Dva měsíce prakticky jen ležel a nemohl nic dělat.
To všechno kvůli drsnému pádu ve třinácté etapě loňské Tour. Van Aert tehdy v téměř 50kilometrové rychlosti zavadil zhruba kilometr před cílem v jedné z pravotočivých zatáček bokem o jednu z bariér rozpojeného plůtku.
Jeho křik byl slyšet až v televizi.
Hluboká rána na pravém stehně měla 21 centimetrů a narušila stehenní sval. V Pau byl trojnásobný mistr světa v cyklokrosu okamžitě operován a po čtyřech dnech převezen do nemocnice v belgickém Herentals. Naštěstí, nutno dodat.
Wout van Aert v bolestech po těžkém pádu na Tour de France.
První operace totiž nebyla provedena správně. Ve Francii mu ránu pouze sešili, přetržené šlachy ale nechali tamní lékaři ležet ladem.
„Naštěstí jsem o pět dní později podstoupil druhou operaci v Belgii. Kdyby ne, o nohu bych přišel. Nebo bych minimálně nebyl schopný vrátit se k vrcholovému sportu,“ prohlásil Van Aert. „Štěstí bylo, že ten plůtek nezasáhl žádné nervy, nebo tepnu. I tak mi ale po dvou týdnech došlo - budu se muset znovu učit chodit.“
To se Belgičan znovu naučil až po dlouhých dvou měsících, na konci září. A až po půl roce mohl znovu usednout na své oblíbené časovkářské kolo.
„Když jsem ho uviděl, sedlo bylo nakřivo. V tu chvíli se mě zmocnil strach, protože jsem si myslel, že to bylo to kolo, na kterém jsem havaroval. Naštěstí nebylo, jen sedlo bylo nakřivo. Zní to zvláštně, ale fakt jsem se chvíli bál,“ popisoval.
Postupně sílil a v zimě už dokonce naskočil do několika cyklokrosů. Na startu sezony pak ukázal, že o nic ze svého umu a talentu nepřišel, když dojel jedenáctý na Omloopu.
„Ani teď to ale není stoprocentní. Při chůzi mě bolí kyčel a při jízdě na kole zase pobolívá koleno. Ale není to nic, co by mě omezovalo ve výkonu. Obě nohy už mám zase stejně silné, jen ten pocit už asi nikdy nebude tak bezbolestný,“ říká pro belgický list Het Nieuwsblad.
I on přežívá současnou kalendářní pauzu, jak to jen jde.
Až doteď mohl trénink uzpůsobit sám sobě.
Od 1. června ale tým Jumbo-Visma zpřísňuje přípravu svých cyklistů, kterým trenéři rozeslali o dost náročnější program.
„Proto jsem si až do 1. června na každý den naplánoval grilovačku s přáteli,“ směje se Van Aert. „Ne, je určitě dobře, že nám tým zpřísní podmínky. Takhle už byl trénink dost uvolněný, chtělo to změnu a tvrdší ruku.“
Zvlášť, jestli má sezona opravdu začít 1. srpna a Van Aert chce být u toho.
A pro příští roky má jasný cíl - vyhrát některý z cyklistických Monumentů.
Na prvních dvou místech jsou pochopitelně Flandry a Paříž-Roubaix, tedy kostkové Monumenty, které Van Aertovi sedí ze všeho nejvíc.
I proto doufá, že se sezona znovu rozjede.
Chtěl by ji odstartovat na Strade Bianche. Poté pokračovat na Milán - San Remo a následně absolvovat Tour de France.
Po Tour by chtěl Van Aert navázat dalšími klasikami. Tedy říjnovými Gent-Wevelgem, Flandry a Roubaix.
„Před pár lety jsem si dal cíl - zkusit zjistit, jak na tom na těchto klasikách budu. Zkusit zjistit, co v sobě mám. A teď věřím, že můžu jeden z velkých Monumentů vyhrát,“ říká Belgičan.
Právě triumf na jedné z největších klasik je pro nedávného cyklokrosového vládce momentálně největším snem.
Belgičan Wout Van Aert tlačí kolo do kopce během závodu mistrovství světa v Dánsku.
Vždyť v blátě už dosáhl na všechno, na co mohl.
Je potřeba dobývat silniční cíle.
„Proto by byla hloupost letošní sezonu úplně odpískat a zaměřit se třeba na cyklokros na podzim. Vyhrát Flandry nebo Roubaix, to chce i štěstí. A kolik pokusů na to mám? Zase ne tolik, abych si mohl dovolit je zahazovat,“ má jasno Van Aert.
Cyklokrosu se přesto nevzdává, i když ho nebude tolik, na kolik byl z minulosti zvyklý.
„Snad si aspoň zazávodím o něco víc než loni, i když pochopitelně nemůžu cyklokrosem ohrozit další silniční sezonu. Snad budou olympijské hry, bude mistrovství světa v Belgii, takže velký rok. Chci na něj být připravený,“ má jasno.
