V Radě OSN pro lidská práva, jejíž zasedání přerušila pandemie koronaviru, čeká na schválení kontroverzní čínská rezoluce. Název textu nepůsobí na první pohled nijak konfliktně: „Prosazování oboustranně prospěšné spolupráce v oblasti lidských práv“. Podle americké odbornice na lidská práva v Číně Andréy Wordenové však rezoluce popírá samotný účel Rady, tedy chránit lidská práva a upozorňovat na jejich porušování.

Text, který Čína v Radě předložila při zahájení zasedání Rady letos v březnu, podle Wordenové usiluje o zapracování myšlení, diskursu a politiky čínského prezidenta Si Ťin-pchinga do agendy a jazyka Rady.

Na prosazování čínského vlivu v OSN a podkopávání fungování Rady pro lidská práva ze strany ČLR již několik let upozorňují někteří pozorovatelé i organizace, včetně například Human Rights Watch.

Skořápka bez hodnot

Wordenová tvrdí: „Čína chce Radu OSN pro lidská práva transformovat v něco úplně jiného: prázdnou skořápku oproštěnou od univerzálních hodnot, základních práv a nezávislých mechanismů pro monitorování lidských práv.“

Základním principem nezávislého a spravedlivého fungování této organizace je, že jednotlivci a občansko-právní organizace zde mohou upozorňovat na případy porušování lidských práv a mohou po vládách jednotlivých států žádat nápravu.

Primárním motivem ČLR a jí předkládaných rezolucí a zpráv je právě ochromení této základní funkce a vložení rozhodujících pravomocí do rukou samotných vlád. Čínou prosazovaná „oboustranně prospěšná spolupráce“ se totiž týká „spolupráce v oblasti lidských práv“ mezi státy, tak, aby se efektivně eliminovaly hlasy občanských a dalších nevládních organizací, jakož i jednotlivců.

Pokud by čínská rezoluce byla během červnového zasedání Rady přijata, znamenalo by to de facto vznik jakési „Rady pro lidská práva s čínskými rysy“, kde by se „základními principy, o nichž se nediskutuje, staly suverenita, nezasahování, ‚dialog a spolupráce‘, ‚vzájemný respekt‘ a multilateralismus, takže prosazování a ochrana lidských práv jednotlivců by byly odstaveny na vedlejší kolej,“ píše Wordenová.

To je v souladu s dlouhodobou politikou pekingské vlády a Si Ťin-pchingovou ideologií. Oblast lidských práv je pro ČLR tradičně jedním z nejpalčivějších problémů při mezinárodních jednáních a čínská státostrana hledá způsoby, jak pojem lidských práv relativizovat.

Jinými slovy, upozorňování na porušování lidských práv v případech, jako je čínská kulturní genocida v Tibetu a Sin-ťiangu, perzekuce politických disidentů či upírání základních občanských práv a svobod vlastním občanům, je v očích čínského režimu „interní záležitostí“ státu. Jiné státy do těchto záležitostí nemají ČLR v zájmu zachování „suverenity, nezasahování, dialogu a spolupráce a vzájemného respektu“ co mluvit. V posledních letech se ČLR při OSN snaží tuto agendu prosadit aktivněji než kdy dříve.

Bude to „vzájemně výhodné“

První rezoluci týkající se „prosazování oboustranně prospěšné spolupráce“ (mutually beneficial cooperation, MBC) předložila Čína Radě OSN pro lidská práva již v březnu 2018. Spojené státy (které později z Rady vystoupily) tehdy byly jedinou zemí, která hlasovala proti jejímu přijetí, 17 států se zdrželo hlasování a 28 hlasovalo pro její přijetí.

Mnohé ze zemí, jež se zdržely hlasování, však vyjádřilo obavy o některé formulace, které rezoluce obsahovala. Pozoruhodným detailem, na který Wordenová upozorňuje, je fakt, že původní čínský návrh obsahoval poněkud jiný výraz, Si Ťin-pchingův ideologický termín „oboustranně prospěšná spolupráce“ („win-win spolupráce“).

Po protestech některých delegátů byl tento příliš zjevně ideologický termín nahrazen (v podstatě synonymní) současnou „vzájemně výhodnou spoluprací“, ovšem po schválení rezoluce se čínská verze zcela nečekaně vrátila k původnímu Si Ťin-pchingovu výrazu. Pro ČLR bylo totiž důležité, aby se v dokumentu schváleném OSN citovala oficiální ideologie pro „novou éru“, která byla zanesena i do čínské Ústavy.

V této rezoluci před dvěma lety Čína zároveň požadovala, aby Poradní výbor, jakýsi „think tank“ Rady pro lidská práva, který byl zřízen v roce 2008, vydal „Zprávu o technické pomoci, budování kapacit a ‚oboustranně prospěšné spolupráci‘“. Na její zpracování dohlížel čínský člen Poradního výboru Liou Sin-šeng a zpráva byla předložena před zahájením letošního 43. zasedání.

