Psaní pro děti vyžaduje smysl pro humor a pár přátel mezi nimi, říká spisovatelka Pařízková |
Lidovky.cz: V loňském roce vám u nakladatelství Fragment vyšla kniha Strážci Země, z níž je patrná snaha upozornit na některé otázky týkající se přírody. Lze z ní vyčíst například varování před monokulturními lesy nebo lovením zvířat pytláky. Co vás vedlo k tomu zvolit jako jedno z hlavních témat přírodu a zejména postoj lidí k její ochraně?
Chtěl jsem napsat knihu s určitým poselstvím, aby vedla k zamyšlení. Jako byla například kniha Muž, který sázel stromy.
V každé fantasy knize je nějaký přírodní národ, který žije v harmonii s přírodou, ale většinou se tam vždy jen mihne. Já jsem chtěl mít fantasy svět postavený na přírodě, protože prastaré nepropustné lesy jsou kouzelné a nutí k představivosti. Zároveň jsem chtěl skloubit naučnou literaturu s fantasy. Také, aby se mladí čtenáři dozvěděli, proč jsou šelmy v přírodní rovnováze důležité, nebo proč jsou nepůvodní druhy nebezpečné pro rovnováhu. Málokdo z dětí čte naučné knihy o přírodě. Strážce jim pak sám v příběhu tyto otázky objasní. Myslím, že v tomto ohledu je moje kniha na trhu jedinečná.
Samozřejmě to na tom není postavené. Jde o klasický fantasy příběh boje dobra se zlem. Olaw je věčně veselý, prozpěvující si strážce modřínu, který je postaven před hotovu věc. Sám musí zachránit svět. Ostatní strážci z nějakého důvodu spí ve svých stromech a on je nemůže probudit. Olaw se dokáže měnit ve zvířata a nejraději létá po obloze jako puštík. V příběhu je nucen putovat s úplně odlišným charakterem postavy, která je věčně nabručená a protivná. Tím dochází ke spoustě humorných situací.
Lidovky.cz: Ještě před vydáním Strážců Země jste samonákladem vydal knihu Galgad Příběh strážce Země. Na instagramovém profilu knihy uvádíte, že vás nakladatelé odmítli celkem 29krát. Co zapříčinilo, že jste si řekl, že si knihu vydáte sám?
První rukopis si vybrala literární agentura. Prošel tedy určitým sítem. Přes rok ho zastupovala a nabízela nakladatelům.
Tehdy jsem byl opravdu blízko podpisu smlouvy. Spousta nakladatelů si rukopis vyžádala k přečtení. Dlouho však váhali, a nakonec jej odmítli.
V tu dobu jsem mohl buď skončit, nebo vydat knihu na vlastní náklady. Pokud ale vezmete všechen finanční risk a případný neúspěch prvotiny na sebe, sám knize prošlapete cestičku a uspějete, pak už není takový problém sehnat nakladatele.
Strážci Země volně navazují na moji prvotinu, tu ale není potřeba znát. Nová kniha je napsána tak, aby čtenář vše pochopil.
Lidovky.cz: Co bylo tím hlavním důvodem, proč vám ji odmítli?
Opověď byla jednoduchá. Nechceme riskovat uvedení neozkoušeného tématu na trh od neznámého autora. Pokud nepíšete, co zrovna frčí a jdete si svojí cestou, tak si u nás jako začínající autor ani neškrtnete, nikdo vás nevydá.
Kdysi jsem naivně věřil tomu, že pokud se budu od ostatních alespoň trochu lišit, bude to moje výhoda. Bohužel jsem se nemohl více mýlit (smích).
Pokud nakladatel vůbec uvažuje o vydání začínajícího českého autora, sáhne po skupině autorů, jejichž příběhy se nápadně podobají úspěšným zahraničním titulům. Tyto knihy mají takovou péči a podmínky od nakladatelů, o kterých se mi může jenom zdát.
Lidovky.cz: Když se na to zpětně podíváte, vnímáte to jako dobrý krok nebo byste dnes na finální podobě ještě zapracoval?
Tehdy jsem neměl žádné zkušenosti s vydáváním knih, žádné rady od nakladatele, žádného redaktora. Kniha vyšla v takových undergroundových podmínkách. Zpětně bych změnil spoustu věcí, ale vím, že tehdy jsem pro to udělal maximum.
Lidovky.cz: Vaše druhá kniha Strážci Země je hodnocena výrazně lépe než prvotina. Sehrála svou roli při psaní druhé knihy kromě zkušeností také kritika, popřípadě rady redaktora?
Určitě jsem se snažil poučit ze všech recenzí a názorů čtenářů na Galgada, za které jsem vděčný. Obrovskou zkušeností byla i spolupráce s redaktorem z Fragmentu. Kdyby se mnou i na Galgadovi tehdy nějaký redaktor spolupracoval, kniha by bývala vypadala jinak.
Pro každou svoji knihu se snažím udělat maximum a z předchozí se poučit. Nicméně vnímám, že kniha je hlavně věc vkusu. Buď se čtenáři líbí, nebo ne.
Dnes si také hodně uvědomuji, že jako autor musíte hledat čtenáře, pro které jste knihu napsal a snažit se, aby se o vaší knize vůbec dozvěděli. Zní jako samozřejmost, ale divila byste se kolik začínajících autorů u své první knihy nedokáže odpovědět na otázku: Pro koho je vaše kniha? Většinou říkají: Přece pro všechny.
