Radio Ivo: Pačule

Volební komise je svět sám pro sebe. Účast v ní navíc nevyžaduje žádnou odbornost. I díky tomu se v té naší ocitla Jana Novotných, hlavní ženská hrdinka nového opusu Romany Bohunské. A vzhledem k výběru tématu můžeme potvrdit nejen sílící politickou angažovanost jeho autorky, která tradičně chytrým výběrem úvodního citátu z jiné rozhlasové hry o „odbojných pánech“, jimž „úřady odňaty býti musely“, nastolila téma střetu vlády a opozice, ale také její směřování feministickým směrem. Nenechme se ovšem zmást tím, že současná hrdinka Jana je zřejmě nejhloupější ženskou postavou v Romanině kariéře vůbec: Bohunská svou volbu obhajuje slovy „i hloupá žena má stejná práva jako chytrý muž“ a hned zpočátku rozjíždí situační gejzír kolem intimních otázek ženského těla v kombinaci s mužským kutilstvím.

Ve svém zaujetí společenskými šarvátkami (kde za politické nitky tahá opět muž jménem Vesecký) se ovšem Romana nechala možná až příliš unést, když do úst jednoho z hrdinů vložila větu o tom, že hlas voličů důchodového věku není výhodné brát vážně, neboť se budoucnosti, o níž hlasují, většinou nezúčastní. Z věcného hlediska je to samozřejmě pochopitelný a praktický argument, ale autorka nyní čelí několika obviněním z agismu, čili diskriminace dle věkového klíče. Bohunská se hájí tím, že postava učitele Mirka nereprezentuje její autorský názor. V odpověď na to se ovšem vyjevily spekulace, proč je Mirek v závěrečných titulcích hry uveden jako Roman. To chápou odpůrci údajného agistického přístupu autorky jako její cynickou pomstu svým kritikům.

Vše vyřešil až herec Petr Marek, který na obhajobu Bohunské přiznal, že trpí řečovou vadou, která jednoduše z Mirka udělala Romana, čímž odpůrce umlčel. A je pravda, že stejnou záměnu v několika starších hrách, v nichž Marek účinkoval, skutečně najdeme. Vysloveně happeningovou reakcí Romany Bohunské na důkaz jejích sympatií ke starší generaci pak byla v rámci koronavirové krize její následná facebooková aktivita Šiju roušky pro staroušky, která ovšem přišla až v pozdní fázi pandemie a měla spíš symbolickou hodnotu než praktický dopad. Výsledkem je alespoň umělecká portrétní fotografie Romany za starožitným šicím strojem Singer.

Bohužel pro Romanu objevil jeden z pozorných uživatelů Facebooku na stroji z německé pobočky této americké firmy etiketu „Waffen SS“, což zavdalo k dalším podezřením o možném, ještě hlubším cynismu Bohunské a přineslo i další otázky. Mimo jiné i tu, proč byla tato nová inscenace natočena v brněnském Kabinetu Múz, někdejším sídle místní odnože Rotary klubu, humanitární organizace, jejíž členové se stali oběťmi nacistického režimu. Bohunská popírá, že by byla až takto rafinovaná, a na důkaz svého tvrzení se odvolává na autobiografičnost při modelování psychologie svých ženských hrdinek. Ale o tom už zase jindy.