Františka by kterýkoli jiný muž mohl považovat za naprostého klikaře. Před patnácti lety se totiž oženil s krásnou Eliškou, kterou mu toho času všichni kamarádi záviděli – a závidí dodnes. Eliška o sebe pečuje a mužům se líbí. Ačkoli by měl být František šťastným mužem, v poslední době ho trápí výchova jejich dcery Nikoly.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Co Františka trápí? Proč má strach, že jeho dcera bude úplně stejná jako její matka? A proč si myslí, že by kvůli tomu jednoho dne mohla být nešťastná?
Kamarádi mě nesnášeli, protože jsem Elišku ulovil
Elišku jsem poznal před sedmnácti lety. Byli jsme toho času oba dva na vysoké škole a já nebudu lhát, když řeknu, že to byla ta největší kočka ze školy.
Všichni kluci ji chtěli a všechny holky ji ze srdce nenáviděly. Byla krásná a moc dobře to o sobě věděla.
Kamarádi mě nesnášeli, když jsem s Eliškou začal chodit. Někteří z nich to dokonce nedokázali rozdýchat ani po letech, a naše přátelství tak úplně utichlo. Já se považoval za klikaře – měl jsem tu největší krasavici. Mělo to ale i své stinné stránky…
Krása něco stojí. Hlavně charakter
Na Elišce každý viděl jen tu dokonalou postavu a perfektní tvářičku. Její krása ale měla dvě strany mince – byla sice opravdu nádherná, ale taky hodně namyšlená.
Lidmi, kteří o sebe nedbali nebo třeba vypadali úplně normálně, naprosto pohrdala. Dokonce se s nimi odmítala bavit. Uvědomoval jsem si, že se mi Eliščino chování nelíbí, ale miloval jsem ji.
Proto jsem si ji vzal, ačkoli mě moje maminka tenkrát varovala, že mě s ní žádné štěstí nečeká. Až teď po letech vím, že měla pravdu.
Naši dceru vychovává k obrazu svému. Bojím se, že bude jako ona
Před dvanácti lety se nám narodila dcera Nikola. Vždy jsem si říkal, že ze svých dětí vychovám zodpovědné a rozumné lidi. Manželka jde ale v tomto ohledu proti mně.
Dceru totiž vychovává k obrazu svému a já se upřímně bojím, že jednoho dne bude úplně stejná jako její máma – namyšlená, opovrhující, mnohdy až zlá k druhým lidem.
Měl bych se své ženě postavit, ale vnímám, že u nás doma nemám hlavní slovo – a ani jsem ho nikdy neměl. Mnohdy mám dokonce pocit, že je se mnou Eliška jen proto, že jí platím všechny ty drahé hadry, kabelky nebo kosmetické procedury.
Mám strach, že kdybych se pokusil vzepřít, byla by mě schopna opustit i s naší dcerou. A to nechci dopustit, teď ji mám alespoň částečně pod dohledem, ačkoli do její výchovy ani tak nemohu příliš zasahovat.
Autor: Nikol Kolomazníková
