„Z celého komplexu důkazů zřetelně vyplývá, že se obžalovaný rozhodl usmrtit poškozenou s dlouhou časovou prodlevou. Napadl ji intenzivními údery. Důvodem byly malicherné rozpory, rozhodně se nestalo nic, proč by je bylo třeba řešit způsobem, jak to řešil obžalovaný,“ zdůvodnil verdikt předseda senátu Petr Franc.
Podle soudu se jednalo jednoznačně o vraždu spáchanou po předchozí rozvaze, útoku nepředcházela žádná hádka. „Svědci neslyšeli žádný křik, ale pouze sténání oběti,“ sdělil soudce.
Peklo se nekonalo
„Není pochyb, že útok proběhl tak, jak bylo žalováno. O vině obžalovaného není pochyb,“ sdělil v závěreční řeči státní zástupce Zbyněk Vondra. I motiv brutálního útoku proti sousedce je podle něj jasný. „Připravil si tyč, z toho je jasné, že se s poškozenou dohodnout nechtěl,“ zdůraznil žalobce.
Státní zástupce také uvedl, že Karel Lípa celý sousedský spor líčí jednoznačně ve svůj prospěch. „Peklo, které v tomto ohledu popisoval, neexistovalo. I domnělé křivdy považuje obžalovaný za oprávnění k brutálnímu útoku,“ argumentoval Zbyněk Vondra. Upozornil i na nedostatek lítosti obviněného.
Pro Lípu proto navrhl státní zástupce trest za vraždu spáchanou s rozmyslem a předchozím uvážení v horní polovině sazby, která činí 12 až 20 let odnětí svobody. Žalobce také navrhl uložení mimořádného opatření, zajišťovací detence tedy kombinace léčebného a vězeňského zařízení. Podle soudu však pro uložení tohoto opatření nebyly splněny zákonné podmínky.
Karel Lípa podle svého advokáta zamýšlel jen řešit sousedský konflikt. „Obžalovaný se se sousedkou chtěl pouze domluvit. Jenže ona na něj křičela a nadávala, to obžalovaný neunesl,“ popsal střet advokát. Jeho mandant ale oběti ublížit prý nechtěl.
„Víme samozřejmě, že nenávist nemůže být omluvou činu,“ řekl obhájce. Karel Lípa podle něj nejednal po předchozím uvážení, jeho čin mohl být vraždou prostou, za níž hrozí 10 až 18 let vězení. Právník požádal o trest na spodní hranici tohoto rozpětí.
Po verdiktu si obě strany ponechaly lhůtu na rozmyšlenou.
„Nezvládl jsem to, prosím soud, aby přihlédl k mému věku a zdravotního stavu. Rodině oběti se omlouvám,“ řekl ve svém posledním slovu Karel Lípa.
„Rány jsem nepočítal“
Za ranní tmy 23. listopadu 2019 si s tyčí o váze přes dvě kila a kuchyňským nožem v kapse počíhal na svou sousedku.
„Chtěl jsem to s ní skončit. Ona se však se mnou nechtěla dohodnout. Vysmívala se a nadávala mi,“ popsal osudový den Karel Lípa. Nadávky záhy přešly ve fyzický útok.
„Když jsem uznal, že se s ní nedohodnu, tak jsem se asi trochu pominul. Dorazil jsem ji třemi ranami, když ležela. Před tím jsem rány nepočítal, mohlo jich celkem být deset až dvanáct,“ popsal penzista útok během opakovaného výslechu.
Smrtelně zraněnou oběť zanechal na místě činu. „Koukl jsem se, v jakém je stavu. Řekl jsem si, že to asi má za sebou,“ vylíčil Lípa finále konfliktu. Z místa činu vzápětí odešel zpět do svého bytu, posnídal a počkal na policii.
Surovým napadením vygradovaly v jedné z bytovek v Nové Vsi čtyři desítky let trvající spory Karla Lípy se sousedy. Svou pozdější oběť už na podzim 2014 udeřil sekyrou do hlavy kvůli psímu exkrementu na předzahrádce. Ze znečištění pozemku vinil sousedčina ratlíka.
„Zavinila si to sama,“ komentoval zranění důchodce. Úder sekyrky tehdy napadené způsobil tříštivou zlomeninu očnice. Soud za atak penzistovi vyměřil podmíněný trest a nařídil náhradu škody. „Klient dobře spolupracoval,“ popsala probační úřednice, jak obviněný plnil podmínky uloženého trestu.
Pře mezi obžalovaným a napadenou však neskončily. Lípa jí sice platil povinné odškodné, zároveň však měl pocit, že sousedka ubližuje jemu i jeho družce a rozhodl se tedy spor vyřešit. Podle expertů psychologů a psychiatrů obžalovaný trpí smíšenou poruchou osobnosti, nikoli duševní nemocí.
20. listopadu 2019 |
