Prezidentovi se zavázán necítím a odmítám, že mě nikdo nezná, říká předseda Nejvyšší soudu Angyalossy
Už skoro týden se učí veřejnost i mnozí právníci vyslovovat příjmení nového předsedy Nejvyššího soudu. Toho vybral prezident Miloš Zeman, aniž by veřejně zdůvodnil, proč zvolil právě jeho. Proč vyhrál Petr Angyalossy? Jak se pod jeho vedením změní Nejvyšší soud? A co má přinést etický kodex soudce? Hostem úterních Dvaceti minut Radiožurnálu byl nový předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy.
Pane předsedo, víte vy sám od pana prezidenta nebo od lidí z jeho okolí, co rozhodlo ve váš prospěch? Proč pan prezident jmenoval předsedou Nejvyššího soudu právě vás?
Nevím, nikdo mi to neřekl a přiznám se, ani jsem po tom nepátral. Předpokládám, že veškeré aspekty zvážil pan prezident a na základně toho se rozhodl a své rozhodnutí nemusí odůvodňovat, takže pokud mi to sám nechtěl říct a neřekl, tak je to jeho právo.
A vás to nezajímá?
Zřejmě jsem byl nejvhodnější adept, asi tak bych to řekl.
A nezajímá vás, v čem jste byl vhodnější než ostatní?
Nevím, jaká kritéria měli ostatní kandidáti. Případně s jakými vizemi do budoucnosti přišli za panem prezidentem, když s ním o tom hovořili, takže to těžko mohu posoudit.
Ale já se ptám, jestli vás to zajímá.
Není to pro mě tak podstatné.
Máte alespoň nějaké indicie, co mohla být ta kritéria?
Nemám vůbec žádné.
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová v neděli v televizi Prima řekla, že ve váš prospěch rozhodl věk, že jste svou kariéru začal až po listopadu. Máte pocit, že to mohlo hrát roli? Považujete to za velkou přednost?
Teoreticky to možné je, vyloučit to samozřejmě nelze. Je-li to přednost, je pravdou, že tím pádem, že nedosáhnu během příštích 10 roků sedmdesátileté0 hranice, abych musel odejít dříve, mohu celý desetiletý mandát být předsedou, tudíž mohu své vize naplnit za dobu celých těch deseti roků. A že jsem začal po listopadu... Možná je určitá výhoda, že aspoň lidé, kteří mají z předrevolučního období špatné zkušenosti, nemohou vytýkat třeba to, že bych byl například spojen s tehdejší vládou komunistické strany, případně mít vůči tomu nějaké připomínky.
Jak vlastně váš výběr probíhal? To místo, připomeňme si, se uvolnilo před čtvrt rokem, když váš předchůdce odešel dělat ústavního soudce. Co se dělo potom? To jste se někam přihlásil nebo vás někdo oslovil?
Byl jsem osloven kanceláří pana prezidenta, zda bych nezvážil kandidaturu na tuto funkci.
Můžete konkretizovat, kdo to byl, byl to pan kancléř přímo?
Ano, byl to pan kancléř, on je vedoucím.
Musel jste něco předkládat? Chtěli od vás z Kanceláře prezidenta republiky, abyste napsal třeba nějakou koncepci nebo základní body, jak si představujete další fungování Nejvyššího soudu?
Dokládal jsem nebo předkládal jsem svůj životopis, v rámci kterého jsem současně i nastínil určité vize.
Jak dlouhý ten materiál byl?
Tak na to jsem se nezaměřil, abych si délku jaksi zapamatoval. Bylo to několik stránek, ale skutečně nejsem schopen říct, protože jsem to nepsal z důvodu, aby to mělo určitý počet stran nebo listů.
‚Zavázán se necítím‘
Vy jste už říkal, že s panem prezidentem jste se setkali jenom jednou. Můžete říci, co při té schůzce pana prezidenta zajímalo?
