Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Cyklistika od svého počátku ušla dlouhou cestu. Stále více je provázána týmovou taktikou. Zatímco před sto lety jel každý jezdec spíše sám na sebe, dnes se již závodníci bez kvalitních týmových kolegů prakticky neobejdou. Některé týmy se soustředí na celkové pořadí závodů Grand Tours, jiné na hromadné dojezdy, další zase na jarní klasiky. Typickým klasikářským týmem je Deceuninck-Quick Step. Ten mívá v závěrech klasik početní převahu, kterou se jim často daří využít. Podobně tomu je již několik let. Takřka na každé klasice hrají hlavní roli a jen málokdy se stává, že by je někdo dokázal zaskočit. Další dokonalou partii měli rozehranou během první klasiky sezóny Omloop Het Nieuwsblad v roce 2015, tehdy ještě pod jménem Etixx – Quick Step. Zdánlivě jednoznačnou dominanci však dokázal narušit jeden houževnatý Brit.
Omloop Het Nieuwsblad je první opravdu velká jarní klasika. V roce 2015 sice ještě nebyla součástí kalendáře World Tour, to jí však neubíralo na prestiži. Jako každý rok sem přijela ta největší klasikářská esa.
Začněme ale popořádku. Roku 2015 se jel již 70. ročník této klasiky. Jelo se 200 kilometrů a na trase nechyběla některá známá belgická stoupání jako Kruisberg nebo Taaienberg. Již v úvodních kilometrech se vzdálila skupina ve složení Alexis Gougeard (AG2R-La Mondiale), Matt Brammeier (MTN-Qhubeka), Christophe Laborie (Bretagne-Séché Environnement), Michael Reihs (Cult Energy), Kevin Van Melsen (Wanty-Groupe Gobert), Louis Verhelst (Cofidis), Jaroslaw Marycz (CCC Sprandi Polkowice), Sean De Bie (Lotto Soudal) a Albert Timmer (Team Giant-Alpecin). V náročném terénu však 60 kilometrů před cílem jeli vpředu již jen Albert Timmer, Alexis Gougeard a Matt Brammeier. Ti jako první překonali Taaienberg. Peloton sem přivedl Bradley Wiggins. Vítěz Tour de France z roku 2012 změnil terén a za poslední cíl v silniční cyklistice si stanovil Paříž-Roubaix. Na Taaienbergu vyrazil Tom Boonen. Tento legendární Belgičan tu během své kariéry útočil tak často, že fanoušci kopci začali přezdívat Boonenberg. Právě zde proběhla první selekce favoritů, většina z nich ale na Boonena dokázala zareagovat.
Útočit zkoušel Luke Rowe či Greg Van Avermaet, výsledkem jejich snahy však bylo jen pohlcení úniku a necelých 50 kilometrů před cílem bylo vše pohromadě. Klíčový okamžik nadešel 41 kilometrů před cílem. Na méně přehledné pasáži navýšil tempo Boonen. Když se ohlédl, měl za sebou dva týmové kolegy – Nikiho Terpstru a Stijna Vandenbergha. Tempo s nimi dokázal udržet jen Ian Stannard z týmu Sky.
Tato čtveřice rychle získávala náskok. Za nimi jim navíc jistil záda Zdeněk Štybar, který jel ve skupině s Van Avermaetem a Sepem Vanmarckem. Etixx se tak musel již jen zbavit Stannarda. Porazit ho neměl být žádný problém. Stannard tu sice obhajoval prvenství, když roku 2014 porazil v závěrečném spurtu Van Avermaeta. Tentokrát proti němu však byla hned trojice závodníků z jednoho týmu. Jenže jejich náskok na ostatní ještě nebyl tak velký, tempo dokonce chvílemi udával i Stannard. Doufal, že tak oddálí smršť útoků ze strany svých soupeřů. To se mu dlouho dařilo. Postupně ho však jezdci Etixxu obírali drobnými nástupy o energii. Často se tak stávalo, že jeden z trojice Etixxu najel na čelo a jeho kolega za ním zpomalil, čímž vytvořil mezeru, kterou musel Stannard dotahovat. Jenže prvnímu velkému útoku musel Stannard čelit až necelých pět kilometrů před cílem. To se zvedl Tom Boonen, zatímco Terpstra a Vandenbergh se pochopitelně pověsili za Britovo zadní kolo. Stannardovi to trvalo necelý kilometr, ale Boonena nakonec dojel. Hned vzápětí se zaútočil Terpstra, ani nizozemskému závodníkovi se však nepodařilo poodjet. Stannard byl velice silný a místo, aby čekal na další útoky, rozhodl se sám vyrazit. Zbývaly tři kilometry do cíle a jezdec týmu Sky upaloval osamoceně k cíli.
V tu chvíli již došly síly Vandeberghovi, který si z tempa vystoupil. Brita se tak vydal stíhat Terpstra. To se mu nakonec podařilo, ale malou mezeru měl stále Boonen. Stannard věděl, že jestli chce vyhrát, nesmí si rychlého Belgičana nechat dojet k zadnímu kolu. Pokračoval tak v nástupu, i když měl za sebou Terpstru. Ten pochopitelně nestřídal a doufal, že by se mohl Boonen vrátit. Ten sice jel stále jen se ztrátou několika metrů, ale ty se mu nedařilo smazat. Takto najeli jezdci do posledního kilometru. Přibližně 300 metrů před cílem udělal Terpstra chybu a najel na čelo závodu. Tím přenechal Stannardovi výhodnější pozici do spurtu. Nizozemec tak musel otevřít sprint, jenže na posledních metrech se okolo něj Stannard zprava protáhl a jako první projel cílem.
Zdánlivě neuvěřitelné bylo dokonáno. Za několik sekund projel cílem Tom Boonen a nezbývalo mu než nevěřícně kroutit hlavou. Výhodu tří lidí proti jednomu nedokázal Etixx využít. Nevěřícně museli sledovat závod i sportovní ředitelé belgického týmu. Stannard si takto dojel pro obhajobu vítězství na Omloop Het Nieuwsblad a možná i jemu chvíli trvalo, než mu došlo, že skutečně dokázal toto oslabení zvládnout vítězně. Přelstít se mu navíc nepodařilo jen tak někoho, přece jenom Boonen je považován za jednoho z nejlepších klasikářů historie, Niki Terpstra v předešlém roce vyhrál slavné Paříž-Roubaix. Brit tak ukázal, jak houževnatým závodníkem je. Možná nikdy nedostál svému skutečnému potenciálu, o rok později bude sahat po výhře na Paříž-Roubaix, ta mu ale unikne. O dva roky dříve byl zase blízko vítězství na Milán-Sanremu, kde ukázal, že jeho síla roste se zhoršujícím se počasím. Na vítězství na velkém monumentu zatím stále čeká. V posledních letech zažívá ústup ze slávy, a tak se nezdá, že by se někdy dočkal. Cyklistika je však nevyzpytatelným sportem a stát se může cokoliv, jako to koneckonců potvrdil on sám na Omloop Het Nieuwsblad v roce 2015.
