InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Vlastivědný výlet do Vitic

    sobota 27.4 8:00 - Muzeum – Stará radnice, Volyně – sraz před starou radnicí

  • Mladfest – hudební festival s výstava ZUŠ, promítáním filmů a trhy

    sobota 27.4 9:00 - Mladějovice, tvrz

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Úvod  >  Písecké postřehy  > 

Taneční skupina Louisiana slavila úspěchy i v Americe. Tom Dvořák první choreografii zkoušel na hrázi v Kestřanech

24.5.2020 9:04

PÍSEK – Jedním z nejúspěšnějších tanečních souborů v okrese Písek je TCS Louisiana, oceněná i cenou města Písku. Má za sebou mnoho úspěchů a dokonce i návštěvu Ameriky. Tanečně se TCS Louisiana zaměřuje na country tanec a Line dance. Soubor od roku 2001 vede Tomáš Dvořák.

 

Mohl byste něco prozradit k začátkům vašeho tanečního souboru?

TCS Louisiana vznikla spojením dvou souborů - Oklahomy a Oregony, to se událo v roce 2000. Country ale v Písku v roce 2018 oslavilo už 30 let. V loňském roce jsme uspořádali výroční country bál a workshopy, na které přijeli příznivci country a Line dance z celé České republiky. Při té příležitosti jsme vydali knihu Z Oklahomy do Louisiany, která mapuje vznik country hnutí v České republice, vývoj písecké skupiny od začátků až po současnost. Kniha je k dispozici v prodejnách Elimu v Písku nebo u nás.

Jaké vůbec byly okolnosti vzniku?

To by byla otázka spíše na zakladatele skupiny. Country hnutí založil v České republice profesor František Bonuš a jeho syn Jasan Bonuš pak pokračoval. Vyučoval po celé republice, na jeho popud vznikala jedna skupina za druhou. O country tancování byl obrovský zájem. Sám založil první country skupinu u nás. Ve skupině tančili písečtí studenti, kteří studovali v Praze. Díky tomuto kontaktu pan Tomáš Franců zorganizoval v Písku první country bál, který se odehrál 11. května 1984. O country bály byl obrovský zájem a jeden rok musel být pořádán dokonce dvakrát za sebou. Jeden z country bálů navštívila i zakladatelka první písecké skupiny a v roce 1988 založila skupinu Oklahoma.

Byl jste přímo osobně u toho vzniku?

Ne, nebyl. Já jsem v něm začal nejdříve tančit a to v roce 1993.

Jaké byly vaše první kroky?

Skupina Oklahoma tenkrát vystupovala na rýžování zlata v Kestřanech. Já jsem se tam přijel pouze podívat. Musím přiznat, že už tehdy jsem měl ve skupině kamarádku a jí chyběl na prostorové zkoušky tanečník. Tak mě požádala, jestli bych si to s nimi nevyzkoušel. Šlo o poměrně jednoduchou choreografii, i když na mě to samozřejmě tenkrát složité bylo. Vyzkoušel jsem si to na hrázi rybníka v Kestřanech a kamarádka za chvilku přišla, že ten chybějící tanečník nedorazil, že to musím odtancovat. Tak jsem to odtančil a v září jsem potom nastoupil do skupiny.

Měl jste s tancem problémy?

Já jsem k tanci měl vždycky kladný vztah, kupodivu jsem začínal s break dance. A protože jsme potom začali jezdit na vandry a country hudba má s trampingem úzkou spojitost, tak mi to bylo velmi blízké. Country mám rád a vždycky jsem měl, takže tam šlo jenom o to si zvyknout s partnerkou Ale myslím si, že to šlo velice rychle.

Jezdili jste už v tehdejší době se skupinou po soutěžích?

Těch soutěží tenkrát tolik nebývalo. Byla pouze jedná hlavní soutěž. Problém byl v tom, že na té soutěži byly všechny taneční styly dohromady. Takže jsme soutěžili třeba s hip hopem, latinou nebo standardem. Pro porotce to muselo být příšerné vybírat z těch tanečních skupin toho absolutně nejlepšího. To bych si já osobně nedokázal představit. Nicméně se nám dařilo v té době uspět a několikrát jsme postoupili z krajského kola do celostátního.