S panem prezidentem jsme se bavili o různých věcech, jednak o mé předchozí soudcovské kariéře a také ho především zajímaly moje názory. Jakým způsobem by se dál měl ubírat Nejvyšší soud, případně co bych chtěl změnit v rámci justice, eventuálně jakým způsobem chci dál Nejvyšší soud vést. To bylo takové nejzásadnější, co pan prezident chtěl vědět.
Cítíte se být zavázán panu prezidentovi, že vám tu důvěru dal?
Zavázán... Necítím se být zavázán ve smyslu, že bych měl být dlužníkem nebo něco takového, to určitě ne. Rozhodně jsem rád, že si vybral zrovna mě a že moje představa, jakým způsobem by se Nejvyšší soud měl dál ubírat, případně i justice, nakolik mohu do toho zasáhnout a ovlivňovat to, u pana prezidenta asi byla tím podstatným, proč rozhodl pro mě.
Prezidentovi jsem nic neslíbil, komentoval Angyalossy své jmenování. Chce zvýšit prestiž Nejvyššího soudu
Číst článek
Bavili jste se s panem prezidentem také o nějakých konkrétních kauzách třeba z minulosti? Zajímalo ho, jak se na ně díváte?
Pouze se zajímal o to, jaké kauzy, které byly mediálně známé, jsem řešil, ale přímo nějaké konkrétní kauzy, které jsem já nesoudil, jsme nerozebírali. Pouze se mě ptal na některé mé případy, protože jsem za svou soudcovskou kariéru měl poměrně dost různých mediálních případů na různých stupních soudů, takže jsme se dotkli spíš těchto případů.
Ještě k vašim protikandidátům, pokud to tak můžeme říci, o kterých se spekuluje v médiích. Asi nejvíc se píše o Robertu Fremrovi, který je místopředsedou Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Za svého favorita ho označila třeba ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO), budete s ním chtít spolupracovat? Neuvažujete třeba o tom, že byste pana Fremra doporučil na místo místopředsedy Nejvyššího soudu, které se bude obsazovat na konci letošního roku?
Rozhodně s panem doktorem Fremrem budu rád spolupracovat, až se vrátí z Haagu, protože je naším kmenovým soudcem, ale o tom, koho bych zvažoval nebo koho bych doporučil nebo navrhoval, aby byl místopředsedou na Nejvyšším soudě od příštího roku, o tom jsem ještě neuvažoval. To je brzo, na to bude čas v době pozdější. Dejme tomu, že touto otázkou se začnu zabývat někdy na podzim.
Už šestý den říkáte, že jste o tom nepřemýšlel, že jste o tom neuvažoval. To ani pod dojmem těch otázek o tom neuvažujete, kdo by za půl roku nebo něco málo přes půl roku měl být vaší pravou rukou?
Podívejte, momentálně, když přebírám funkci, řeším věci, které jsou potřebné, aby soud, vzhledem k tomu, že zde tři měsíce chyběl předseda, kterého sice zastupoval pan místopředseda doktor Fiala, ale přece jen některé věci nechal na rozhodnutí nového předsedy soudu, pokračoval ve své činnosti. Aby nevznikly nějaké prodlevy, abychom mohli navázat na dobu, kdy pan profesor Šámal odešel, a nevznikly nějaké prostoje.
Zeman už stačil nového předsedu Nejvyššího soudu bolestně poškodit, říká šéfka Soudcovské unie
Číst článek
Mimochodem místopředsedu Nejvyššího soudu bude opět jmenovat prezident republiky, nebojíte se, že to může dopadnout tak jako v tom vašem případě, že pan prezident nebude respektovat vaše doporučení a vybere někoho jiného, aniž by třeba zdůvodnil proč?
Je to jeho právo. Na druhé straně Nejvyšší soud má všehovšudy 72 soudců, takže všechny kolegy znám. Věřím tomu, že i kdyby nevyhověl mému nějakému návrhu nebo doporučení, tak určitě rozhodne správně.
To znamená, že každého z těch 70 kolegů byste si tam dokázal představit ve funkci?
