Vstříknout patogenní bílkoviny přímo do buňky zvládají některé choroboplodné bakterie jako např. rody Salmonella, Bakterie Yersinia pestis je původcem moru.Yersinia^? nebo škodlivé kmeny Escherichii coli. Využívají při tom injektor molekulárních rozměrů zvaný T3SS (type 3 secretion system neboli sekreční systém 3.typu) zabudovaný do své buněčné membrány. Jak vidíme na obrázku, trochu připomíná injekci. Špičkou jako injekční jehlou prorazí membránu jiné buňky a nakazí ji svými bílkovinami.

Vedoucí výzkumné skupiny Andreas Diepold z Max-Planck-Institut für terrestrische Mikrobiologie v Marburgu vysvětluje, co zabraňuje využití T3SS při terapii, např. pro dopravu léčiva do nitra buňky: „Jakmile se T3SS spojí s jakoukoli hostitelskou buňkou, okamžitě vypustí svůj náklad. To je nepříznivé pro aplikace v biotechnologiích nebo medicíně, kde chceme zacílit na určité typy buněk, například při léčbě nádorů.“ Diepoldova skupina to vyřešila pomocí speciálních bílkovin citlivých na světlo, které vázaly bílkoviny SctQ nezbytné pro fungování T3SS na buněčnou membránu, takže se do něj nemohly zabudovat. Bílkovinné systémy zvané iLID a LOV navázaly SctQ po řadě při ozáření a po zhasnutí. Jak iLID, tak LOV pocházejí z fotoreceptorů ovsu setého (Avena sativa, angl. oat).

Ladisalv Machala 25.5.2020: Zajímavé