Je to další z jeho ikonických znaků. Jako že vozí číslo 46 nebo že se mu říká The Doctor. Vlétne do zatáčky, zabrzdí – a vystrčí nohu do tratě, až jede podrážkou po asfaltu. Je to frajeřina? Či snad pokus někoho kopnout? Ani jedno! Jde o vychytávku v souboji s fyzikálními zákony „made by Valentino Rossi.“ Posunul tím o něco dál nejen MotoGP. A jeho inspirativní trik slaví už 15 let.
Psal se tehdy rok 2005, když diváci ve španělském Jerezu viděli další super bitvu v MotoGP. Na čelních příčkách Sete Gibernau a Valentino Rossi. Řezali se mezi sebou o každý metr, když v tu chvíli udělal italský jezdec něco, co dosud ještě nikdo neviděl. Při nájezdu do poslední zatáčky vystrčil levou nohu, sklouzl se s ní po asfaltu, natlačil se do vnitřku serpentiny, a prásk… Narazil do španělského soka.
Ten okamžitě vycestoval mimo trať a v cíli se zlobil. Co to sakra bylo, ptal se nejen on, ale i další diváci. Ne, nebyl to zrovna od populárního Valeho čistý manévr, ale paralelně s ním šlo o zrod tzv. leg wave. Neboli plandající nohy!
„Proč tu nohu takhle vystrkujete? V čem vám to pomáhá?“ ptali se pak Rossiho nesčetněkrát na tiskových konferencích. „Sám nevím. Prostě se díky tomu cítím na motorce dobře,“ krčil rameny a nyní, patnáct let poté, už tenhle trik kopíruje řada dalších závodníků ze světového pole.
Takže v tom přece jen bude víc než jen dobrý pocit.
„Vývoj motorek a pneumatik se dostal na takovou úroveň, že při brzdění působí extrémní géčka. To se pak stane komukoliv z nás, že vám chodidlo sklouzne ze stupátek. Jenže Valentino byl první, kdo to dokázal použít jako svou výhodu,“ objasnil ve speciálním videu Sylvain Guintoli, bývalý mistr světa superbiků a nyní testovací jezdec továrního týmu MotoGP Suzuki.
VIDEO: Podívejte se na Rossiho manévr
Pravda, každý má svůj styl. A každý přinesl něco. Jarno Saarinen jako první tahal koleno po asfaltu. Tuto techniku zlepšil ještě Kenny Roberts. Ben Spies svého času, navyklý ze superbiků, šoupal po zemi nejen kolena, ale i lokty. A Marc Márquez zase dokáže se svou fantastickou rovnováhou střídat jeden riskantnější náklon za druhým.
I on však občas pošle v zatáčce nohu na asfalt po vzoru Rossiho.
„Při extrémním brzdění nemáte vůbec pohodlnou pozici. Celé vás to tlačí dopředu a snažíte se to na motorce prakticky přežít. Vystrčenou nohou ale zlepšíte stabilitu, líp se vám na motorce sedí a máte ve vnější noze víc síly na ovládání stroje. Navíc noha pomáhá při zpomalování jako brzdný padák u stíhačky. Čím je větší váš čelní profil, tím lépe a rychleji brzdíte. V MotoGP se počítá každá setina vteřiny a závodníci nedělají nic zbytečného,“ vysvětlil Guintoli.
Není to prvně, co se nad Rossiho trikem někdo pozastavil. Například bývalý britský jezdec Mark McVeigh už dříve na serveru Bennets.co.uk zmínil, že noha tvoří značnou část tělesné hmotnosti, a to plných 20 %. Jezdec, jenž váží 70 kilo, tedy může díky tomu operovat se 14 kilogramy váhy a ovlivnit s nimi dynamiku motocyklu ve svůj prospěch.
„Dynamika při průjezdu zatáčkou je aktem rovnováhy, čili jde o vyrovnání gravitační a odstředivé síly působící na jezdce a jeho stroj…Sundání nohy ze stupačky je pak evolucí stávající techniky. Těžiště se posune více k vnitřku zatáčky (motocykl může déle zůstat narovnaný) a dopředu, čímž se zlepší grip přední pneumatiky, dokud náklon není tak vysoký, že jezdec vrátí nohu zpět na stupačku,“ psal McVeigh.
Výhody se podle něj projeví i ve vysokých rychlostech, kdy je rozdíl v aerodynamické síle působící na nohu mezi 300 km/h a 100 km/h až desetinásobný. „Vystrčením nohy mimo kapotu motocyklu docílíme vyššího brzdného účinku, protože nám pomáhá odpor vzduchu, kdy noha funguje jako malý padák. Vzduch ji tlačí dozadu a snaží se otočit jezdce kolem středu motorky,“ uvedl.
A i kdyby nic, stále to může být pro někoho vnímáno i jako část psychologického boje. Přes mírné zastrašení ve stylu: zkuste si to teď přese mě poslat, když tam mám nohu. Nebo: umím něco, co vy ne. „Je to jako se zadní brzdou Micka Doohana ovládanou palcem levé ruky, kterou se také někteří snažili napodobit. Pokud si jezdec myslí, že má výhodu proti ostatním, ani nezáleží na tom, jestli to tak opravdu je. On tomu v danou chvíli věří a je to pro něj psychologická výhoda, jež mu může pomoci k výhře. Představte si například, jak velkou psychologickou výhodu Rossi získal, když zjistil, že řada jeho rivalů jeho techniku kopíruje,“ dodal McVeigh.
Načež zřejmě jedinou nevýhodu celé vychytávky, více prošoupané podrážky bot, řešil jen málokdo.
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
Témata:
motorismus, motogp, sport, Marc Márquez, Suzuki, Valentino Rossi, motocykl, technika, Jerez de la Frontera, Sport na Heureka.cz
Související články
