Článek
Co se vám vybaví, když se řekne mistrovství světa 1990?
Jako první prohra s Německem ve čtvrtfinále. Soupeř byl lepší, nepopírám. Penalta, kterou jsme prohráli, ale byla nespravedlivá. Klinsmanna jsem opravdu nefauloval, byl to střet, jakých se odehrály v utkání desítky... Jinak převažují nádherné vzpomínky. Úžasná atmosféra v mužstvu plném osobností, báječní fanoušci, nádherné zápasy, které jsme v Itálii odehráli. Nezapomenutelný zážitek.
Šéfoval jste obranu národního týmu, jaká byla?
Nejen obranná trojice, ale celá defenzíva pracovala velmi dobře. Přede mnou hráli Mirek Kadlec, který působil velmi klidně, nechyboval, nezmatkoval. Nalevo pak Franta Straka. Důrazný, agresivní stoper, který šel do všeho tvrdě a nikoho se nebál. Když naskočili Julo Bielik nebo Vašek Němeček, byli také velmi platní. Navíc před námi hráli Jozef Chovanec, Michal Bílek nebo Ivan Hašek, borci s bohatými defenzívními zkušenostmi.
| Ján Kocian |
|---|
| Narozen: 13. 3. 1958 |
| Pozice: stoper |
| Hráčská kariéra: 1976-79 ZŤS Martin, 1979-88 Dukla B. Bystrica, 1988-93 FC St. Pauli. |
| Reprezentace: 26 utkání/0 gólů |
| Trenérská kariéra: 1993-95 reprezentace Slovenska (asistent), 1996-97 Dukla B. Bystrica, 1997-98 Petra Drnovice, 1999 FC Košice, 1999-02 1. FC Köln (asistent), 2002-04 Eintracht Frankfurt (asistent), 2005 Rott-Weiss Erfurt, 2005-06 Sportfreunde Siegen, 2006-08 reprezentace Slovenska, 2008-09 reprezentace Rakouska (asistent), 2011 Jiangsu Sainty (Čína), 2011-12 reprezentace Jižní Číny, 2013-14 Ruch Chorzow, 2014-15 Pogoň Štětín, Podbeskidzie Bielsko-Biala, 2018-19 reprezentace Jemenu, 2019-20 Ruch Chorzow (pozorovatel). |
Hrál jste za výborná mužstva, kam byste to italské zařadil?
Určitě to bylo nejlepší mužstvo, za které jsem kdy hrál. Nejen kluci, o nichž jsem mluvil, byli velmi kvalitní fotbalisté a uplatnili se i v zahraničí. Za zády jsme měli Honzu Stejskala, před námi tvořivé borce Luboše Kubíka, Luba Moravčíka, v útoku hráli Ivo Knoflíček a famózní střelec Tomáš Skuhravý, ale ať naskočili Milan Luhový, Vlado Weiss či Stano Griga, pořád to byli velmi kvalitní fotbalisté. A to další zůstali na lavičce. Trenéři Jozef Vengloš a Václav Ježek dali dohromady silné mužstvo, i když to zpočátku tak nevypadalo, prohráli jsme všechny čtyři přípravné zápasy. Moc se od nás nečekalo. Ale v Itálii jsme se dali dohromady a odehráli jsme velmi dobrý šampionát.
Byly doby, kdy vztahy Čechů a Slováků v národním týmu úplně neklapaly. V Itálii to bylo jiné?
Tam jsme byli opravdu skvělá parta. Až po delším čase jsem si uvědomil, že tým byl z hráčů původem z Česka a Slovenska složený napůl, jedenáct na jedenáct. Nevím, jestli to tak vyšlo nebo to byl záměr, to ale není podstatné. Trochu to zaskřípalo jen v době, kdy se měli vrátit Luboš Kubík a Ivo Knoflíček, kteří emigrovali, nepodíleli se na úspěšné kvalifikaci, a nyní se měli stát součástí mužstva. Ne všichni byli zpočátku pro. Vyřešilo se to velmi rychle, oba to byli výborní fotbalisti, kteří si vybojovali místo v základní sestavě a týmu moc pomohli. Každý hráč si přeje hrát v co nejsilnějším mužstvu a kvality spoluhráče respektuje.
Napadlo vás, že to bude poslední společný turnaj?
Vůbec ne! Nemohli jsme tušit, že se republika rozdělí. Bojovali jsme společně ještě o mistrovství Evropy 1992 a další světový šampionát 1994, bohužel jsme nepostoupili. Ale bylo to dáno hlavně tím, že tato generace měla vrcholnou formu právě v roce 1990. Změnili se trenéři a postupně jsme odcházeli i my, kteří jsme tvořili ten báječný tým. Nepodařilo se nahradit tehdejší hvězdy, možná i vlivem politické situace už nebyla ani taková soudržnost.
Vztahy mezi oběma reprezentacemi jsou velmi dobré, i když jde vždy o velice prestižní souboje. Jaký to je pocit, když proti vám stojí třeba bývalý kolega?
Tohle jsem jako trenér Slovenska zažil v jediném zápase, bylo to v kvalifikaci na mistrovství Evropy 2008. Tehdy jsme v Praze prohráli 1:3, a nepostoupili, český tým vedený Karlem Brücknerem ano. Po tom šampionátu jsem mu dělal chvíli asistenta u rakouské reprezentace. S bývalými spoluhráči se vídám velmi rád, jako vždycky, když se potkáme nebo alespoň slyšíme po telefonu, ale nijak emotivně jsem ten zápas neprožíval. Kluky jsem nikdy nebral jako soupeře. Snad jedině, když jsme proti sobě hráli v lize, ale to už je dávno. Ta veliká rivalita je hlavně mezi fanoušky, ale jak ukazují vzájemné zápasy, vždycky v mezích slušnosti. Pořád k sobě máme blízko a na tyto duely se všichni těšíme.
Věříte, že se obě reprezentace utkají v září v Lize národů?
Nevím... Mám z toho obavy, i když bych si to velice přál. Vlastně první zápas skupiny bychom měli sehrát na Slovensku a poslední v Česku. V první řadě se musí rozběhnout ligové soutěže, a nejen v našich dvou zemích, pak přijdou na řadu reprezentace. Bude záležet na mnoha okolnostech, které neovlivníme. Půjde o otevření hranic, a nejen mezi našimi zeměmi, o situaci s koronavirem, jestli neudeří znovu velkou silou, a také jestli UEFA najde v nabitém kalendáři pro reprezentační akce dost termínů. My navíc hrajeme ještě baráž o EURO 2020, nyní 2021.
Co v současné době děláte?
Trénoval jsem národní mužstvo Jemenu, když jsem tam skončil, nastala koronavirová pandemie, takže teď jsem volný trenér. Uvidíme, jestli získám ještě nějaké angažmá, přeci jenom už je mi dvaašedesát. Ale cítím se velmi dobře.
