V posledních měsících je snad nejvíce skloňovaným slovem koronavirus. V Česku to vypadá, že epidemie je na ústupu, vláda přijímá uvolňovací opatření. Jaká je situace ve Velké Británii?
Ve Velké Británii začala první fáze rozvolňování, ale je to mnohem opatrnější než v jiných Evropských zemích. Pokud bude počet nakažených a obětí stále klesat, tak se příští měsíc otevřou obchody a v červenci restaurace, kavárny a další veřejné prostory. Školy se otevřou příští měsíc pro třetí ročníky prvního stupně, ale žáci druhého stupně se už tento školní rok do školy nevrátí.
Jak vnímáte srovnání opatření české vlády ve srovnání s tou britskou?
Britská vláda zavedla opatření dost pozdě ve srovnání s Českem a kvůli tomu si vysloužila spoustu kritiky. Česká komunita v Británii vnímala tento rozdílný přístup velice negativně a většina by preferovala přísnější opatření.
Jak početná je romská komunita v Británii?
V Peterborough se odhaduje počet českých a slovenských Romů asi na pět tisíc lidí. V Anglii je podle posledních odhadů okolo 150 tisíc až 200 tisíc Romů.
To je docela dost. Jak se Romové v Británii vyrovnávají s koronavirem? Jak jsou na tom například čeští a slovenští Romové po finanční stránce, zhoršila se jejich situace?
Jelikož Británie přijala opatření později a počet obětí byl vyšší, spousty českých krajanů začaly zvažovat návrat do České republiky. V průběhu dubna se na naši charitu obrátily stovky lidí, kteří plánovali návrat a potřebovali informace o tom jak vycestovat.
Petr Torák (39)Studoval Právní akademii v Liberci. V roce 1999 odešel do Spojeného království. Do prosince 2017 sloužil u britské policie. V roce 2010 založil komunitní skupinu COMPAS (Community Partnership Group). V říjnu 2015 obdržel Řád britského impéria za komunitní práci pro cizineckou a romskou komunitu. Stal se prvním českým Romem, který se stal nositelem tohoto Řádu. V současné době žije stále v Anglii ve městě Peterborough.  |
Většina Čechů pracuje v továrnách nebo úklidových službách a často přes pracovní agentury, které byly během dubna a května zavřené, a tak spousta lidí přišla o příjmy. Někteří dostali 80 procent ušlé mzdy, jiní mohli požádat o podporu Universal Credit, ale spousta lidi se ocitla bez jakýchkoliv prostředků a stala se tak závislou na pomoci charitativních organizací. COMPAS Charita, kterou zastupuji jako ředitel, pomáhá Romům s potravinami, hygienickými prostředky a s teplým jídlem. V současné době pomáháme více než 20 bezdomovcům a čtyřiceti rodinám s malými dětmi.
Dotkla se koronavirová krize Romů i nějak jinak?
Ano, nedávno dal někdo na sociální sítě hoax, že královna a ředitel WHO, Světové zdravotnické organizace, oznámili, že se budou v Británii odebírat děti kvůli koronaviru. Každý den mě teď kontaktují desítky rodičů, kteří nevědí jestli tomu věřit a obávají se vyjít ven. Proto jsem zorganizoval Zoom konferenční hovor s vedoucím policie, sociálky a městského úřadu a společně budeme vysílat a odpovídat na otázky znepokojených rodičů.
Jak jste již naznačil, spousta českých krajanů se kvůli koronaviru chtěla vrátit domů. O návratech zpět do České republiky se s ohledem na Velkou Británii mluvilo také o návratu českých a slovenských Romů, kteří tam trvale žijí. Znamená to, že se tedy ve Velké Británii necítí tolik bezpečně, jako se cítí v Česku a na Slovensku?
Ano, přesně tak to je. Spousta lidí se rozhodla odcestovat z Británie protože se obávali nákazy. Ale můj osobní názor a doporučení všem, kteří mě kontaktovali s žádostí o informace bylo, aby pečlivě zvážili všechna rizika spojená s cestováním přes několik evropských států a s bydlením u rodiny v České republice. Zde bych také rád vyzdvihl úžasnou spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí a ambasádou v Londýně, které nám byly obrovskou oporou.
Jaké byly vlastně důvody odchodu Romů z Británie? Nevěří tamní vládě?
Nešlo o důvěru, ale spíše o strach z vyšší pravděpodobnosti nákazy. Romové každý den sledovali zvyšující se počet nakažených v jejich okolí a měli pocit, že se tomu dalo předejít nošením roušky a zákazem vycházení.
Neudělali dobře, když ze země odjeli
Měli i nějaké další důvody?
Myslím, že spoustu Čechů, tak jako dalších Evropanů, měli pocit, že to je dobrá příležitost navštívit rodinu nebo si vyřídit dokumenty potřebné vyřízení statusu usedlíka.
Kolik Romů odešlo, máte nějaké číslo?
To je strašně těžké říct, ale na mě se obrátilo více jak 200 lidí a podobný počet lidí se obrátil na mého kolegu z Leedsu, Tomáše Kostečku. Takže by ten počet lidí mohl být okolo jednoho tisíce až dvou tisíc.
