„Dva roky předtím jsme na mistrovství světa prohráli zápas bronz se Švýcary až v prodloužení. Náš tým zůstal pohromadě, realizační tým jsme posílili o švýcarského odborníka Saschu Brendlera, což bylo strašně důležité, a na šampionát do Švýcarska už jsme jeli s jasným heslem ‚Jdeme pro medaili‘. To jsme dokázali a byla dokonce hned stříbrná,“ zavzpomínal 52letý Zdeněk Skružný.
Stříbro z Curychu je dosud největším úspěchem tuzemského florbalu, kromě něj mají Češi ve sbírce z obou dospělých kategorií ještě tři bronzy. „To světové stříbro u nás tehdy svým způsobem mohutně probudilo a nastartovalo florbal a zájem o něj. Medializace byla fakt velká a pro nás nezvyklá. Byli jsme na titulní straně deníku Sport, po návratu do Prahy na nás čekala televize Nova, objevovali jsme se v dalších televizních pořadech, v rádiu, na internetu. A třeba v novinářské anketě Sportovec roku jsme byli v kolektivech pátí, a to bylo na tu dobu fakt na sport, jako byl florbal, hodně cenné.“
Švýcaři nás vůbec nepovažovali za soupeře
Svěřenci Zdeňka Skružného skončili v květnu 2004 ve skupině MS druzí a v semifinále po parádním obratu zdolali před sedmitisícovou návštěvou domácí Švýcary 5:3.
„Pamatuju si na scénu, jak Švýcaři po nečekané výhře nad Finskem v základní skupině, díky čemuž ji vyhráli a šli v semifinále na nás, tančili před svými fanoušky a řvali ‚finále, finále‘. Tak jsme na to koukali a říkali jsme hráčům: vidíte, oni nás vůbec nepovažují za soupeře, tak to ne, musíme je porazit!“ popsal Skružný.
„Švýcaři měli tenkrát fantastický mančaft, byli nabušení a strašně nás tlačili. My jsme měli štěstí, skvěle zachytal Kafka a v závěru se to otočilo v náš prospěch. S koncem zápasu pak přišla obrovská euforie, pro mě to bylo nejvíc, co jsem ve florbale zažil. Přijelo tam za námi narychlo asi osmdesát fanoušků z Česka, to bylo prostě neuvěřitelné.“
Úvod finále vyšel lépe favorizovaným Švédům, kteří v té době od zavedení MS v roce 1996 vyhráli všech 28 zápasů. Čtyřnásobní světoví šampioni otevřeli skóre už po 72 vteřinách, po první třetině vedli 3:0 a nakonec vyhráli 6:4. I tak dosáhli Češi proti Švédům jasně nejlepšího výsledku na mistrovství světa, ve všech předchozích zápasech jim dali dohromady jen dva góly.
„To finále mě na druhou stranu trochu mrzí, protože jsme do toho šli s tím, že super, máme finále a v klidu si ho zahrajeme. Myslím, že jsme mohli jasně favorizované Švédy potrápit ještě trochu víc,“ řekl Skužný, jenž se jako asistent trenéra Cepka podílel i na poslední české světové medaili, která byla v roce 2014 bronzová.
Florbal už tlačí na to, jak vypadá
Od té doby florbalisté na další cenný kov čekají, na předchozích dvou šampionátech podlehli v utkání o třetí místo Švýcarům.
„Tenkrát při tom stříbru před šestnácti lety jsme si všichni říkali, že je to pro nás nějaký velký start, že budeme pravidelně vozit medaile a hrát o mistrovský titul. To se, bohužel, nepotvrdilo,“ lituje Skružný.
„A podle toho, co se teď děje okolo reprezentace, kde jsou hádky, někteří hráči odmítají pod finským koučem Kettunenem hrát, jsem s výhledem na další medaile spíš skeptik. I když pak jde samozřejmě na šampionátu třeba o jeden jediný zápas a může z toho být velký úspěch, aktuálně je kvalita těch tří nejlepších týmů Švédska, Finska a Švýcarska rapidně někde jinde než u nás.“
Zdeněk Skružný je uznávaným odborníkem, v České florbalové unii působil přes dvacet let v rolích hlavního trenéra (2000-2008) či asistenta u mužského A-týmu i svazového šéftrenéra. Vloni se jako jeden z asistentů podílel v kanadském Halifaxu i na historickém zisku zlata pro Česko na mistrovství světa juniorů, nyní už ale na svazové úrovni nepracuje.
„Zdá se mi, že v poslední době už florbal obecně víc tlačí na to, jak vypadá a jak se prezentuje, než na to, jak to ve skutečnosti je. Podle mě se hrozně opomíjí ta základní sportovní stránka, a to někteří lidé neradi poslouchají. Myslím si, že nás ten pseudoúspěch florbalu trochu doběhl a teď se spíš žereme mezi sebou,“ míní Skružný.
„Na svazu jsme se po těch dvaceti letech nerozešli úplně jako kamarádi, takže se naplno věnuju práci v FBC Liberec. Já jsem se do Liberce přiženil v roce 2009 a logicky to vyplynulo, že v libereckém klubu budu pracovat. Už se těším na další sezonu a pevně doufám, že už se do superligového play off konečně dostaneme,“ věří kouč libereckých florbalistů Zdeněk Skružný.
