Jan Flaška: Přiznání o přiznání

Já vím, že jsem už jednou o prokrastinaci povídal. Vykládal jsem, že neodkladné problémy řeším tak, že je odložím a jdu místo nich řešit nějaké jiné neodkladné problémy, takže nakonec udělám všechno, co je potřeba.

Jenže teď, tváří v tvář prázdnému daňovému přiznání a s hlavou plnou tančících pejsků, jsem si přiznal, že s touhle metodou bych moc daleko nedošel. Našel jsem si proto na internetu rady, jak s prokrastinací zatočit jednou provždy, a to hned poté, co jsem dokoukal video s chlapíkem, jak jede na lyžích a hraje přitom na ukulele.

Podle článku, který jsem našel, si spousta lidí myslí, že prokrastinace je totéž co lenost. Nemohou být ale dál od pravdy. Prokrastinující člověk je schopen vynaložit veškerý svůj důmysl, píli a sílu na to, aby nemusel dělat to, co musí. Článek sliboval, že když dodržím jeho rady, tak se prokrastinovat konečně odnaučím.

První rada říkala, že je důležité uklidit si pracovní místo, aby člověka při práci nic nerozptylovalo. Nechtěl jsem nic ponechat náhodě, a tak jsem si uklidil kromě stolu i police, umyl okna, vyluxoval, vytřel chodbu, vyčistil koupelnu a záchod a zametl dvůr.

Druhá rada zdůrazňovala, že člověka v práci motivuje, když si za její dokončení slíbí nějakou odměnu. Slíbil jsem si tedy svou oblíbenou mléčnou čokoládu s karamelem a lískovými oříšky a abych se nezdržoval, neodkladně jsem se pustil do jejího shánění. Měli ji až ve čtvrtém hypermarketu.

Třetí rada mi kladla na srdce, že si mám stanovit plán a dodržet osobní termíny. Protože se už připozdívalo, bylo mi jasné, že na dnešek už nemá smysl něco stanovovat, a pevně jsem se rozhodl, že ty daně udělám hned zítra, teda pokud mi do toho nevtancují pejsci.

Mimochodem, to video s chlapíkem s ukulele na lyžích jsem si samozřejmě vymyslel, jako příklad. Pak jsem si ale při psaní sloupku trochu zaprokrastinoval, kouknul na YouTube – a ono vážně existuje!