Ten nápad se mu zrodil v hlavě na vrcholku Dordže Lahkpa, téměř sedmitisícové himálajské hory. Ještě předtím, než si zapnul vázání a spustil se po strmém srázů dolů, rozhlédl se kolem.
V dáli uviděl majestátně se rozpínající Mount Everest, 8848 metrů vysokou asijskou Korunu planety. „To je ono, sjedu ho na prkně,“ pomyslel si.
Tyrkysová bohyně nestačí
Siffredi vyrůstal na úpatí Mont Blancu ve francouzském údolí Chamonix. Už odmalička ho to na svahy táhlo a místo pohádek raději sledoval, jak se lyžaři a snowboardisté prohánějí po kopcích.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Ne, sjezdovky ho nelákaly. Lákaly ho horské masivy, průrvy, soutěsky a čerstvě napadaný sníh. „Když to jde nahoru, jde to i dolů,“ razil zásadu.
Tím dolů nemyslel po svých, ale na snowboardu.
Už jako náctiletý svými kousky plnil stránky sportovních časopisů, byl jedním z nejlepších freeridových snowboardistů. „Když už kopec někdo sjel přede mnou, není to ono,“ říkával.
Riziko laviny a pádu? „Žijeme s tím,“ odpovídal. Jednou ho prý sněhový val pohřbil dva a půl metru pod povrchem. Když ho záchranný tým vyhrabal, už přemýšlel, kudy to vezme příště.
Born on this day, 1979.05.22; Marco Siffredi, French climber, who ascended Everest in 2001 & descended the Norton Couloir by snowboard. In 2002 he ascended #Everest again & attempted to snowboard the Hornbein Couloir. He is missed since then, aged 23. https://t.co/6mwrPR7OPX https://t.co/Rj8kNujaLb
Jakmile mu byly alpské vrcholky malé, vyhlédl si peruánskou šestitisícovku Tocllaraja. Když mu byla malá i ta, zamířil do Himálaje, kde třeba pokořil Čo oju, šestou nejvyšší horu planety.
Čo oju znamená v tibetštině Tyrkysová bohyně. On však pomýšlel výš.
Na samotný vrcholek světa.
Everest poprvé
Bylo 23. května 2001. Siffredimu bylo čerstvě 22 let, když pomalým tempem v kyslíkové masce a s asistencí dvojice šerpů šplhal vzhůru směrem ke špičce Everestu.
Byl to svým způsobem závod o to, kdo jako první na snowboardu horu pokoří. Den před Siffredim se o to pokusil rakouský dobrodruh Steffan Gatt, jenže neuspěl.
„Ze začátku žádné problémy nebyly,“ líčil Gatt. „Jenže potom byl sníh příliš tvrdý, foukal silný vítr. Nebyla to taková legrace.“ Snowboard si tak sundal a část slezl po svých.
První lyžař na EverestuNecelý rok před Siffredim sjel nejvyšší horu světa lyžař Davo Karničar. Slovinec rovněž jako první člověk zdolal na lyžích všech sedm nejvyšších vrcholků jednotlivých kontinentů. |
Řada tak byla na Siffredim.
Francouz si pro sjezd původně vybral Hornbeinův kuloár, tu nejprudší a nejtěžší možnou cestu. „Je to Svatý grál snowboardingu,“ tvrdil.
Kvůli špatným sněhovým podmínkám však od plánu musel upustit a zvolit možnost B – Nortonův kuloár. O něco jednodušší, ale i tak strmou a úzkou roklinu.
Na vrcholek Siffredi dorazil těsně po svítání. Vychutnal si pohled na vycházející slunce, nasadil prkno a spustil se dolů. Když projel kolem zástupu vyčerpaných horolezců, kteří mířili vzhůru, jen kroutili hlavou.
Traduje se, že když se blížil ke kuloáru, vinou velkého mrazu se mu rozbilo vázání. Ale ani to ho nezastavilo. Jeden z šerpů mu podal drát a s trochou improvizace mohl Siffredi pokračovat.
Po čtyřech hodinách jízdy dorazil do základního tábora ve výšce 6 340 metrů.
Jako první člověk na světě zdolal na prkně Everest
Everest podruhé
Úleva? Radost? Určitě ano. Jenže se pořád nemohl smířit s tím, že to vzal jednodušší cestou. Svatý grál snowboardingu stále zůstával nepokořen.
„Musím se vrátit,“ řekl si.
Jak řekl, tak učinil.
VRCHOL SVĚTA. Pohled na Himálaje z vesmírné stanice ISS. Uprostřed snímku je Everest.
Po roce a půl do Nepálu odletěl znovu. Všechno šlo podle plánu – několik týdnů se v nadmořské výšce aklimatizoval a přitom sledoval, jak Hornbeinův kuloár zasypává sníh.
Osmého srpna se jako teprve druhý Francouz v historii ocitl na vrcholku Everestu. „Jsem unavený... Tolik sněhu, tolik šplhání,“ soukal ze sebe.
Marco Siffredi
Ačkoliv bylo během výstupu jasno, když se chystal na sjezd, počasí se začalo zhoršovat. Šerpové ho varovali: „Bude lepší, když sestoupíme do tábora a pokusíš se o to někdy jindy.“
Jenže on už nechtěl čekat. Kdy zas bude mít takovou příležitost?
„Opatruj se, Marko,“ řekl mu šerpa Phurba.
„Jasně. Uvidíme se zítra,“ odpověděl.
Když však šerpové dorazili do tábora, Siffredi v něm nebyl.
Jeho tělo dosud nebylo nalezeno.
