Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Jen málo závodníků si jako jediný cíl sezóny vybere španělskou Vueltu. Ta se totiž jezdí relativně pozdě – v srpnu a září. Často zde ale mají velké ambice ti závodníci, kteří za sebou nemají právě povedenou sezónu, nebo ti, kteří se vrací po zranění. Typickým příkladem se stal ročník 2014, kdy se o výhru střetli dva jezdci, kteří si jako hlavní cíl stanovili Tour de France. Oba však putovali z Francie domů předčasně a doufali, že ve Španělsku sezónu zachrání.
Hlavním favoritem závodu byl Chris Froome. Jeho cesta za obhajobou titulu z Tour de France skočila již v páté etapě. Z několika pádů totiž vyšel se zlomeninou pravé ruky a levého zápěstí. Tato zranění mu pochopitelně znemožnila další účast v závodě, ale poměrně rychle mohl začít znovu trénovat a Vueltu si vytyčil jako hlavní cíl pro zbytek sezóny.
Podobný osud potkal Alberta Contadora. Ten Tour opustil v desáté etapě poté, co si v pádu zlomil nohu. I on doufal v nápravu na Vueltě, ale s přípravou musel začít o něco později než Froome, a tak byl právě Brit favoritem číslo jedna. Nebylo to však jen o této dvojici. Do Španělska přijeli vítěz Gira Nairo Quintana, Alejandro Valverde, Joaquim Rodríguez či Fabio Aru.
Závod odstartoval týmovou časovkou, kterou si podmanil Movistar. Prvním lídrem závodu se stal Jonathan Castroviejo. Následovala série etap, kde byli úspěšní sprinteři a rychlí závodníci. Organizátoři Vuelty tradičně posílají jezdce do hor již od úvodních etap. Tentokrát si však peloton musel počkat na první test celkových favoritů „až“ do šesté etapy. Cílové stoupání La Zubia bylo pro španělské silnice velice typické – poměrně krátké, ale velice prudké. Do posledních metrů spolu přijeli Chris Froome, Alejandro Valverde a Alberto Contador. Tento souboj vyhrál podle očekávání Valverde, který díky svému rychlému závěru v podobných situacích neprohrává. Druhý dojel ve stejném čase Froome, hned za ním Contador. Náskok této trojice nebyl nikterak velký, ale již v prvním horském dojezdu dostali diváci náhled na to, co se bude dít v následujících dvou týdnech a kdo tu svede boj o červený dres.
Odpovědi na otázku, kdo si přivezl do Španělska nejlepší formu, jsme byli podstatně blíže po etapě deváté. Zatímco na vrcholu cílového stoupání Aramón Valdelinares již slavil po úniku svou první profesionální výhru Winner Anacona, za ním se zvedl ze sedla Contador. Na jeho nástup zareagoval Nairo Quintana a Joaquim Rodríguez, avšak nikoliv Froome. Nedalo se říct, že by měl Brit krizi, ale největší konkurent se mu vzdaloval. Do cíle nakonec dorazil společně s Aruem a Valverdem, ale až 23 sekund po svém rivalovi. Do vedení však šel Quintana. Kolumbijec byl sice před startem zmiňován jako velký favorit, ale až jako ten třetí v pořadí. Po vítězném Giru měl ale dost prostoru k přípravě na Vueltu, a tak se s ním rozhodně muselo počítat.