Ve své podstatě ano, protože je to potom otázka domluvy, jakým způsobem budeme spolupracovat a vést Nejvyšší soud.
Motorkář, a co dál?
Když se o vás po jmenování z minulého týdne psalo a píše v posledních dnech, tak nejčastěji se objevují zmínky o tom, že jezdíte na motorce, že jste kariérní soudce, který vystudoval práva při zaměstnání, a že vás lidé v justici moc neznají. Co byste o sobě zdůraznil vy sám?
Já si myslím, že lidé v justici mě naopak spíš znají. Jednak v podstatě soudím zhruba čtvrt století, za tu dobu jsem soudil řadu kauz, prošel jsem všemi stupni soudu. Jednu dobu jsem byl i poměrně aktivní v Soudcovské unii jako její člen a zastával jsem tam i některé funkce. Takže naopak i s ohledem na to, kolik lidí z justice mi gratuluje ke zvolení do této funkce, bych řekl, že jsem vcelku dost známý.
Kromě toho jsem na Vrchním soudě v Olomouci deset roků působil kromě souzení i jako tiskový mluvčí a myslím, že i když post už nějakých pět šest let nezastávám, v tu dobu bylo mé jméno skloňováno v médiích skoro dnes a denně. Každý týden probíhala nějaká kauza, o které jsem hovořil. Vyjadřoval jsem se k případům, které soudili moji kolegové, i k mým vlastním, takže nesdílím ten názor, že bych byl tak neznámým.
Ale to mluvíte o době, která je starší než pět let. Já když jsem se dnes odpoledne (v úterý – pozn. red.) díval do mediální databáze Newton, kde jsou články a přepisy pořadů ze všech hlavních médií v České republice, tak za posledních pět let před vaším jmenováním předsedou Nejvyššího soudu jsem našel asi sedm desítek vašich citací, všechno to byly komentáře ke kauzám, které jste rozhodoval, jen v jednom článku bylo trochu víc. To byl rozhovor pro magazín Nejvyššího soudu, který převzal server Česká justice v roce 2017 a ani tam člověk nenajde nějaké hlubší úvahy o justici nebo o právu jako takovém. Není to málo, neměl by být předsedou Nejvyššího soudu přece jenom někdo, kdo se k právu ve veřejném prostoru v posledních letech vyjadřoval víc?
V podstatě, když jsem neměl prostor vyjadřovat se víc, tak je to další otázka, proč ten prostor nebyl dán. Na straně druhé si myslím, že zvítězilo právě to, jakým způsobem jsem úvahy prezentoval panu prezidentovi, a proto přistoupil k volbě mé osoby.
Zemanová o výběru předsedy Nejvyššího soudu: Postup, kdy prezident mlčí, není důvěryhodný
Číst článek
Kdo vám ten prostor v posledních pěti letech nedal?
Nebyl jsem osloven, abych se k takovýmto otázkám vyjadřoval. Já jsem se zaměřil právě na to, že jsem přešel na Nejvyšší soud, abych si v první řadě co nejdříve a nejlépe osvojil agendu, kterou jsem začal řešit na Nejvyšším soudě a abych se zorientoval co nejlépe s chodem Nejvyššího soudu. A kromě toho se také věnuji i nějaké přednáškové činnosti, takže na tyto věci jsem se soustředil nejvíce.
V těch prvních reakcích a komentářích k vaší osobě často zaznívá výtka, že vlastně nikdo nezná vaše názory na otázky, které se v justici řeší. Já bych to zkusil teď v následujících minutách trochu napravit, jestli nebudete proti. V rozhovoru pro magazín Nejvyššího soudu v roce 2017 jste navíc říkal, že máte pochopení pro novinářskou zkratku, i toho bych rád využil, dal bych vám několik otázek a poprosil vás o krátkou a pokud možno jasnou odpověď, jak se k tomu stavíte, případně, že na to nemáte jasný názor, jste pro? Můžeme?
Samozřejmě.
Měli by na pozici soudců víc přicházet lidé se zkušenostmi z jiných právnických profesí, třeba advokáti nebo státní zástupci?