Jaký byl o tento žánr v Písku tenkrát zájem?

Jak už jsem zmiňoval, o country bály byl opravdu obrovský zájem. Country tance byly z Ameriky, takže to byla taková malá počáteční revolta proti režimu. Po revoluci to ještě chvilku běželo a pak bych řekl, že to trochu upadlo. My sami jsme bojovali jeden čas o přežití, protože country přestalo být prostě v módě.

Jak jste se stal vedoucím skupiny?

Já jsem osobně tancoval od roku 1993 do roku 1997. Pak jsem na chvilku skupinu opustil, protože jsem měl ještě trampskou osadu, kde jsem měl také spousty aktivit. Následně jsem se v roce 1999 vrátil do skupiny a o dva roky později jsem byl zvolen vedoucím.

Co to pro vás znamenalo?

To byla doba, kdy začínaly soutěže určené pouze pro taneční country skupiny. Myslím, že se psal rok 2000 a prvotní soutěž nesla název Stodola. Už v té době jsem s nimi na soutěži byl, ale netančil jsem, protože jsem se čerstvě vrátil. Tam se naše skupina umístila. Soutěž se konala jednou za dva roky, protože podmínkou bylo desetiminutové pásmo. Ono odtančit deset minut s partou lidí to chce opravdu nějaký čas na nacvičování. V roce 2002, kdy už jsem byl v pozici vedoucího, jsme vyhráli cenu za filmové pásmo z filmu Limonádová Joe. Použili jsme skladby z tohoto známého filmu. Díky tomu jsme získali cenu diváků. Zajímavostí bylo, že nám tuto cenu předával Karel Fiala, hlavní postava filmu. Tenkrát jsme byli vůbec první soubor, který těch deset minut tancování spojil s nějakým dějem. To byla také taková revoluce. Soutěž jsme pak vyhráli ještě jednou a to v roce 2004, kdy jsme udělali vzpomínku na Michala Tučného. Udělat děj z písniček pana Tučného bylo jednoduché, protože on měl neuvěřitelný repertoár. Štěstí také bylo, že jsme měli ve skupině kluka, který se panu Tučnému naprosto neuvěřitelně podobal. Nejednou se nám u této taneční scény stalo, že za námi přišli diváci a slzeli dojetím.

Kolik členů měl soubor členů, když jste nastupoval do funkce vedoucího?

Já si to přesně nepamatuji, to bych musel zpětně dohledat, ale vím jistě, že skupina měla 20 až 25 lidí.

Měnilo se nějak postupem času zaměření skupiny?

My jsme v roce 2006 přibrali do našeho country repertoáru Line dance, což byla taková novinka. My jsme se tím začali více zabývat a hledat informace, což bylo složitější, ale nakonec se nám podařilo nakontaktovat americkou lektorku Nancy Morgan a pozvali jsme ji do České republiky. Tím jsme způsobili určitou revoluci, protože samozřejmě Line dance v kolébce vzniku v Americe vypadal trochu jinak. Nancy Morgan nás učila choreografie na moderní skladby od Michaela Jacksona nebo Madonny. Pro nás to bylo trochu divné, protože jsme si mysleli, že tento tanec musí být pouze na country hudbu. Během nacvičování jsem našel kontakt na internetu na jednu lotyšskou skupinu. Ozval jsem se jejich vedoucí a ona posléze opravdu přijela, což byl docela šok. Vyklubala se z ní ředitelka kvalifikační soutěže pro mistrovství světa v Line dance. Ona nás pozvala na jejich soutěž. Tam jsme zjistili, o čem to je, získali nové kontakty, informace a nakonec začali připravovat Českou republiku na to, abychom tu kvalifikační soutěž mohli pořádat také. Příprava českých tanečníků trvala zhruba tři roky a v roce 2011 byla naše země přijata prostřednictvím Louisiany do mezinárodní federace Line country federation. Od roku 2012 pořádáme kvalifikační soutěž v Písku a letos by měl proběhnou devátý ročník. Sedmkrát za sebou byla tato písecká soutěž vůbec tou největší v Evropě.

