Lešek Semelka: Nad příchodem do Blue Effectu jsem neváhal ani pár vteřin

Blue Effect vznikl v roce 1968 jako vyhraněně rocková kapela. Kytarista Radim Hladík, basista Jiří Kozel i bubeník Vladimír Čech však byli přístupni novým podnětům a začátkem roku 1970 kývli na příležitostný studiový projekt se souborem Jazz Q, jehož členem tehdy pořád ještě byl Jiří Stivín. Jazzrockovou fúzi si tak vyzkoušeli v odvážném projektu Coniunctio. Jen pár měsíců nato, v létě 1970, posílil Blue Effect Lešek Semelka. 

Pro Vinyl Story o tom řekl: „Byl jsem se skupinou Cardinals na šňůře na Slovensku. Radim Hladík se přijel podíval na náš koncert, pak jsme šli na večeři do hospody a nad řízkem mi nabídl členství v Blue Effectu. Polknul jsem své sousto a řekl mu, že ano. Neváhal jsem ani pár vteřin.“

Bylo to v době, kdy se schylovalo k odchodu původního zpěváka Vladimíra Mišíka. Pár týdnů v Blue Effectu ale Mišík a Semelka působili souběžně. „Radim Hladík chtěl do Blue Effectu nějaký harmonický nástroj, ale syntezátory tehdy ještě samozřejmě nebyly,“ vzpomíná ve Vinyl Story Semelka. 

„Já jsem proto musel hrát na různé klavíry, které v těch sálech patřily k vybavení; často to byly velmi zanedbané nástroje. Takže jsem kromě koncertu dělal záslužnou činnost ‒ ladil jsem pořadatelům piana. Náš zvukař vymyslel takový snímač, který zespodu připevnil na ozvučnici a touto elektrickou cestou klavír lépe zapadl do zvuku kapely.“

Už to nebyl jednoduchý bigbít

Obě Nové syntézy byly ambiciózními počiny a dávno nezpochybnitelně patří do historie českého jazzu i rocku. Dirigent Kamil Hála přispěl na první z nich i autorsky, hlavně však nově pro JOČR zaranžoval skladby, jejichž zpívané verze měl Blue Effect už nějakou dobu ve stálém repertoáru. Ze Semelkovy skladby Tam, kde potkáš lásku se po přepracování v bigbandovou instrumentálku stal Směr jihovýchod (vyšel na první Nové syntéze).

„Naše muzika začala květnatět, přibývaly tam složitější harmonie, prostě to už nebyl takový bigbít jako na začátku. Hodně jsme poslouchali kapely typu Yes, už to chtělo víc, než jen to rané bigbítové hraní,“ říká Semelka.

Nápadný rozdíl mezi oběma Novými syntézami je v tom, že první je zcela instrumentální, zatímco všechny čtyři skladby na té druhé jsou zpívané. V mnohém také působila dotaženěji než její předchůdkyně.

Lešek Semelka|foto:Petr Vidomus,Český rozhlas

Taky ji už tvořily výhradně skladby členů skupiny: tři jsou od Radima Hladíka, jedna od Josefa Kůstky, bývalého Semelkova spoluhráče z Cardinals, který roku 1972 nahradil u baskytary Jiřího Kozla. Mezi sólisty slyšíme trumpetistu Laca Decziho, varhaníka Karla Růžičku a tenorsaxofonistu Petra Krále, monumentalitu titulní skladby posiluje Sbor Pavla Kühna.

Na Nové syntéze 2 byla i skladba Klíště, která se udržela v repertoáru skupiny několik let. Semelka vzpomínal: „Klíště bylo naším úspěšným koncertním číslem. Hladík hrál na kytaru smyčcem, Pepa Kůstka na basu taky smyčcem. Pro spoustu lidí to bylo velice atraktivní, něco takového tady nikdo předtím neviděl. Taky to byla krátká, vypjatá skladba, žádné sáhodlouhé instrumentální pasáže. Radim přinesl základní nápad, já jsem vymyslel zpěv a harmonii.“

Celý rozhovor i s ukázkami poslouchejte ze záznamu výše.