Záleží to, na jaký stupeň soudu myslíte, ale rozhodně se nebráním tomu, aby třeba na okresní soudy byli jmenováni nikoli pouze justiční čekatelé, případně justiční kandidáti. Ale podle toho, jakým způsobem projde zákon, tedy novela zákona o soudech a soudcích, aby přicházeli na soud odborníci poté, co splní veškeré podmínky a kritéria. Tudíž i z jiných právnických oborů. Já se tomu nebráním.
Rozsudky na internetu
Měla by zůstat striktní specializace soudců, nebo byste podporoval to, o čem mluví třeba ministryně spravedlnosti, že by například trestní soudce v případě, že mu ubývá agendy, mohl a měl soudit občanskoprávní spory?
Tak je pravdou, že specializace má svá pozitiva, na straně druhé my nemáme takový systém, jak je například v Německu, kde prostupnost profesí je výrazně větší, kdy soudce soudí nějakou dobu civilní věci, poté přejde na trestní, poté je nějakou dobu státním zástupcem. Dokonce tam je podmínkou postupu na vyšší stupeň soudu, že v podstatě musíte vystřídat některé z těchto profesí.
U nás je systém spíše zaměřen na odbornost soudců, na jejich specializaci a já se domnívám, že je to na druhé straně ale správné, protože pokud se zaměřím na určitou oblast, ve které se stávám odborníkem, tak to určitě eliminuje možná nesprávná nebo nepřesná, ne zcela ideální rozhodnutí, právě proto, že svému oboru rozumím. Tím dále samozřejmě nemyslím specializaci na několik málo paragrafů, ale samozřejmě vždy na nějakou oblast konkrétního práva.
Justici čeká personální zemětřesení. ‚Budou vypsaná otevřená výběrová řízení,‘ říká Benešová
Číst článek
Měla by fungovat Nejvyšší soudcovská rada, která by převzala správu soudnictví od ministerstva spravedlnosti?
Je pravdou, že když jsem byl kdysi členem Soudcovské unie, tak to tehdy bylo velice živé téma. Byla snaha prosadit zavedení Nejvyšší soudcovské rady. Myslím, že by to mělo určitě své výhody. Jsem zastáncem toho, že by to justici prospělo. Uznávám, že je u nás takový tradiční ministerský systém řízení justice, takže to naráží na určité tradiční pojetí řízení justice, ale přece jenom si myslím, že Nejvyšší soudcovská rada, která by se de facto starala pouze o soudy a nejlépe jim rozumí, by mohla být prospěšná pro soudy jako takové.
Byl byste pro omezení institutu přísedících, tedy řečeno postaru - soudců z lidu – kteří rozhodují v trestněprávních kauzách?
Já si myslím, že ano. Sice je to určitý laický prvek kontroly soudnictví, ale není ho potřeba aplikovat v takové míře jako v současné době. Omezení, třeba podle určitých kritérií, které se nastaví, by bylo na místě.
Měly by být všechny rozsudky všech soudů, tedy soudů všech stupňů, dostupné na internetu?
Nebyla by to určitě špatná věc. Akorát možná zase narážíme na některé problémy, které by mohly vznikat, protože samozřejmě ne každý rozsudek soudu prvního stupně vždy obstojí a zůstane v tom provedení nebo znění, jak by mohl být publikován. Takže spíš bych se klonil k tomu, aby byly publikovány pouze pravomocné rozsudky. Aby bylo jasné, že ta kauza skutečně takto skončila a nedošlo k dezinterpretaci a k jejich používání i třeba jako judikátu, precedentu některých rozhodnutí, která potom v rámci dalších opravných prostředků byla změněna, zrušena a případně potom ten případ skončil jiným způsobem, než jak zněl původní rozsudek.
A ještě jedna aktuální otázka, protože o tom mluvila ministryně spravedlnosti v rozhovoru pro server Česká justice. Bylo by podle vás se na místě uvažovat o plošném snížení platů soudců v současné ekonomické situaci, nebo je taková myšlenka pro vás absolutně nepřijatelná?
