GENOVÉ ZDROJE ZVÍŘAT V ČESKÉ REPUBLICE

GENOVÉ ZDROJE ZVÍŘAT V ČESKÉ REPUBLICE

Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biodiversity, CBD, 1992) označuje za genetický zdroj „jakýkoliv materiál rostlinného, živočišného nebo mikrobiálního původu obsahující funkční jednotky dědičnosti a mající aktuální nebo potenciální význam pro lidstvo“. Ale co to vlastně znamená?

Každý stát má na svém území plodinu, plemeno zvířat nebo mikrobiologický materiál významný pro dané území. Většinou je to plemeno, které je původním druhem nebo vyšlechtěné pro podmínky příslušného státu nebo územního celku.

Snaha uchovat genetický materiál pro příští generace vedla k založení několika tzv. Národních programů České republiky. Tyto národní programy vydávají plán na několik let dopředu, ve kterém řeší předpokládaný vývoj zemědělství a hospodářství. Národní programy také zajišťují dlouhodobé uchování genetických zdrojů, jejich charakterizaci, dokumentaci a zajištění dostupnosti uživatelům v ČR i v zahraničí. Navíc, vzhledem ke své komplexnosti, se národní programy zasazují o zachování venkova tak, jak ho známe, nebo spíše tak, jak by měl vypadat. Také se zasazují o rozvoj zemědělského sektoru.

Jedním z koordinátorů programu ochrany genetických zdrojů hospodářských zvířat je Výzkumný ústav živočišné výroby v Uhříněvsi, v.v.i. Druhý koordinátor, Národní referenční středisko pro genetické zdroje zvířat, poskytuje na svým internetových stránkách veškerou metodiku potřebnou pro uchování genetických zdrojů zvířat.

Jak jsme již zmínili, do genových zdrojů ČR spadají jak zvířata, tak rostliny. Některá z těchto zvířat si představíme.

Česká červinka

Toto plemeno patří mezi české původní plemeno skotu s kombinovanou užitkovostí. Je také jediným původním plemenem tzv. krátkorohého skotu České republiky. S vyšlechtěním specializovanějších plemen se počty české červinky dostaly až do kritických čísel. V současnosti jsou stáda českých červinek na České zemědělské univerzitě v Praze, na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích nebo na školním statku v Poděbradech.

Autor: Pikousová Jitka, genetickezdroje.cz

Český strakatý skot

Český strakatý skot je tradičním plemenem skotu na území České republiky. Stejně jako česká červinka je plemenem s kombinovanou užitkovostí. Na celkových stavech skotu v ČR se podílí přibližně jednou polovinou. Český strakatý skot, jeho adaptabilita na různé podmínky chovu a jeho široká chovatelská základna velmi usnadňují přizpůsobivost chovatele na požadavky trhu. Umožňují chovateli jedince efektivně využít ke kombinované produkci, jak  mléčné, tak masné.

AutorKurt Bouda, Pixabay

Přeštické černostrakaté prase

Základem tohoto původního českého plemene byl nenáročný a plodný český hřebenáč. Již v polovině 19. století nestačil zvyšujícím se požadavkům na masnou produkci, začala se tedy dovážet plemena z Anglie. Přeštické černostrakaté prase je jedním z plemen, které vzniklo křížením původního českého hřebenáče a “anglických” plemen prasat. Z mladých prasat do 70 kg váhy se vyráběla velmi slavná, tzv. “Pražská šunka”, která se hojně vyvážela. Nad 70 kg váhy se ukládá velké množství tuku, proto patří mezi typická tzv. sádelnatá prasata. Jeho uplatnění může být především v ekologických chovech a malochovech.

Autor: neznámý, dostupné na prestici.websnadno.cz

Šumavská ovce

Šumavská ovce je původní české plemeno. Toto plemeno je využíváno kvůli své tzv. trojstranné užitkovosti – masu, mléku, vlně. Je velmi vhodná k extenzivnímu chovu, často ji nalezneme na společné pastvině s extenzivně chovaným skotem. Je to poměrně odolné plemeno, proto je také vhodné na chov v podhorských a horských oblastech. Berani mají mírně klabonosou hlavu s občasným výskytem rohů, bahnice jsou bezrohé. Rouno šumavské ovce je bílé, stejně tak jako její kůže.

Autor:  9883074Pixabay

Valašská ovce

Valašská ovce, nebo-li valaška, je hrubovlnné plemeno s trojstrannou užitkovostí– mléko, maso, vlna. Je to plemeno velmi přizpůsobené k salašnickému chovu (v podhorských a horských oblastech). Valašky jsou plemenem otužilým, skromným a vhodným na spásání strmých a těžko přístupných pastvin.

V dnešní době lze toto plemeno nalézt jen sporadicky, a to převážně v užitkových chovech a v nejdrsnějších klimatických, horských a podhorských, oblastech.

Valaška je plemenem malého tělesného rámce, s klínovitou hlavou, u berana mírně klabonosou. Zbarvení může být velmi rozmanité: bílé, černé, šedé i strakaté, často na hlavě a končetinách nalezneme černé skvrny různých tvarů. Vlna na hlavě roste až od čela a očních linií.

Autor: Luna Lovegood, pexels.com

Nutrie stříbrná a vícebarevná

Nutrie říční, nebo-li vodní krysa, má, co se týče genetického zdroje, zajímavou pozici. Je totiž invazivním nepůvodním druhem, který ohrožuje jiné původní druhy.  V roce 2016 Evropská komise vytvořila a přijala „seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii”. Tento seznam zahrnuje veškeré druhy, které mají dopad na přírodu nebo zemědělství Unie. Zvířata, uvedená v tomto seznamu, nesmějí být chována, rozmnožována a dovážena. Výjimku je možné udělit za účelem uchování biodiverzity, případně výzkumu.

Ve stejném roce byla tři plemena nutrie říční označena jako genetický zdroj významný pro uchování biodiverzity: moravská stříbrná nutrie, přeštická vícebarevná nutrie a standardní nutrie českého typu.

Přirozeným domovem nutrie je Jižní Amerika. Díky chovu se postupně rozšířila do celého světa. Je ceněna pro kožešinu a maso. Nutrie patří mezi hlodavce. Stavbou těla, velikostí a vzhledem stojí někde mezi ondatrou a bobrem.

Autor: Alexas_Fotos from Pixabay

Eliška Coufalová, odborný úsek Nadace na ochranu zvířat

Sdílet na sociálních sítích:

Komentáře jsou vypnuty.