Společné bydlení je velký krok. Překonejte ho bez úhony. Tipy najdete v galerii.
Kompromis
Jsem šťastná, ale v minulosti jsem udělala velkou chybu. Myšlenky na to se mi vrací čím dál častěji. Měla jsem přítele a z celého srdce ho milovala. Byli jsme spolu čtyři roky. Došlo na zásnuby a já už se viděla jako žena mladého podnikatele. Problém byl v tom, že chtěl za každou cenu bydlet u svých rodičů na vesnici. Nesnášela jsem to tam. Neměla jsem tam kamarády a všude to bylo daleko. On byl ale jako mezek a nechtěl se nikam jinam stěhovat. Musel by dojíždět do firmy, kterou měl kousek od domu. Utěšovala jsem se tím, že časem změní názor. Rok od zásnub jsme začali plánovat svatbu a mně se sevřel žaludek. Představa, že strávím zbytek života na vesnici, kde nic není, mě vyděsila.
Rozhodnutí
Poznala jsem muže, který byl mému srdci mnohem bližší. Byl fajn, měl svůj byt a byl přístupný kompromisům. Zamilovali jsme se do sebe. Přítele jsem krátce před svatbou opustila a vydala se svou vlastní cestou. Jeho rodina mi úhybný manévr nikdy neodpustila. Dnes mám s manželem dvě krásné děti. Jsem šťastná a žiji v domě, který jsem si vždycky přála.
Krok zpátky
Poslední dobou ale čím dál častěji utíkají moje myšlenky k bývalému. Pořád ho mám v srdci a štve mě, jak to dopadlo. Kdyby ustoupil, mohli jsme mít krásný život. Dusím to v sobě. Stačí, abych slyšela naši písničku. Nemůžu jít ani ulicí, kde bydlí se svou ženou a dětmi. Hned je mi do breku.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