Co se týče platových záležitostí, tak v podstatě, pokud srovnám úroveň platů soudců České republiky s některými jinými evropskými státy, tak si myslím, že platy českých soudců zase nejsou až tak vysoké v porovnání s jinými státy. Pokud se budeme bavit o snižování, zvyšování platů, tak je to otázka diskutabilní, těžko k tomu zaujmout nějaký jednoznačný názor, protože je to i otázka přístupu. Samozřejmě že pro někoho je třeba 10 tisíc málo, pro někoho je 10 tisíc hodně, takže je to skutečně velice relativní.
Etický kodex
Pane předsedo, pojďme teď k vašim prioritám v nové funkci. Na čtvrteční tiskové konferenci jste mezi ně zařadil zvyšování prestiže Nejvyššího soudu a důvěry v justici, etický kodex soudců a zkracování dovolacího řízení. Já to vezmu odzadu, když jsem se díval na statistiky Nejvyššího soudu, tak u trestních řízení jste teď na 45 dnech v průměru, u civilních sporů na 196 dnech. Na jaká čísla a kdy se chcete dostat?
Máte přesné údaje, počty souhlasí. Já mám představu, že v civilních věcech budu rád, pokud se podaří dobu dovolacího řízení snížit na nějakých 150 dnů a u trestních věcí bych to viděl tak 35, maximálně 40 dnů.
Kdy se vám to povede?
Doufejme, že co nejdřív.
Marie Benešová chce jednotný etický kodex pro soudce. ‚Ať se ministerstvo drží stranou,‘ reagují
Číst článek
Co to je?
Rád bych samozřejmě co nejdříve, ale toto není záležitost vyřešená ze dne na den nebo z týdnu na týden, je to otázka měsíců.
To znamená třeba do konce letošního roku?
Možná se to podaří do konce letošního roku. Zase na druhé straně nemůžeme ale nevidět to, kolik máme ještě neskončených věcí. A také kolik přichází nových věcí, takzvaný nápad. Takže samozřejmě to nelze jaksi měřit podle toho, že dnes mám nějaký stav spisu a teď je rozhodnu, a tím pádem budu mít spisů méně, protože mezitím mi stále chodí nové. Takže je pochopitelné, že to je otázka spíše měsíců. Doufejme, že do konce tohoto roku se to podaří alespoň trochu snížit a přiblížit se k číslům, která jsou podle mých představ.
Pojďme k etickému kodexu soudce. V několika rozhovorech z posledních dnů jste jako příklad toho, co by kodex měl řešit, uváděl otázku, jestli soudce může být kromě své práce i profesionálním sportovcem, tedy jestli může mít vedle soudcování i příjmy ze sportování. Máte pocit, že právě tohle to je v současnosti největším etickým problémem a největší etickou otázkou české justice?
Ne, určitě ne. Uváděl jsem to jako jeden z příkladů, o kterém by se dalo diskutovat. V jaké míře je to ještě vhodné, je to ještě etické, v jaké míře by to už mohlo být naopak neetické. Samozřejmě také záleží i od určitého druhů sportu a tak.
To znamená, že to vyřešíte a bude se tam i řešit, že třeba box je nepřijatelný a fotbal je přijatelný?
V takovéto míře ne, ale je to jedna z otázek, kterou v rámci etického kodexu řešíme s tím, že etický kodex, který vytváříme včetně jeho komentáře i případných otázek, které si soudce může položit, pokud se dostane do nějaké životní situace, kdy bude mít dilema, jestli to, co zamýšlí, je etické, nebo již není etické, tak aby mu pomohl komentář, který v podstatě dává řadu odpovědí na řadu takových otázek.