Já dokážu pochopit nutnost karantény, testování v určitém ohnisku nebo alespoň domnělém ohnisku nákazy, ale co opravdu nepochopím, je tragické a represivní chování úředníků, kteří složili přísahu pomáhat a chránit.
Zůstává ještě někdo z těch, kteří chtěli Británii opustit v zemi a řeší svůj návrat?
Těch, kteří stále zvažují návrat, je poměrně dost. Ale často čekají, jak se bude situace vyvíjet a hlavně chtějí předejít povinné karanténě.
Překvapilo vás to, že Romové chtějí z Velké Británie pryč?
Nepřekvapilo mě to, i já a má rodina o tom ze začátku přemýšlela. Je to lidská vlastnost jít za lepším nebo bezpečnějším životem a ve chvíli kdy měl člověk pocit, že by mohli být naše rodiny ohroženy, tak člověk zvažoval všechny možnosti. Ale u nás to byla jen chvilková věc a brzy jsme si uvědomili, že by to nebylo řešení.
Udělali podle vás dobře, že ze země odjeli?
Osobně si myslím, že neudělali dobře. Jednak ohrozili své rodiny během cesty přes půl Evropy. Dále pak ohrozili své rodiče nebo další rodinné příslušníky v České republiky, jelikož u nich bydleli. Dále to také mělo vliv na domácí učení jejich dětí, které během cesty a pobytu u rodiny v Česku měli asi menší šanci si dělat svoje úkoly.
Dokážete zobecnit, kdo z Romů se vlastně rozhodl opustit Británii? Jedná se spíše o jedince, nebo odjížděly celé rodiny?
Převážně odjížděly celé rodiny.
Jsou i někteří, kteří se rozhodli zůstat?
Těch, kteří ve Velké Británii zůstali, je většina.
Počítají odchozí s tím, že se ještě do Británie vrátí? Nebo zůstanou v rodné zemi například s ohledem na brexit?
Většina se určitě vrátí. V Anglii si nechali všechny své věci a domy a jakmile se situace zlepší, tak se začnou vracet. Už teď mi psalo několik lidí, že se již vrátili.
Touha vrátit se do České republiky
Pokud se nepletu, vy osobně stále zůstáváte v Británii. Vás to do Česka zpět neláká?
Stále nás to láká se vrátit do Česka, ale čekáme na tu správnou příležitost. Nešlo by jen o krátkodobou záležitost, ale byl by to návrat nastálo. Je to obrovské rozhodnutí a proto to nebereme na lehkou váhu. Je třeba zajistit adekvátní vzdělání pro děti, zajistit bydlení a práci a zároveň mít jistotu, že COMPAS Charita v Peterborough bude schopna pokračovat pod novým vedením.
Jak vnímáte situaci Romů v Česku a na Slovensku s ohledem na koronavirus? Na Slovensku byl například velký problém s koronavirem v jedné z tamních komunit.
Vývoj na východním Slovensku jsem sledoval, hlavně v oblasti Žehry a Bystran. Ta situace tam byla poměrně dost vyhrocená a vše ještě zkomplikoval incident, během kterého došlo k fyzickému napadení dětí policistou. Já dokážu pochopit nutnost karantény nebo testování v určitém ohnisku nebo alespoň domnělém ohnisku nákazy, ale co opravdu nepochopím, je tragické a represivní chování úředníků, kteří složili přísahu pomáhat a chránit.
Kdyby v Británii došlo k obvinění policisty z brutality a použití nepřiměřené fyzické síly vůči dětem, tak by ten dotyčný policista byl postaven okamžitě mimo službu a nezávislá policejní inspekce by to hned vyšetřila.
A co říkáte na Českou republiku?
Co se týče situace v České republice, tak jsem byl velice příjemně překvapen, jak rychle a efektivně česká vláda reagovala na potřeby českých krajanů v zahraničí. Velice si vážíme finančních prostředků na humanitární pomoc Čechům žijícím v Peterborough a Leeds, nebo pravidelnou výměnu informaci s ministerstvem zahraničních věcí a ambasádou a také za osobní návštěvu velvyslance Libora Sečky.
Jste ředitelem charitativní organizace COMPAS. Co nyní vaší organizaci zaměstnává nejvíce?
Už více než měsíc se teď naplno věnujeme humanitární pomoci – máme potravinovou banku, zajišťujeme teplé jídlo a šijeme roušky. Potraviny a hygienické potřeby rozdáváme třikrát týdně a také je rozvážíme lidem domů. Jedná se většinou o seniory, lidi s postižením nebo rodiče samoživitele.
V posledním měsíci za námi také chodí čím dál tím více bezdomovců a lidí, kteří se ocitli ve finanční tísni kvůli ztrátě zaměstnání. Teplé jídlo rozdáváme a rozvážíme každý den. Roušky, rukavice a gely na ruce rozdáváme převážně seniorům a pracovníkům pečovatelských domů.
25. listopadu 2015 |
