Po vzpouře na lodi Bounty roku 1789 se pár rebelujících námořníků rozhodlo nikdy nenavrátit do civilizace. Z pozemského ráje tichomořského ostrova se nakonec vyklubalo malé peklo. I přes četné intriky a vraždy zde žijí potomci vzbouřenců dodnes.
Britská ozbrojená loď Jeho Veličenstva Bounty, převážející chlebovník (budoucí potravu jamajských otroků), nikdy nedoplula do svého cíle. Posádka námořníků se po zakušení idylického života během několikaměsíční zastávky na Tahiti, nehodlala navrátit k drsnému životu na moři a po vzpouře v čele s Fletcherem Christianem poslala kapitána Williama Bligha s osmnácti jemu věrnými muži v malém člunu na pospas širému oceánu (Bligh nakonec doplul v člunu až na Timor).
Zatímco Fletcher se se svými muži vydal hledat opuštěný ostrov Pitcairn, jež byl špatně označen v Britských mapách a nehrozilo jim tedy objevení a zatčení pro vzpouru, část vzbouřenců však neprozřetelně zůstala na Tahiti – všichni z nich byli dopadeni.
Zbylá posádka Bounty Pitcairnu roku 1790 skutečně dosáhla spolu s šesti tahitskými muži, dvanácti ženami a jedním novorozenětem. Ostrov se zdál být rájem na zemi a tak bylo rozhodnuto, že Bounty bude v zátoce Pitcairnu úmyslně potopena, aby nebyl jejich nový věčný domov objeven.
Z Edenu se stalo peklo. Roku 1808, kdy Pitcairn poprvé navštívila cizí loď, žil na ostrově jediný dospělý muž z původní posádky – John Adams, devět Tahiťanek a devatenáct dětí. Za oněch několik let se totiž všichni stihli navzájem povraždit, přispěl k tomu i alkohol, který se naučili Evropané destilovat z lokálních surovin. Tahitští muži vraždili Brity, Britové vraždili tahitské muže i sebe navzájem. Vraždící mánii se nevyhnuly ani tahitské vdovy po námořnících, které tak opláceli smrt svých manželů.
Pitcairnův ostrov
Roku 1808 už byl na Pitcairnu, s posledním mužem v čele klid. Adams se po „vidění“ (během jedné ze svých opileckých chvilek) obrátil na víru a rozhodl se vychovávat a vzdělávat zbylé přeživší.
Z hrstky mužů a žen nakonec na ostrově vzniklo trvalé osídlení. Obyvatelé Adamstownu (pojmenovaného po Johnu Adamsovi), druhého nejmenšího hlavního města na světě, se však nevyhnuli skandálu ani v tomto tisíciletí. Roku 2004 bylo sedm mužů na ostrově a dalších šest Pitcairňanů jinde obviněno ze sexuálního zneužívání dětí. Šest z nich bylo odsouzeno včetně starosty.
Obyvatelé ostrova, potomci přeživších vzbouřenců, se sice stále „pyšní“ jmény svých předků jako Adams a Christian, ale populace ostrovanů rapidně stárne, klesá a mladí mizí nejčastěji na Nový Zéland. Dnes zde trvale žije okolo padesáti lidí. V posledních letech místní vláda aktivně láká nové imigranty – pokud splníte jejich podmínky a opominete kontroverzní minulost, můžete se tak Pitcairňanem stát i vy.
Jan Králík