Vychází také i z kárné judikatury a z judikatury kárného senátu a z tohoto pohledu, aby si byl trošku jistější v tom, zda tedy nějaký krok má učinit, či nemá. Kromě toho máme víceméně takovou předběžnou nabídku nebo souhlas i Soudcovské unie, že jejich etický soud, tedy etický soud Soudcovské unie České republiky, by byl také nápomocen takovýmto otázkám, že i na ně se mohou obrátit všichni soudci, nikoli pouze členové Soudcovské unie, pokud by měli etické dilema a oni budou nápomocni s nějakou radou.
Před rokem a čtvrt se řešila veřejně kauza schůzek kancléře prezidenta republiky s některými představiteli soudu. Dá etický kodex, který připravujete, jasnou odpověď, jestli a za jakých okolností se soudce nebo představitel soudu může setkávat s politiky nebo jejich spolupracovníky?
Určitě i na tyto věci je myšleno, ale v obecné rovině. Já rozhodně jsem zásadně proti tomu, aby politika jakkoliv ovlivňovala soudy.
Soudce Baxa: Prezident dával najevo, jak máme rozhodnout. Jeho chování k justici je zklamáním
Číst článek
Kdyby vám zavolal pan kancléř teď, potom, co jste jmenován že by s vámi rád něco probral, jak byste reagoval?
Záleží, co by se mnou chtěl probrat. Protože například můžeme probrat věci, které souvisí s mojí prací, které vlastně zapadají do mých pracovních povinností. Takže záleží na tom, o jakou oblast by se jednalo. Pokud by se mnou chtěl probrat případně nějakou kauzu, rozhodně bych takové setkání odmítl. Jakoukoliv diskusi a probírání takovéhoto problému bych odmítl.
Náhrada škody
Po svém jmenování jste mluvil také o možnosti, že by Nejvyšší soud mohl vydat manuál, jak přistupovat k případným sporům o náhradu škody v důsledku epidemie koronaviru, respektive v důsledku těch plošných opatření proti epidemii. Následovala kritika některých právníků včetně námitek, že by tím Nejvyšší soud překročil své pravomoci. Upustíte po té kritice od toho nápadu, nebo na tom budete stále pracovat?
On ten nápad byl možná trochu nesprávně pochopen. Možná kdybych měl větší prostor, abych to vysvětlil, ale odpovídal jsem na řadu otázek, takže jsem neměl prostor některé otázky dál rozvíjet a jaksi vysvětlovat, takže z toho zřejmě vzniklo trošku i nedorozumění. Ta má myšlenka, když to tak trochu rozvedu a teď prostor doufám budu mít, spočívá v tom, že jsem samozřejmě nemyslel manuál k tomu, aby si jej někde občan naší republiky koupil v trafice nebo v knihkupectví a na základě toho postupoval při vymáhání případné škody v důsledku epidemie nebo nouzového stavu.
‚Pokud se chce někdo soudit, bude to zábava na 50 let.‘ Spor o odškodné kvůli koronaviru očima právníků
Číst článek
Ale spočívala v tom, že se domluvím s občanskoprávním kolegiem, v jaké formě to bude nejlepší a v jaké formě by bylo schůdné, abychom vytvořili, nikoli pro občana jako takového, ale pro soudy určitou metodiku, podle které by se jednotně dalo rozhodovat a co nejjednodušším způsobem by se dalo vyeliminovat, které žaloby mají nějaký význam, případně které jsou zcela bezpředmětné. Připodobnil bych k tomu obdobnou metodiku, kterou před několika roky vydali na Nejvyšším soudě ve vztahu k náhradám nemajetkových újem. Tam jsme v podstatě také vycházeli z toho, jaká je praxe na soudech a na základě toho se stanovily nějaké mantinely, případně kritéria.
Já se omlouvám, že vám do toho skáču, ale ten rozdíl je v tom, že tady zatím praxe není. K mé otázce, to znamená, že tu myšlenku stále máte v hlavě, stále počítáte s tím, že byste to připravili?
Takto, k té praxi bych se vrátil v tom směru, že samozřejmě bude podáno prvních několik žalob, bude prvních několik rozhodnutí a my jsme vcelku rychle schopni tato rozhodnutí zpracovat, reagovat na ně a tím judikaturu sjednotit.
