Jen málo projektů na poli herní zábavy se kromě příběhu snaží svému hráči i sdělit něco nevysloveného. A těch, které si hrají s lidskou psychikou, je ještě méně. Z těch větších si určitě vzpomenete na Hellblade: Senua’s Sacrifice, kde hlavní hrdinka trpí schizofrenií a ve hře bojuje se svými vnitřními démony. Co to ale vzít z druhé strany a z hlavní postavy neudělat hrdinu, který bojuje se svou nemocí, ale postupně nechává samotného hráče odkrýt, co se v jeho chorobné mysli skrývá za kostlivce?
Už po prvních minutách české adventury Someday You’ll Return budete vědět, že Daniel, za kterého hrajete, není úplně příjemný společník. Ono se mu na druhou stranu není co divit. Zatímco by jeho dcera Stela měla být ve škole, sledovací aplikace na Danielově telefonu ukazuje, že se prochází někde v lesích Středomoravských Karpat. Hysterická bývalá manželka na telefonu si myslí, že ji Daniel unesl, ale nakonec ho nechává, aby jejich dceru našel. Jenže v lesích, jak známo, není úplně dobrý signál a hned na počátku své cesty je tak Daniel odkázán na vyhledávání stop v blátě a dalších indicií.
Už od počátku vývoje, který mimochodem začal před pěti lety, měly být nedílnou součástí vyprávění právě moravské hvozdy, konkrétně oblast Chřiby. Autoři musí tento kraj znát jako své boty, protože kromě známých míst, jako je Kazatelna nebo třeba hrad Cimburk, je mapa lesa doplněna o informační cedule a QR kódy, po jejich načtení třeba vlastním telefonem se vám otevřou mapy.cz s přesným umístěním. Zní to jako plán na krásný rodinný výlet? Tak v tom případě nehrajte dál.
Hned na počátku hraní se objevuje citát, že kyvadlo mysli se nekýve mezi dobrem a zlem, ale mezi tím, co dává a nedává smysl. Tento výrok pochází od Carla Gustava Junga, zakladatele analytické psychologie. Společně se střídajícím se dnem a nocí prochází proměnou i příroda kolem Daniela a najednou z krásného podzimního dne je noční můra jak ze Záhady Blair Witch. Číhá v lese opravdu nějaké nebezpečí, nebo se jedná o výplod Danielovy mysli, protože se zmíněné kyvadlo právě zhouplo na druhou stranu?
Ještě, že má Daniel u sebe telefon, na který se jeho dcera občas ozve, aby mu řekla, kde právě je. Kromě zmíněné navigace má telefon také svítilnu. A ta září stejnou silou, jakou můžete od telefonu čekat. Pamatujete na téměř nepoužitelnou svítilnu v DOOM 3? Danielův telefon svítí ještě o kapánek méně. Svítilna vám stejně pomůže převážně ve večerních hodinách, během noci Daniel telefon většinou vytratí a některé úseky tak půjdete téměř poslepu.
Someday You’ll Return ale není jen procházkou moravským hvozdem. Je vidět, že autoři z CBE mají dlouholeté zkušenosti právě s adventurami. I když zde nenarazíte na žádné příliš obtížné logické úkoly, občas je potřeba zapojit mysl a využít inventář. Ten je moc pěkně a prakticky rozdělený na věci, co má Daniel u sebe, a na výstroj, se kterou svůj inventář může upravovat. Například najdete žebřík bez pár příček, který potřebujete opravit. Z nedalekého drátem svázaného kříže odstraníte kleštěmi samotný drát a pomocí kladiva a hřebíků plaňky přibijete na volná místa. Pěkné je i zpracované vaření lektvarů, které díky Danielově sugesci mají léčivou moc. Jeden lektvar například odstraní Danielův strach z výšek, takže může přejít nad hlubokou propastí.
Ve hře dojde i na pár akčních sekvencí, útěků a dokonce i na lehké zabroušení do stealth žánru. Naštěstí pasáže mimo žánr adventur jsou spíše krátkým zpestřením. Pokud by měly více prostoru, bylo by více vidět, jak si v nich nejsou autoři tak jistí v kramflecích. Daniel sice neumí sám skákat, ale tam, kde je potřeba překonat výškový rozdíl, se objeví interakční tlačítko a Daniel skok provede. Po některých skalách je dokonce potřeba lézt a to pěkně úchyt po úchytu připomínající simulátor The Climb pro VR.
Zmínili jsme se o temném nebezpečí v lese. Ani Daniel sám není úplně v bezpečí a občas jeho výprava může skončit smrtí. Naštěstí hra se automaticky ukládá téměř na každém kroku. To ovšem neznamená, že není pořádně strašidelná. Dokonce dojde i na pár lekacích momentů, ale ve většině případů si hra vystačí s atmosférou prostředí. Ono stačí, když část hry strávíte v temném lese, kde cítíte něčí přítomnost, ale v tom otevřeném prostoru ji ne a ne najít, a najednou se v další části přesunete do dusivě úzkých podzemních chodeb a agorafobii nahradí klaustrofobie.
Je až s podivem, že za hrou stojí ve výsledku jen tři autoři a to Jan Kavan, Lukáš Medek a Lubor Medek. Ano, ve finálních titulcích jsou vypsaná i další jména, ale stále se opakující se jména tří autorů na různých postech jsou jasným důkazem, že za Someday You’ll Return stojí tři mozky. Možná by se to dalo odhadnout z grafického podání, které rozhodně nenabízí takových detailů a pozlátek jako jiné dnešní hry postavené také na Unreal Enginu.
Svou sílu ale hra ani nechce mít v grafické pozlátku, i když zpracování lesa je opravdu moc pěkné. Ta síla je ve vyprávění příběhu, postupném odhalování Danielovy minulosti a jeho vlastních motivů. Až je s podivem, že scénář hry napsal Jan Kavan během jedné dovolené. V mnohém tak hra připomíná jiné výpravné tituly, jako je The Vanishing of Ethan Carter, What Remains of Edith Finch nebo dokonce Silent Hill 2, kde by si měli Daniel s Jamesem o čem vyprávět.
Pětileté úsilí se vyplatilo. Someday You’ll Return je sice stále hororem, ale stojí pevně na nohách adventury. Hlavní poháněcí motor tu není útěk před zlem, ani poražení vyšší moci, ale potřeba zjistit, co se to v tom lese, potažmo v Danielově hlavě, děje. A kde skončila chudák Stela? Našince potěší české titulky (podle posledního updatu nás do budoucna čeká i český dabing) stejně jako odkazy na české reálie. Jen po dohrání nějakou delší dobu nebudete mít chuť kempovat v českých luzích a hájích.
