Otec mi neschválil, s jakým klukem jsem začala chodit. Ze začátku byl hodně proti, ale pak se umoudřil a nechal mě, ať si dělám, co chci. Když jsem však s přítelem otěhotněla a začali jsme plánovat společné bydlení, bylo zle.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Otec se radikálním způsobem postavil proti tomu, abychom založili rodinu a dal mi na výběr.
Mého prvního přítele otec zbožňoval
Když mi bylo patnáct a našla jsem si svého prvního přítele, nikomu to nevadilo. Oba rodiče ho měli rádi, a dokonce jsem už v takto mladém věku u něho mohla přespávat. Často k nám chodil na návštěvu, a hlavně otec ho začal brát jako vlastního syna. Náš vztah vydržel až do mých sedmnáctých narozenin. Pak jsem však poznala někoho jiného, do koho jsem se bezhlavě zamilovala. Jen jsem měla trochu strach, co na to řeknou u mě doma.
Můj nový přítel se jmenoval Filip a poznali jsme se naprostou náhodou v autobuse. Já to však brala jako osud. Přesto jsem se dlouho nepřiznala doma k tomu, že jsem svého bývalého přítele opustila právě kvůli němu. Bála jsem se reakce otce. Filip byl totiž Rom a já věděla, že můj otec je opravdu nemá rád – a to jsem si byla téměř jistá, že žádného osobně nezná. I já jsem o nich slyšela spoustu nepěkných věcí, ale můj přítel byl jiný.
Otec nás přistihl při jedné z našich obvyklých procházek
Čerstvě odmaturoval, a právě si hledal práci. Ke mně se choval strašně pěkně. Psal mi básničky a nikdy mi nezapomněl poslat SMS na dobré ráno i dobrou noc. Chodili jsme spolu často na procházky a taky mě seznámil se svou rodinou. Byla jsem z nich nadšená. Všichni se ke mně chovali moc pěkně. Jednou jsem se tak procházeli po obchodním domě a potkal nás můj otec. Zprvu byl v šoku, ale ten vystřídal vzápětí vztek. Chytl mě za ruku a donutil mě jít domů.
Jakmile jsme došli domů, zažila jsem naprosté peklo. Ještě v životě jsem neviděla otce tak zuřit. Křičel na mě, s jakou luzou jsem se to zapletla, a šlo vidět, že nemá daleko k tomu, aby mě uhodil. Prosila jsem ho, ať toho nechá, ale byl jak smyslů zbavený. Trvalo několik dnů, než se uklidnil a dalo se s ním rozumně mluvit. Nakonec se však nechal přesvědčit, aby se s Filipem setkal a dal mu šanci.
Představila jsem Filipa mým rodičům
Přestože táta měl předsudky vůči Romům, šlo vidět, že na něj Filip udělal dojem. Byl slušně oblečený a mámě dokonce přinesl kytku. Popsal rodičům, jakou školu vystudoval a že si právě našel práci. Začal se živit jako obchodní zástupce pro jednu obchodní firmu a na to táta slyšel. On sám pracoval celý život na podobné pozici. Nakonec náš vztah schválil.
Neměla jsem sice takovou volnost, jakou mi dával předtím, ale byla jsem ráda, že s mou láskou můžu být. Chodili jsme spolu další dva roky, než jsem zjistila, že jsem těhotná. Vůbec mi to nevadilo. Otec i matka vypadali, že mají Filipa rádi a já už měla dokončenou školu. Byla jsem dospělá a mohla jsem si dělat, co jsem chtěla.
Věděla jsem, že on je má životní láska a s nikým jiným být nechci. Můj přítel na tom byl podobně. Když zjistil, že nosím jeho dítě, byl štěstím bez sebe. A celá jeho rodina také. Rovnou to notně oslavili. A teď byl čas, říct to také u mě doma.
Svým rodičům jsem to řekla raději sama
Přestože jsem věděla, že ho rodiče mají svým způsobem rádi, bylo mi jasné, že tak lehké to nebude. Naši přece jen stále doufali, že se nakonec rozhodnu jít studovat vysokou školu. Poprosila jsem Filipa, že to svým rodičům řeknu raději sama, abych ho ušetřila výstupu, který jak jsem věděla, přijde. A taky se tak stalo. Otec se neskutečně rozčílil. A tentokrát jsem dostala i facku. Maminka mezi nás musela vstoupit, aby mě nebil dál.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Jolana a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Od táty jsem dostala na výběr pouze ze dvou možností
S mým těhotenstvím se táta nesmířil. Najednou jsem zjistila, že celou dobu Filipa nesnáší a jen čekal, až se rozejdeme. K nám domů ho pouštěl jen proto, aby naše chození měl alespoň částečně pod kontrolu. Byl to pro mě šok a ještě horší bylo, když mi táta řekl, že pokud nepůjdu na potrat, nemám se už domů vracet. Dal mi jednoduše na výběr. Nechtěl absolutně přijmout ten fakt, že bych porodila Romské dítě.
Yveta (61): Až když se naše dcera zranila a ležela v nemocnici, zjistili jsme šokující pravdu.
Já se svého dítěte odmítla vzdát a otec neustoupil. S Filipem se nám narodil krásný chlapeček, žijeme u jeho rodiny, ale můj otec ani matka se na malého nepřišli ani podívat. Je mi líto, že jsem přišla o rodiče, ale nevzdám se vlastní rodiny.