Hned po volném dni však byla na programu časovka. Necelých 37 kilometrů zvládl nejlépe mistr světa Tony Martin. To nebylo žádné překvapení, ovšem další průběh moc expertů neočekávalo. Alberto Contador zajel nakonec čtvrtý nejrychlejší čas dne, když na Martina ztratil jen 37 sekund. Chris Froome, který si mohl věřit, že se ten den třeba i oblékne do červeného dresu, na španělského závodníka ztratil takřka jednu minutu. Ještě hůře dopadl Quintana. Jelikož časovka nepatří k jeho nejsilnějším disciplínám, musel jet bez chyb, aby dokázal limitovat své ztráty. To se mu nepovedlo. Ve sjezdu si těsně před zatáčkou rozhodl utáhnout tretru na pravé noze a zatáčku, do které právě vjížděl, tak zřejmě podcenil. Narazil do plotu na levé straně silnice a skončil na zemi. Vyvázl jen s odřeninami, rychle nasedl na kolo a pokračoval v závodě, ovšem ztráta v cíli se vyšplhala přes čtyři minuty. Vypadl tak dokonce z první desítky. Do vedení šel Contador. Ten měl po etapě k dispozici 27 sekund na Valverdeho a necelou minutu na Urana. Čtvrté místo stále patřilo Anaconovi, který se posunul po svém úniku v předchozí etapě. Pátý byl Froome, ten v časovce znovu ukázal, že není v nejlepší formě, ale se ztrátou minuty a osmnácti sekund na vedení se rozhodně nevzdával.
Zvláštní taktiku předvedl tým Sky o den později. Etapa finišovala na prudkém stoupání San Miguel de Aralar. Britská sestava do něj najela na čelních pozicích a mohli jsme tak vidět známý obrázek z Tour de France, kdy jejich tempo postupně likvidovalo jednoho závodníka za druhým. Necelých sedm kilometrů před cílem, zůstal vpředu poslední Froomův domestik Dario Cataldo. Jenže zatímco diktoval tempo, jeho lídr se ocitl na konci skupiny a pomalu s ní ztrácel kontakt. Několikrát se vrátil a několikrát znovu odpadl. Že by špatná komunikace? Nefunguje Cataldovi snad vysílačka? Jenže Froome byl za chvíli zpět a byl to on, kdo za dva kilometry udával tempo skupiny favoritů. Nehrál tak Brit na své rivaly divadlo? V závěru poodjel Fabio Aru a dojel si pro etapovou výhru, ostatní favorité dojeli nedaleko za ním. Definitivně z boje o celkové pořadí vypadl Quintana. Ten skončil druhý den za sebou na zemi a do cíle etapy se již nepodíval.
Podobný finiš měla i čtrnáctá etapa na La Camperonu. Byl to opět Froome, kdo nestačil v prudkých sklonech, zatímco vpředu slavil triumf z úniku Ryder Hesjedal. Jenže Froome nebyl doopravdy v žádných problémech. Zkrátka si jel jen své tempo, zatímco Contador si navzájem nastupoval s Valverdem. Tím vyčerpal velkou část ze svých zásob energie. Froome byl zanedlouho zpět a v samotném závěru nastoupil. Contador v posledních metrech etapy zaostával. Kdyby Froomův útok přišel dříve, možná by získal i více než sedm sekund. Ačkoliv to nebyl velký náskok, jednalo se o velkou psychickou vzpruhu. Ten den Brit dojel nejlépe z jezdců na celkové pořadí a poprvé dokázal setřást Contadora.
Pořadatelé Vuelty závodníky nešetřili, a tak hned den po odpočinkovém dnu přichystali pelotonu jako překážku legendární výjezd k jezerům Covadonga. Klasický scénář – trio Rodríguez, Contador a Valverde stíhalo únik, konkrétně Przemyslawa Niemiece, a Froome opět nabíral ztrátu. Niemiec si nakonec dojel pro etapu, ale již pět sekund za ním finišoval Valverde a Rodríguez, o dalších pět sekund zpět Contador. Froome svým tempem nakonec omezil svou ztrátu na sedm sekund, a tak co v předchozí etapě získal, opět ztratil. Tuto přetahovanou však stále narušoval Valverde, ten po patnácté etapě z druhého místa ztrácel pouhých 31 sekund na vedoucí příčku. Třetí Froome ztrácel shodně se čtvrtým Rodríguezem minutu a dvacet sekund.
