Jak jste přežili karanténu a všechna opatření související s pandemií v teplárně, která nemůže přestat fungovat?
Zaskočila nás jako asi všechny. A samozřejmě - pro teplárnu jako prvek kritické infrastruktury státu platí přísnější pravidla než pro obyvatele a běžné firmy. Museli jsme okamžitě zabezpečit ochranné pomůcky, což byl v počátku veliký problém. Řadu věcí jsme získávali vlastními prostředky, roušky šili i naši zaměstnanci. Dezinfekci jsme začali vyrábět sami v naší laboratoři. Postupně jsme dokázali sehnat jednorázové roušky a teď už i respirátory. Dost nám pomohlo MPO a podstatná byla i pomoc EPH, skupiny J&T a města Plzeň právě s ochrannými pomůckami.

Jste velká firma. Zaznamenali jste nákazu koronavirem?
Neměli jsme žádného pozitivního zaměstnance ani rodinného příslušníka. Nechci to ale podcenit, nadšení z uvolňování opatření může být zrádné. Kdo může dělat z domova přes počítač, toho stále raději necháváme doma.

Co vlastně plyne z toho, že jste prvkem kritické infrastruktury?
Musíme dodávat regulační elektrický výkon pro ČEPS, vyrovnáváme energetickou soustavu. A samozřejmě dodáváme teplo obyvatelům města, podnikatelské sféře a institucím, jako jsou školy, úřady a podobně. Na přelomu února a března sice nebyla třeskutá zima, ale pořád se v té době topilo naplno a my jsme si nemohli dovolit, že by onemocněli lidé z obsluhy energetických zařízení a my technologii museli odstavovat. Přijali jsme přísná opatření, zamezili komukoli zvenčí přístup na velíny, oddělili jsme stravování a další možnosti hromadného potkávání lidí.

Musel někdo z těch klíčových zůstat mimo rodinu?
Ne. Některé firmy zavřely klíčové zaměstnance v práci, zajistily jim ubytování a servis, ale mně osobně se to moc nelíbilo a využili jsme jinou legislativní možnost. Takže jsme nařídili kritickým zaměstnancům, že mimo pracovní dobu budou v místě trvalého bydliště. Mohli jen k lékaři nebo na nezbytný nákup. Lidé byli naprosto disciplinovaní, nikam nechodili a výsledek je zřetelný: nákaza se nám vyhnula a věřím, že to tak bude i nadále.

Bude mít pandemie dopady do hospodaření? Na zisky z teplárny už se těší město, které bude potřebovat peníze při neočekávaných výdajích a výpadku daní…
Patříme k firmám, které nemusely omezovat ani zastavovat provoz. Jedeme na plánovaný výkon, ani jinak nemůžeme. Z tohoto pohledu se zdá, že by pro nás dopady pandemie mohly být minimální. Ale postiženi byli naši odběratelé – některé firmy zavřely své objekty, školy a úřady zůstaly uzavřené, zůstalo jen temperování. A pak nás některé firmy požádaly, abychom jim posunuli splatnost faktur. To neznamená přímý dopad do hospodářského výsledku, ale jen do finančních toků. Dopad by neměl být nijak významný.

Teplárna taky snížila zálohy na 30 procent...
Koronavirus zkomplikoval odečty spotřeby, protože dostupnost měřidel v objektech odstavených z provozu a zavřených byla špatná. Proto jsme se dohodli, a je to i pomoc našim odběratelům, že jim nebudeme fakturovat stoprocentní zálohy podle skutečnosti loňského roku na období od března dál, ale jen třicet procent. Nám se to pak vrátí v ročním vyúčtování, ale to už by firmy měly být v kondici.

Od fúze s Plzeňskou energetikou uběhl už celý hospodářský rok. Jaký byl? Potvrdil to, co měla fúze přinést?
Máme jednu silnou teplárenskou společnost, která má za sebou město a EPH. Obrat firmy byl přes tři miliardy korun a zisk po zdanění zhruba 340 milionů korun. To je víc než prostý součet výsledků těch dvou firem před fúzí, pokud zohledníme dopady strmého zvyšování nákladů na emise CO₂ a snižování výkupní ceny elektrické energie. Synergie se promítly od samého začátku v mnoha sférách.

V čem například?
Zejména to bylo poskytování podpůrných služeb – EPH má společné řízení všech zdrojů z jednoho místa v elektrárnách Opatovice. Dříve, když Plzeňské teplárenské vypadl blok, musela dodávku elektrické energie zajistit na trhu a bylo to pro ni cenově nevýhodné. Když se to stane dnes, nahradí ho blok v PE nebo jinde v holdingu EPH, a na tom se dají vydělat nebo ušetřit velké peníze. Další věc byl nákup strategických surovin, jako jsou uhlí, aditiva, vápence – docílíte tím lepších cen, čím větší množství nakupujete.

