RECENZE: The 1975 strhávají žánrové nálepky. Jejich rozmanitost vás bude bavit

The 1975

Notes On A Conditional Form

Skladby:
The 1975, People, The End (Music For Cars). Frail State Of Mind, Streaming, The Birthday Party, Yeah I Know, Then Because She Goes, Jesus Christ 2005 God Bless America, Roadkill, Me & You Together Song, I Think There's Something You Should Know, Nothing Revealed / Everything Denied, Tonight (I Wish I Was Your Biy), Shiny Collarbone, If You're Too Shy (Let Me Know), Playing On My Mind, Having No Head, What should I Say, Bagsy Not In Net, Don't Worry, Guys

22 skladeb / 80:30 min

Vydavatel: Universal Music

Při prvním pohledu na tracklist nové desky The 1975 visí ve vzduchu velká pravděpodobnost, že se vám solidně protočí panenky. Trávit téměř hodinu a půl poslechem jednoho alba je, přiznejme si, v dnešní době trochu sci-fi. Automaticky nám začnou lézt do hlavy typické předsudky, na jejichž základě odhadneme náš zájem o poslech zhruba do poloviny alba. Kapela nás však velice rychle a efektivně vyvede z omylu.

Většina posluchačů určitě pozná nejslavnější klimatickou aktivistku současnosti Gretu Thunberg ve skladbě číslo jedna, jež svůj projev zakončuje do ticha slovy "je čas se vzbouřit". Sekundu na to nás do uší praští ten nejsyrovější zvuk punk rocku v celé své kráse. Bicí energicky spěchají, kytary ostře řežou a zpěvák Matty Healy si může vykřičet hlasivky obohacené zkreslením. Píseň má říz, šlape jako na drátkách a v rámci žánru skvěle funguje. Vtip je v tom, že podobnou kompozici už na albu neuslyšíme.

Zkusit do jednoho tracklistu namíchat více žánrů si v podstatě může dovolit každý, kdo na to má odvahu. Není však pravidlem, že takový odvážný krok vyústí v dobrý výsledný produkt. Tenhle druh odvahy ale The 1975 sluší a tvář, kterou ukazují na předchozí A Brief Inquiry Into Online Relationships, se ani na novince neokouká. Spolu s drzostí experimentovat je totiž potřeba vědět, jak s jednotlivými hudebními styly zacházet. A právě to se klukům z anglického Manchesteru povedlo nadmíru dobře. Kdo by čekal, že výše uvedenou vřavu skladby People vystřídá instrumentální kompozice The End (Music For Cars) jako vystřižená z Hollywoodu, ve které se ale stále daří udržet posluchače na nastavené energické vlně? Stejné kvality má i druhé hudební intermezzo Streaming.

LIVE: Mistři image The 1975 zaujali Prahu i hudbou

Punk rock a orchestrální písně střídá výkvět mainstreamového popu, který splňuje všechny atraktivní atributy současnosti. Samplované vokály, líbivá vedoucí melodie a všudypřítomná kreativita různých efektů v doprovodu trhavého rytmu. Jinými slovy něco, po čem by Justin Bieber určitě sáhnul, přesto si však Frail State Of Mind zachovává kreativní vývoj a výstupem není kalkul, ale jen touha vytvořit co nejlepší song v daném žánru. Stejně hitově a upřímně funguje i The Birthday Party.

KVALITA UMĚLECKÝCH ZÁMĚRŮ

Čekáte úpadek? Ale vždyť jste ještě neslyšeli, jak si kluci poradili s taneční muzikou a folkem! Ano, až takovou žánrovou pestrost The 1975 dokážou nabídnout. Možná až country navoněnou Jesus Christ 2005 God Bless America zdobí dechové nástroje a také křehký vokál Phoebe Bridgers. Kromě skvělé hudební struktury v ní ladí mužský a ženský vokál jak intonačně, tak barevně. Na bohatě poskládaném menu lze kromě dalších klubově laděných songů slyšet i jazzově-gospelovou Nothing Revealed / Everything Denied se sborem, a když zazní rap s podivně zkresleným následujícím sólem, můžete si oficiálně říct, že je to jedno z nejkreativnějších hudebních alb za poslední dobu.

Znovu je nutno zdůraznit, že oproti ostatním, rádoby experimentujícím deskám, písně neztrácí na vývoji, líbivosti a jejich části se krásně převlékají z jednoho kabátu do druhého. Tam, kde by se většina interpretů držela striktně daných šablon typu střídání slok a refrénu, nelze vůbec odhadnout, který žánrový odklon bude následovat a jaký nekonvenční hudební prvek nám zrovna padne do ucha.

Notes On A Conditional Form je rozhodně album pro fanoušky muziky. Jeho aktéři dokázali enormní paletu zvukových možností využít efektivně tak, že dvacet dva písní uteče jako voda. S každým dalším poslechem se jen umocní dojem umělecké svobody, ve které se odráží svěžest a preciznost řemeslné práce, jež ústí do našich uší s pocitem, že nás to prostě strašně bavilo. Po jejím poslechu nám však naskočí už zaběhnuté myšlení sázející otazníky typu: Co to teda je? House? Pop rock? Folk? Synth-pop, anebo snad cosi jiného? Přičemž odpověď je až lidově prostá. Je to přeci skvělá muzika.

text: Filip Pešta

Témata: Greta Thunberg, The 1975