Aniž bychom používali velké nadsázky, můžeme říci, že desítky amerických měst v těchto dnech hoří. Včerejší noc zasáhly vesměs poklidné protesty již 75 měst Spojených států. A přitom byl ve většině těchto měst vyhlášen vlastně výjimečný stav, tedy zákaz nočního vycházení pod sankcí zatčení a dalších možných následků. Zatčených jsou tisíce, zraněných stovky a tu a tam se cudně objeví zmínka o mrtvých. Zásahy policie probíhají, alespoň podle snímků pořízených kameramany CNN, velmi diferencovaně. Někde se policie dokonce připojila k demonstrantům tichým vyjádřením solidarity se zabitým Afroameričanem Georgem Floydem. V jiných městech ovšem policie, zřejmě v záchvatech paniky z masovosti a intenzity protestních akcí, stupňuje brutalitu. O oko výstřelem policejního gumového projektilu, přišel dokonce novinář z agentury Reuters.
Tyto nepokoje svým rozsahem připomínají intenzivní bouře především afroamerické menšiny ve velkých amerických městech na podzim roku 1968. Tehdy se vládní administrativa poučila a provedla následně řadu reforem, které umožnily např. talentovaným mladým Afroameričanům dosáhnout vzdělání snáze nežli předtím. To byl dobrý impulz ke vzniku poměrně silné střední třídy z řad Afroameričanů.
Dnes je situace trochu jiná. Na „bitevních polích“ amerických měst lze vidět převážně mladé lidi, bílé i barevné. To je jiné než v roce 1968.
Záběr těchto nepokojů tedy není jen rasový, ale je to celý další komplex problémů, se kterými se příjmové slabší vrstvy americké společnosti dnes setkávají.
Přes 40 milionů Američanů dnes nemá práci. Velká část z nich nemá žádné finanční rezervy. V těchto společenských vrstvách je také přístup ke zdravotní péči často podstatně horší nežli u bohaté části americké společnosti. Z toho vyplývá také větší podíl zemřelých na koronavirus v řadách Afroameričanů a Hispánců, nežli u „bílých“ Američanů.
Zdá se, že segregace, byť v USA legislativně odstraněná především úsilím prezidentů Demokratické strany v 60. letech 20. století, Kennedyho a Johnsona, na sociální bázi segregace funguje dále.
Barevný americký občan má horší přístup ke kvalitnímu vzdělání, ke zdravotní péči a také je s ním mj. zacházeno jinak represivními složkami, ke kterými patří např. policie.
Zkrátka americká společnost je zralá na rozsáhlé reformy, které by umožnily příjmově slabším dostat trochu větší díl z bohatého koláče, který je na prostřeném stole Spojených států k dispozici.
Prezident Trump ovšem mluví tu o nasazení národní gardy a nyní již dokonce povolává na demonstrující armádu. To velmi pravděpodobně může ještě zvýšit radikalitu demonstrantů. A může se u vojáků objevit jev, podobně jako u policistů, že se budou „sbratřovat“ s demonstranty. A pak už státní moc nebude mít na své straně nic. Prostě, jak to říkal Napoleon Bonaparte: „Na bodácích se dlouho sedět nedá“.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