Jezdec týmu Sky věděl, že mu dochází čas, a tak v šestnácté etapě zvolil opět jinou taktiku. Tentokrát si nepojede své tempo, ale dá všem zabrat již od paty stoupání Lagos de Somiedo, kterým etapa vrcholila. Čtyři kilometry před cílem odpadl Mikel Nieve a přišla Froomova chvíle. Razantně nastoupil a takřka všechny setřásl. Nestačil ani Valverde, ani Rodríguez, jen Contador se držel jeho zadního kola jako klíště. Froome se rozhodl, že pojede dále a pokusí se svým vysokým tempem svého španělského rivala unavit. To se mu nepovedlo a Contador se necelý kilometr před cílem sám zvedl a dojel si pro etapu. Froome se do cíle dostal o patnáct sekund později, sice zklamaný, ale bez výčitek, do etapy dal vše. Contador měl zkrátka více sil.
Teprve sedmnáctá etapa přinesla favoritům odpočinek. Již svou čtvrtou etapu vyhrál v závěrečném spurtu John Degenkolb. Hned další den ale bitva o celokové pořadí pokračovala. Froome chtěl opět zkusit něco jiného. Tentokrát to byl on, kdo si vyhlédl Contadorovo zadní kolo. Doufal, že svým nástupem červeného muže překvapí. To se skutečně stalo. Krátce poté, co Contador dokázal odpovědět na nástup Rodrígueze, se okolo něho prohnal černý dres Sky. Froome si rychle dojel vedoucího Arua a společně se blížili cíli. Aru dokázal vytěžit z toho, že Brita zajímalo především celkové pořadí a v závěru ho přesprintoval v boji o etapový triumf. Za dalších třináct sekund projel cílem Alejandro Valverde s Contadorem za zadním kolem. Opět Froome nezískal mnoho, ale dal jasně najevo, že před poslední horskou etapou není nic rozhodnuto.
V devatenácté etapě se radoval Adam Hansen, který se blížil do cíle již své patnácté Grand Tour v řadě. Vueltu pak měla rozhodnout předposlední etapa s cílovým výjezdem na Puerto de Ancares. Jezdci týmu Sky do něj najeli ve vysoké rychlosti a postupně zmenšovali skupinu favoritů. Byl to však Joaquim Rodríguez, kdo jako první nastoupil, ten potřeboval smazat 57 sekund na Alejandra Valverdeho, čímž by se posunul na třetí místo. K útoku se odhodlal již 9 kilometrů před cílem. Valverde viděl, že se mu Rodríguez vzdaluje, a tak musel jednat. Na jeho nástup dokázali zareagovat pouze Froome, Contador a Aru. Froome neměl na co čekat, vítězství na Vueltě se mu vzdalovalo každým metrem, a tak začal diktovat tempo. Postupně se zbavil Arua i Valverdeho a zanedlouho jíž dýchal Rodríguezovi na záda. Okolo toho se rychle prohnal a blížil se cíli. Když se však ohlédl, uviděl za sebou stále červený stín. Contador se nehnul od jeho zadního kola ani o milimetr. Froome tak jel, co mu síly stačily a neohlížel se, nic jiného mu také nezbývalo. Contadora se ale zbavit nedokázal. Ten se pak kilometr před cílem zvedl ze sedla a dojel si pro etapové prvenství. Froome dorazil za šestnáct sekund a bylo jasno. Contador vyhraje Vueltu, Froome bude druhý. Oba si v cíli potřásli rukou, velká bitva byla takřka u konce. Pro třetí místo v etapě si nakonec dojel Valverde a uhájil tak před Rodríguezem své pódiové umístění. Poslední etapou sice byla časovka, která mohla teoreticky něco změnit, ale jelikož měřila pouhých 10 kilometrů, moc se to nečekalo. Nejrychlejší čas stanovil na okruhu v Santiagu de Compostela Adriano Malori. Froome nakonec stáhl na vedoucího muže 27 sekund, ale k výhře mu stále chybělo dalších 70.
Vuelta tak opět ukázala, že je závodem druhé šance. O výhru se utkali dva jezdci, kteří museli odstoupit z Tour de France. Tuto strhující bitvu nakonec vyhrál ten zkušenější.