Kolik se na takovou akci sjíždí tanečních souborů?

Mezinárodní federace působí v osmnácti zemích Evropy a v Jižní Korei. Aktuálně se přidala také Jižní Afrika, což je poměrně velká novinka. Do Písku se každoročně sjíždí 350 až 400 soutěžících plus zhruba 150 lidí doprovodu. Většina píseckých hotelů je tedy v tomto období naprosto zaplněná. Akce se koná vždycky první víkend v listopadu. Letos, pokud to dobře dopadne, tak to plánujeme termín o něco dříve, tedy 23. až 25. října v Kulturním domě v Písku.

Jaký je o tuto soutěž zájem ze strany veřejnosti?

Veřejnost se chodí dívat. Nedokážu přesně říct kolik lidí, ale několik stovek to bude. Ono je to fakt těžké určit, protože taneční skupina ze zahraničí sebou většinou má dva, tři diváky jako doprovod, takže kolik se jich přijde podívat z Písku nebo okolí, to nedokážu odhadnout. Musím však ke kvalifikační soutěži ještě dodat, že naše soutěž je po celém světě tou nejznámější kvalifikační soutěží a tady bych za to chtěl poděkovat městu Písek, Jihočeskému kraji a také sponzorům a partnerům, kteří nás při každé kvalifikační soutěži značně podporují. Díky tomu můžeme také dělat online streaming soutěže. Jsme jedna z mála soutěží, která to tančení zprostředkovává přes internet do celého světa.

V kolika letech se ve vaší taneční skupině začíná?

V Písku máme dvě dětské taneční skupiny. Od tří let do šesti let máme ve skupině úplně ty nejmenší děti, poté máme skupinu od sedmi do čtrnácti let a pak už následují skupiny dospělých. Taneční skupina Louisiana má v dnešní době kolem 65 členů a k tomu ještě vyučujeme každé úterý veřejnost, kterou víceméně považujeme také za svou. Pro ně připravujeme hodiny, kdy si mohou přijít zatančit jen tak pro zábavu nebo se mohou přijít učit techniku. Tyto klienty připravujeme tím pádem také na soutěže. Mezi ně patří i někteří senioři, kteří mají kolem sedmdesáti let. I tyto dámy si ze soutěží odváží medaile, a to nás moc těší.

Jak často trénujete?

Samotná taneční skupina Louisiana má tréninky dvakrát týdně.

Co plánujete v blízké budoucnosti?

Všechno se odvíjí od současné situace ve světě. Takže naším nejbližším plánem je začít trénovat, až se situace kolem koronaviru uklidní. Ta momentální pauza bez tance už je příliš dlouhá. Podle posledních zpráv bychom za určitých podmínek mohli již příští týden s trénováním začít. Ostatně už musíme, protože nás čekají soutěže, takže musíme mít něco natrénováno.

Jakého úspěchu si nejvíce považujete?

Nejvíce si považuji kategorie Star. Pro mě osobně to byla taková nejvyšší meta, protože jsem se stal před dvěma lety první Star v České republice. Na této soutěži tančili také dva mojí svěřenci. Ale když tak ještě zavzpomínám, tak absolutně největším úspěchem byla loňská návštěva soutěže v Americe. My jsme tam jeli s obavou. Soutěžit v kolébce Line dance bylo pro nás obrovskou výzvou. Zajímavá byla také konfrontace Evropy s tímto zámořským státem, tedy originálem Line dance. V týmech jsme soutěžili ve třech kategoriích a ve všech třech jsme získali nejvyšší možné hodnocení. Když jsem měl poté možnost mluvit s porotci, tak to pro ně byl vrchol ledovce, protože to hodnotili jako špičkový výkon, což bylo obrovským úspěchem.

 

Autor: Martin Petřík

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace