„Po celou dobu (karantény) jsem zůstal doma v Istanbulu. Už je to trochu otravné, protože všechny dny jsou prakticky stejné. Kromě starostí o dítě musí člověk najít věci na práci, když musí být pořád doma. Syn vstává kolem sedmé, takže nás vzbudí, já se snažím být s ním co nejvíc a vymyslet mu nějakou zábavu. Jinak už jen trénuji, a to je vlastně všechno,“ popisuje svůj program Veselý, kterého čekala jedna zásadní koupě kvůli udržování fyzické kondice.
„Nemám k dispozici posilovnu, ale cvičím alespoň s vlastním tělem, abych zabránil zraněním. Jak to celé začalo, koupil jsem si běžecký pás, takže se udržuji,“ usmívá se rodák z Ostravy.
Teď už má ale v hlavě návrat k basketbalu, který je v Turecku zatím v nedohlednu. Tamní soutěže byly na začátku května ukončeny, čeká se ovšem na rozhodnutí okolo Euroligy, které by mělo padnou v pondělí 25. května.
„Hrozně rád bych zase hrál basketbal, ale nemyslím si, že je možné, aby z pohledu cestování a aby se všichni cítili bezpečně. V tuhle chvíli by se hráči určitě stoprocentně nesoustředili na hru. Uvidíme, jak to dopadne,“ přidává svůj postoj Veselý.
Kapitán mu zakázal angličtinu
V rozhovoru prošel celou svou dosavadní sportovní kariéru a nemohlo se tak zapomenout na úspěšné období v Partizanu Bělehrad, kde Veselý a spol. udivovali svými výkony celou basketbalovou Evropu.
„V Partizanu jsem strávil zřejmě nejlepší léta v kariéře. Zažil jsem tam krásné období nejen basketbalově, ale také z pohledu života. Přijali mě za vlastního, mám z té doby spoustu kamarádů, žena je Srbka. Rád se tam vracím, v létě svůj čas vždycky dělím mezi Srbsko a Českou republiku,“ zasní se při vzpomínce Veselý, který v Bělehradě pochytil srbštinu.
Jan Veselý v dresu Partizanu Bělehrad létá nad protihráči.
„Kapitán Petar Božič mi tenkrát zakázal mluvit anglicky. Musel jsem se učit srbsky a teď už mluvím plynně, což mi pomohlo proniknout do té kultury. Vždycky budu vzpomínat na bělehradské derby Partizanu s Crvenou zvezdou. Nejdřív mě zaskočilo, jak se tábory fanoušků nenávidí, ale pak mě ty zápasy vždycky moc bavily a užíval jsem si je. Člověku to přidá motivaci navíc. Můj nejlepší kamarád a svědek je fanoušek Zvezdy a den před zápasem jsme spolu nikdy nemluvili. Po zápase jsme objali a bylo to zas dobré,“ popisuje balkánský přístup Veselý.
Na NBA jsem nebyl připravený
Řeč přišla i na tři sezony strávené v NBA, na které český reprezentant nevzpomíná úplně v nejlepším.
„Rok, co jsem přišel do NBA, byla výluka. Celá první sezona proběhla strašně rychle, nebyl jsem na tu změnu asi stoprocentně připravený a byl to pro mě velký šok. Tým navíc přestavoval kádr, vztahy nebyly úplně ideální a prostě to nesedlo. Přišel jsem z Partizanu, kde dávají dostatek šance mladým hráčům a najednou jsem byl ve Washingtonu, kde to bylo úplně jinak. Hraje se úplně jiný basketbal,“ vzpomíná český pivotman na své zakopnutí.
Jan Veselý v červeném dresu Washingtonu brání memphiského Jamese Johnsona.
„Mám teorii, že pro Evropana je lepší být draftovaný třeba až na dvacátém, pětadvacátém místě. Dostanete se do týmu s lepší strukturou a máte větší šanci. Nejsem jako LeBron James, který se prosadí kdekoliv, potřebuji spoluhráče,“ tvrdí Veselý, který v nejlepší lize světa odehrál za Washington a Denver celkem 162 zápasů a za patnáct minut na zápas zaznamenával lehce přes tři body a tři doskoky. Od šestky draftu se čeká víc.
Neúspěšné působení za mořem ale podle Veselého neznamená, že se do NBA nechce vrátit, jen zatím prý nepřišla ta správná možnost.
