Narozeninový EDITORIAL

Sardenu je dvacet let! K tomuto dni se formálně váže vznik sardenské virtuální entity, která se nakonec přerodila v nezávislý web a pořád má co říci těm, kteří chtějí poslouchat a číst o fantastice a o všem, co s tím souvisí.

Já sama už na Sardenu straším devět let a dobře se mi to pamatuje, protože to bylo na začátku května, když jsem se poprvé přihlásila do redakce, takže svoje soukromé výročí si slavím ve stejný měsíc jako moje domovská platforma. Za tu dobu prošla redakcí hezká řádka lidí a udála se spousta změn. Na druhou stranu znám plno věcí pouze z doslechu, protože se odehrály v temných dobách dávnověku, kdy se kola internetu roztáčela ručním rumpálem a data se nosila v konvích. S Petrem Šimčíkem, naší šedou webmasterskou eminencí, bez které by Sarden nebyl, jsme se ponořili do archivu a během následujících dnů vytáhneme na světlo současnosti pár zajímavých kousků z dob sardenského paleolitu.

Mezitím já zavřu pusu a dám slovo předchozím "řiditelům" Sardenu, neboť já jsem v pořadí čtvrtý šéfredaktor a emeritní stařešinové ve výslužbě si určitě zaslouží, aby řekli nějaké slovo.

Služebně nejstarší šéfredaktor ve výslužbě

Pagi alias Petr Holan
Kdybych to byl býval věděl, tak bysem...

Kdybych to byl býval věděl, tak bych před dvaceti lety neslíbil Ondřejovi Neffovi a Vladovi Ríšovi, „že do toho jdu“. A připravil bych se o možnost dívat se - i když jen zpoza buku - jak Sarden letos slaví svoje druhé kulaté narozeniny. To už ale není vůbec moje zásluha, těch dvacet let existence Sardenu je zásluha mnoha lidí, kteří tu štafetu postupně nesli a nesou dopředu se ubírajícím časem.

V polovině minulého století autoři sci-fi psali o roku 2000 jako o hodně vzdálené budoucnosti plné kosmických cest a nejrůznějších technických udělátek usnadňujících život. Možná někde existuje paralelní Země, kde to všechno funguje a fungovalo to už v roce 2000.

Ale když jsem se Sardenem v roce 2000 začínal, na žádné takové paralelní Zemi jsem nežil. Internet se ve své současné podobě objevil v roce 1980, jenže všem ta dnes obvyklá programová infrastruktura teprve začínala ťukat na dveře a redakční systémy musely dostávat články včetně html tagů počínaje odstavci a konče odkazy na obrázky. Analogové telefonní linky snesly modemové přenosy 24 kbps, ale byly k dispozici i bezdrátové linky s úžasnou rychlostí až 4 Mbps (to je ovšem nějakých 500 KBps). Filmy se pirátily na CD, 90 minut se muselo vejít do 700 MB. První digitální fotoaparát uvedla firma Fuji v roce 1988, v roce 2000 běžná „konfekce“ měla rozlišení něco mezi 2 a 4 megapixely, ale také byla na trhu Sony Mavica s jedním megapixelem, která na 3,5 palcovou disketu uložila 14 obrázků. První čtečka e-booků byla vyrobena v roce 1998, ale na trhu se uchytila až Sony Libri v roce 2006.

Závidím vám, jak snadno se dnes můžete dostat ke knihám a filmům, jak snadno můžete publikovat, jak snadno můžete spolu vzájemně komunikovat a domlouvat se spolu i se čtenáři a s ostatními autory. Nakonec ale vlastní redakční a editorská práce zůstala stejná - ona vlastně zůstává v podstatě stále stejná nejspíš už od doby, kdy se v roce 1605 objevily první tištěné noviny.

Držím vám palce, abyste to vydrželi co nejdéle to půjde a - až přijde váš čas k odchodu do Sardeního důchodu - abyste našli další štafetové běžce, stejně zapálené, stejně obětavé a stejně šikovné.

Prostřední emeritní šéfredaktor na penzi

Pechy alias Jan Pechanec

Jak začít? Jak skončit? To jsou zajisté zajímavé otázky. Naštěstí je nemusím v tomto vzpomínkovém sloupku k dvacetiletému výročí Sardenu tak úplně řešit. I když?

Napadlo mě totiž, jak asi vyplnit, co vložit, mezi tyto dvě zásadní otázky. Čím zaplnit prostor mezi začátkem a koncem? Nejlepší bude nasytit vás, čtenáři, vhodným textem plným trochy vzpomínání.
Za těch řekněme sedm let, co jsem šéfoval Sarden, před tím pět let, co ho vedl Pagi, a po mně…. Díky Slívě jsem si uvědomil, že už je to osm let „po mně“ a Sarden tu stále je, a jak se zdá, ještě nějakou dobu bude právě díky Slívě.
Když se mě tehdy v roce 2005 Petr Holan zeptal, zda nechci převzít sci-fi rubriku Neviditelného psa, byla to pro mě ohromná čest. Nevím, jestli něco podobného cítil Martin Stručovský a později i Monika Dvořáková alias Slíva, ale zároveň je pravda, že jsem se ze Sardenu tak nějak po anglicku vypařil a nechal Síria, ať si poradí. Holt život, chtělo by se zvolat.
Ne nadarmo se říká, že Fandom je způsob života. Jedním ze způsobu života pro mě byl Sarden. Nadšení, plány, naplnění, rozčarování, občas snad i zklamání, a tak dále, a tak podobně, vždyť to denně zažíváme. A já už tu byl tak dlouho a otáčel jsem se za ženskými sukněmi – na úkor tohoto webu.
Intermezzo, neboli zodpovězení třetí zásadní otázky. Co bylo nejdůležitější pro Sarden za doby tvé neomezené vlády, Pechy?
Myslím, že nejdůležitějším rozhodnutím pro Sarden bylo opustit Lidovky a umožnit mu stát se nezávislým webem. Ostatně, když jsem si nedávno četl své zdůvodnění napsané před deseti lety, dávalo mi smysl i teď. Nebudu si však usurpovat všechny zásluhy - vlastně žádné nebyly. Sarden byl a je hlavně o lidech, kteří ho pomáhají tvořit. Uvědomil jsem si, že tím skutečně důležitým nadšencem, který je stále v pozadí jako šedá eminence, je Petr Šimčík.
A jako v životě všechno má svůj čas, tak si myslím, že není mým sardenovským dnům konec. Kdysi jsem totiž řekl, že ze Sardenu se neodchází, ale Sarden vás rád přijme zpět.
Přeji ti, Sardene, minimálně dalších dvacet let, kdy budeš čtenářům, fanům a vůbec všem lidem (a dalším entitám) dobré vůle průvodcem po světech, kam se všichni plni očekávání rádi vydávají.

Služebně nejmladší emeritní šéfredaktor

Sírius alias Martin Stručovský
Co Sarden vzal a dal

Co mi Sarden dal? V první řadě spoustu bláznů do fantastiky, jako jsem já sám. Takže si díky tomu už nepřipadám jako totální mimoň. Přátelé, se kterými jsme po čase začali řešit i jiný věci, než fantastiku. Možnost realizovat se a mít ještě lepší přehled o knížkách. A v neposlední řadě mi dal skvělou nástupkyni. Je úžasný, že tak jako Pechy kdysi našel mě, tak já jsem našel Moniku, abych jí mohl předat žezlo. Myslím si, že s ní Sarden zažívá fakticky Vzestup Skywalkera, Návrat Jediho i Návrat krále. A co mi vzal? Něco takovýho přece není možný.