Já píši pro čtenáře od 11 let. Těm je také vše uzpůsobené, ať už jde o složitost příběhu, jednoduché věty, akci nebo délku příběhu. Názory těchto čtenářů jsou pro mě nejdůležitější.
V případě Galgada byla většina hodnocení od čtenářů mimo cílovou skupinu. Knihu jsem se snažil představit všem. V knize nebyla napsána věková hranice, proto ji knihkupci zařadili mezi literaturu pro dospělé. A je jasné, že fantasy pro dospělé se píše jinak než pro děti, neboť jsou zde jiné nároky. To také ovlivnilo hodnocení knihy, protože dětští čtenáři tu knihu četli minimálně. Vlastní náklad byla jedna velká zkušenost.
Lidovky.cz: Když porovnáte proces samonákladu a klasického vydání u nakladatele. Jaké jsou výhody a nevýhody?
Nevýhoda vlastního nákladu u prvotiny je, že vás nikdo nebude brát jako autora. Protože knihu si může vydat každý, kdo si našetří peníze. Což je pravda. Budete vždy béčková literatura. Vlastní náklad má smysl jedině tehdy, pokud už autor u nějakého nakladatele publikoval a pak si z nějakého důvodu raději začne vydávat knihy sám. Tehdy je už čtenáři schválen jako autor. Navíc už má zkušenosti s tím, co kniha potřebuje, jak má vypadat. Díky zkušenostem a kontaktům (např. na osoby zabývající se redakční prací) je schopen knihu vydat ve stejné kvalitě jako nakladatel. Nemá problém sehnat distributora.
Překladatel musí být zároveň tak trochu herec, dramatik i režisér, říká Ladislav Šenkyřík |
Lidovky.cz: V jedné chvíli jsem měla pocit, zda jste se při psaní neinspiroval Jurským parkem nebo Frankensteinem. Ovlivnilo vás při psaní nějaké jiné dílo?
To opravdu ne (smích). Chtěl jsem, aby moje fantasy kniha čerpala co nejvíce z přírodních témat, proto jsem četl i o evoluci a vyhynulých zvířatech. Možná proto se tu nabízí ten Jurský park.
Lidovky.cz: Česko není úplně známé pro původní fantasy. Spousta čtenářů je navíc vcelku obezřetná, co se týče původní české tvorby. Vnímáte to i jako autor?
Určitě to vnímám. Nedůvěra vůči českým autorům je znát. Dle mého názoru to čtenáře u nás naučil systém nakladatelů. Česká republika je země překladů. Nakladatelé to sem hrnou ve velkém, většina peněz na marketing padne na tyto autory. Ti zaberou veškerou pozornost, lidé o české tvorbě kvůli absenci propagace moc neví a automaticky berou, co je vidět.
Druhá věc je, že každá země má špatné a dobré autory. Do překladu se dostanou jen ti dobří a ti špatní zůstanou za hranicemi. Proto nelze celou českou scénu srovnávat s překlady (s tím nejlepším ze světa). Ale pokud budete srovnávat naši špičku s překlady, v kvalitě už nebude takový rozdíl.
Další věc je, v zahraničí má autor jiné podmínky a péči. Má větší pravděpodobnost, že prodá více výtisků. Když začne za psaní dostávat peníze, může psát více času a tím pádem může být jednou opravdu dobrý. Pak si ho mohou všimnout i jinde ve světě.
U nás žádná podpora není. Talentovaní autoři vydají jednu, dvě knihy a končí, protože si řeknou, že za ty podmínky jim to vážně nestojí. O propagaci jejich knih se většinou nikdo nestará, a to je začátek konce. Je to jak s hokejem. Nikdo ho finančně nepodporuje, aby rostla nová generace hokejistů, ale po nároďáku chtějí, aby vozil medaile. S autory je to stejné.
Lidovky.cz: Čtete vy sám českou fantasy?
V tomhle rozdíly dávno nedělám. Nyní už vím, že to je hlavně tím systémem, kam jdou peníze za reklamu, co je vidět, co si automaticky půjdete koupit. O české začínající autory není mezi nakladateli zájem, proto se o nich neví a nemluví.
Lidovky.cz: Strážci Země mají poměrně dost zajímavou obálku. Co jste na ni říkal?
Obálka je skvělá.
Lidovky.cz: Měl jste možnost vybrat si ilustrátora nebo zasáhnout do finální podoby?
Ilustrátorku vybíral redaktor z nakladatelství. Byl jsem rád, že mě pozvali ke spolupráci na obálce. Měl jsem jasnou představu, jak by měl strážce modřínu vypadat. Dokonce mám i jeho lidský předobraz. Na internetu jsem si našel fotku takového zarostlého chlápka. Olaw se totiž v příběhu dokáže měnit i v člověka. Je dobré mít pro všechny důležité postavy skutečný předobraz, lépe mi pak ožívají v hlavě.
Báseň bez rýmu je pro děti experiment, kterému nerozumí, říká Radek Malý |
Ilustrátorce jsem tedy poslal všechny možné podklady, jak bych si hlavního hrdinu představoval. A výsledek je perfektní. Finální slovo o podobě obálky má ale samozřejmě nakladatel.
Lidovky.cz: Z konce knihy Strážci Země je patrné, že půjde o sérii. Píšete už další díl?
Ano, už mám spoustu děje sepsaného a vím, jak kniha skončí. Ale ještě mám před sebou hodně práce. Uvidím, jak to půjde.