Podle informací z webu teplárny klesá podíl uhlí ve prospěch biomasy. To bude pokračovat?
Určitě ano, protože všechny energetické společnosti ruinuje cena emisních povolenek. Příčinou je chiméra, že Evropa svým jednáním zachrání celý svět. Při spalování uhlí vznikají emise CO₂, které jsou zpoplatněny a jejich cena dramaticky roste – u nás je to z předloňských 80 milionů korun za rok na letos předpokládaných 450 milionů korun.

Je cítit, že jste k evropským ekologickým opatřením kritický. Myslíte, že taková ochrana životního prostředí nemá smysl?
Snaha pomoci světu je správná, ale nic se nesmí přehánět. Musí se to dělat s rozumem a musí to dělat celý svět. Pokud se o to snaží jednotky procent producentů, tak ten zbytek to převálcuje a kýžený výsledek se nedostaví. Cena povolenek je neúměrně vysoká, malé teplárny ruinuje, velkým společnostem zhoršuje hospodaření. Ničíme si konkurenceschopnost, Evropa má vše drahé a tlačí se sem výrobky z Číny.

Opravdu nejsem proti ochraně životního prostředí, ale ne skokovými změnami. Když jsme dříve dělali ekologizace zařízení, zlepšovali jsme za miliony korun výsledky o desítky procent. Ale došlo se k nějaké hraně fyzikálních možností a dnes ekologizací za miliardy dosahujeme zlepšení v jednotkách nebo desetinách procent.

Kdy předpokládáte, že budete muset s využitím uhlí skončit?
Zatím je to zřetelný trend a my se na něj připravujeme. Jsou tři varianty, které definovala Uhelná komise ustanovená vládou. Nejrychlejší je ukončení spalování uhlí v letech 2025-30, střední v letech 2030-35 a pomalá v období let 2035-40. Nejpomalejší by tedy byla do dvaceti let. Biomasy spalujeme stále víc a nahrazujeme s ní uhlí. V rámci dekarbonizace, jak se procesu snižování podílu uhlí říká, připravujeme projekt zvýšení společného spalování biomasy s uhlím ze 40-50 na 80 procent na jednom z kotlů. To přispěje k úspoře asi 100 tisíc tun uhlí ročně.

Jak to bude za třeba deset let?
Už za dva roky budeme mít uhlí a biomasu půl na půl a po zmíněné úpravě kotle bude dokonce 60 procent štěpky a 40 procent uhlí. A protože množství štěpky je limitované, musíme zbytek nahradit dalším palivem. Zatím uvažujeme o zemním plynu. Je ho dostatek, ale je samozřejmě riziko, že kohout na přívodu může někdo zavřít. Zranitelnost takového zdroje je vteřinová, kdežto u uhlí máme na skládce zásobu třeba na tři týdny. Připravujeme naše zdroje a přípojky, rezervujeme si maximální výkony plynu, abychom alespoň teplo byli schopni vyrábět stoprocentně z plynu bez uhlí.

Jak velké investice taková proměna znamená?
Investice do kotle na zvýšení podílu biomasy je do 100 milionů korun, což při síle naší firmy dobře zvládáme. Plynofikaci zvládneme taky, ale půjde o stovky milionů. Náhrada jednoho bloku paroplynovým vyjde dle instalovaného výkonu zhruba na tři čtvrtě miliardy korun.

Ještě k budoucnosti firmy - myslíte, že dodávky centrálního tepla budou stále hlavním oborem Plzeňské teplárenské? Nebudou jednou zdroje decentralizované a teplárna zaměřená na výrobu elektřiny?
Centrální zásobování teplem dává podle mého názoru stále smysl. Když se něco spálí ve velkém zařízení, které je dobře řízeno, monitorováno, tak je to lepší než provoz stovek kotelen, které by neměly tak dobře změřené emise. Nemyslím si, že bychom s dodávkami tepla měli někdy skončit, protože když ze stejného množství paliva vyrobím elektřinu i teplo, je to vždycky ekonomičtější i ekologičtější, než kdybychom vyráběli oboje zvlášť. Kogenerace jako společná výroba elektřiny a tepla znamená méně emisí, větší účinnost, lepší ekonomiku.

Jakou roli pro teplárnu hraje změna klimatu? Jsou oteplování a vysloveně teplé zimy znát na jejích výkonech?
Ano, znát to je. Ale Plzeň zaplaťpánbůh prožívá rozvoj a nám se daří připojovat na centrální zdroj tepla nové lokality. Takže roční dodávky tepla neklesají.