Mnohé státy ke zprávě vznesly připomínky, které se převážně týkaly nejasností ohledně termínu „oboustranně prospěšná spolupráce“. Zástupci Poradního výboru se odkazovali na „prosazování vzájemných zájmů a spolupráce“, což je jeden z deseti principů, jež 29 asijských a afrických států přijalo na Bandungské konferenci v roce 1955. Jak ovšem upozorňuje Wordenová, v původním kontextu se tento termín vztahoval k ekonomické a obchodní spolupráci, nikoli k oblasti lidských práv.

Je tedy (záměrně) nejisté, co se myslí „oboustranně prospěšnou spoluprací“ v případě lidských práv, zejména pokud je partnerem v jednání totalitní režim, jako je například ten čínský. Vágnost termínu maskuje skutečnost, že je zde akcentovaná „oboustranně prospěšná spolupráce“ navzdory nebo dokonce na úkor lidských práv.

Rozvoj má přednost

Podle Wordenové je termín „oboustranně prospěšná spolupráce“ úzce navázaný na čínskou strategii „development first“, v jejímž rámci ČLR hovoří o „právu na rozvoj.“ Již koncem loňského roku Wordenová pro Sinopsis psala:

Hlavním cílem Pekingu je snížit důraz na dodržování základních lidských práv a svobod, a vůbec posunout chápání samotného pojmu lidská práva. Základním argumentem je v tomto ohledu státem řízený rozvoj, který má z pohledu komunistické strany vždy přednost před lidskými právy.

Čína by se v budoucnu měla stát „pomocníkem“, který v rámci „oboustranně prospěšné spolupráce“ (např. v rámci iniciativy Pás a cesta) bude pomáhat a dodávat (patřičně ideologicky ošetřené) know-how, technologie a infrastrukturu méně (nejen) rozvinutým státům.

Aby státostrana obhájila svůj přístup k lidským právům na půdě OSN, využívá takticky Poradní výbor Rady k vydávání „studií“ (jako je právě výše zmíněná „zpráva“), jež podporují koncepty a agendu Pekingu.

V rezoluci, kterou ČLR předložila při letošním zasedání – a o níž se bude hlasovat v polovině června – se pekingská vláda navíc pokouší prosadit mechanismy, jimiž by se Univerzální periodický přezkum (Universal Periodic Review, UPR) dostal pod kontrolu samotných vlád jednotlivých států (UPR je mezivládní procedura zkoumající stav lidských práv v členských státech OSN a základní kontrolní mechanismus ustanovený Valným shromážděním OSN v roce 2006). Podle Wordenové by se z UPR stal „státem řízený ‚kooperativní mechanismus‘ založený na ‚interaktivním dialogu‘“ a ČLR by umožnil skrze něj prosazovat „vlastní proti-lidskoprávní agendu.“

Čína: Každý stát má „svá“ lidská práva

Ve skutečnosti je tak zmíněná rezoluce pokusem o dosažení dlouhodobých strategických cílů Pekingu, v tomto případě popření „univerzálnosti“ základních hodnot a konceptu lidských práv, tak, jak byly formulovány v minulosti. Čínskou strategií je odsunout otázku lidských práv do pozadí a zároveň posílit vlastní pozici v Radě OSN pro lidská práva, kde se prezentuje coby lídr v rámci nově nastavené agendy zdůrazňující „právo na rozvoj.“

I na mezinárodním poli ČLR používá mantru o „odstranění chudoby“, jež jí v domácím kontextu slouží k ospravedlnění jakýchkoli kroků prosazovaných vládou na úkor práv vlastních občanů. Např. v Tibetu nebo Sin-ťiangu lze v zájmu „odstranění chudoby“ libovolně přesouvat nebo dokonce internovat obyvatelstvo, ničit kulturní památky a tradiční způsob života apod.

Podle Pekingu jsou totiž lidská práva „zneužívána k útokům na jiné země a zasahování do jejich vnitřních záležitostí“. Proto je v zájmu čínského režimu, aby se, slovy prorektora Čínské univerzity zahraničních vztahů Sun Ťi-šenga, „čínská slova změnila v globální slova“, tedy, aby v budoucnu svět mluvil a uvažoval v čínských ideologických konceptech namísto současných univerzálních hodnot a práv, jež v očích Pekingu sledují jen zájmy Západu.

Ochrana individuálních lidských práv by tak měla být podle Číny nahrazena státními agendami, kdy by jednotlivé státy vzájemně respektovaly svá „lidská práva“ a nezasahovaly by do svých „vnitřních záležitostí“. Je třeba podotknout, že ČLR v tomto ohledu již v OSN má určitou podporu.