Rozhovor serveru Eurohoops.net s Janem Veselým:
„Na začátku jsem si říkal, že jdu do Fenerbahce na rok dva, získat zpátky sebevědomí, zapracovat na hře a vrátit se do NBA, ale nějak to uplynulo a teď jsem tu šest let. Za NBA ale nezavírám dveře. Rád bych se tam někdy vrátil, ale musela by to být správná příležitost se správnými spoluhráči. Z NBA jsem během té doby nikdy nedostal žádnou opravdu vážnou nabídku. Jsem šťastný v Turecku, ale uvidíme, co se stane v budoucnu,“ odpovídá tajemně.
K návratu do Evropy ho zlákal velezkušený srbský kouč Željko Obradovič, který Veselého spolu s křídelníkem Nemanjou Bjelicou navštívili ve Státech. Zájem Fenerbahce Veselého přesvědčil a z Denveru se tak stěhoval do Istanbulu.
„Při návratu do Evropy jsem ani nezvažoval jinou nabídku. Byly nějaké možnosti na roční smlouvu v NBA, ale měl jsem dobrý vztah s trenérem Obradovičem, který řekl, že mě chce. A bylo to. Do Turecka jsem šel vyhrát Euroligu, což se povedlo v roce 2017 a byl to úžasný zážitek, ještě navíc, když jsme vyhráli doma v Istanbulu. Atmosféra byla neskutečná,“ vypráví Veselý, kterému kouč Obradovič opravdu hodně přirostl k srdci.
Obradovič mě naučil milovat
„Po zkušenosti v NBA mě naučil znovu milovat basketbal za což jsem mu moc vděčný. Můžeme spolu mluvit o čemkoliv. Při zápase umí být hodně ostrý a hráči pěkně vynadat, ale takové věci se stávají při zápase a po něm je to skvělé,“ chválí vyhlášeného bouřliváka.
Vzpomínka na rok 2017: Basketbalisté Fenerbahce s Janem Veselým v sestavě poprvé ovládli Euroligu.
Působení v Turecku ale nebylo pro Veselého jen šťastné. Nejtěžší moment přišel zřejmě v roce 2016, kdy se protrápil finálovým zápasem Euroligy proti CSKA. Český pivot totiž proměnil jediný z deseti trestných hodů a porážka v prodloužení ho tehdy hodně bolela.
„Tenkrát mi nebylo dobře. Pomohl mi Željko, který mi řekl, že i kdybych střílel dvacet šestek a nedal žádnou, stejně by mi věřil a dal mě na hřiště. Pracoval jsem na sobě a teď se cítím daleko lépe, když jdu střílet trestné hody. Hodně je to o hlavě, upravil jsem ale i nějaké technické věci s naším střeleckým koučem ve Fenerbahce,“ popisuje své zlepšení na čáře trestného hodu.
Závěr loňské sezony a začátek té letošní zas Veselému zkomplikovalo zranění kolene, kvůli kterému přišel i o světový šampionát v Číně, kde česká reprezentace vybojovala senzační šestou příčku.
Jan Veselý (vpravo) s Bogdanem Bogdanovičem z Fenerbahce si domlouvají akci. V pozadí řádí trenér Željko Obradovič.
„Bylo to poprvé, co jsem se přes léto díval na basketbal, většinou si od něj dávám pauzu. Bavilo mě, jak národní tým hrál. Překvapili svými výkony celý svět, dokázali zaskočit i zvučné soupeře. Vím, že je v týmu skvělá atmosféra, hráči jsou spolu rádi i mimo hřiště, což je důležité pro úspěch,“ chválí Veselý své reprezentační kolegy, se kterými se těší na další spolupráci.
„Máme před sebou olympijskou kvalifikaci a následně domácí EuroBasket, ale nad vším teď visí otazník kvůli současné situaci. Pokaždé chci být součástí týmu, když to jde. Těším se na to,“ říká Veselý.
Zdravotní problémy z loňského léta ale měly pro Veselého a jeho ženu Natalii i pozitivní dopad.
„Krásně se mi sešlo zranění s narozením syna. Nemít jeho, tak se doma zblázním, ale takhle jsme měli se ženou příjemnou starost. Člověk se najednou nesoustředí na své zranění a přijde na jiné myšlenky. Měl jsem dobrý pocit, že doma pomáhám, protože kdybych hrál, tak na něj určitě nemám tolik času,“ usmívá se při pomyšlení na syna Veselý.
