Svoji kamarádku jsem obdivovala. Začala podnikat v době, kdy se jiní chystali na odpočinek a hned od začátku se jí dařilo. Netušila jsem, že vydělává na lidské důvěřivosti!
S kamarádkou Zuzkou jsme si rozuměly, jako bychom byly sestry. Nebo spíš dvojčata, protože jsme si byly hodně podobné. Nejen povahou, ale i vzhledem. Podobní si byli i naši mužští, které jsme si vzaly ve stejný rok. Každá jsme měly po dvou dětech a jezdily na společné dovolené. Prostě, naše kamarádství nemělo chybu!
Se vším jsme jí pomohli
Když přišla Zuzka s nápadem, otevřít si malou cukrárnu, nebo spíš pekařství, vůbec mě to nepřekvapilo. Byla svým pečením vyhlášená a svým známým i cizím pekla koláčky na svatbu i krásné třípatrové dorty. V jejím nápadu jsem ji podporovala nejen já, ale i můj muž. Pomohl vymalovat a natřít postarší nábytek určený k malému posezení. Já našila ubrusy a záclony. I naše už dospělé děti se zapojily. Slavnostní otevření byla třešinka na dortu plném dřiny a spěchu! „Musím otevřít co nejdřív, abych mohla začít splácet!“ opakovala pořád dokola Zuzka a mě jí bylo v tu chvíli líto. Nebyla nejmladší a já začala pochybovat, zda všechen ten stres a práci zvládne. Ale povedlo se a ona snad hned od první minuty začala vydělávat.
Dortík mi nechutnal
Lidi jí mohly ruce utrhnout! Ani nestačila všechno upéct a občas dokonce musela zavřít, protože už nebylo co prodat. „Počkej, tohle nejez! Vyndám ti z lednice něco čerstvého!“ vykřikla jednou skoro hystericky, když jsem se chystala zakousnout do lákavé mufinky. Ležela tam tak osamoceně na talířku a já dostala chuť na něco sladkého. Mávla jsem rukou a strčila ho do pusy. Ucítila jsem takovou zvláštní chuť. „Co do toho dáváš?“ zeptala jsem se opatrně, protože jinak bych musela začít kritizovat. Tenhle zákusek nebyl moc chutný!“ Zuzana s odpovědí váhala, ale potom se přiznala. „No víš, koupila jsem prošlou mouku, abych ušetřila. I tuk byl nějaký letitý. Ale člověk přece vydělávat musí, no ne? Lidem tvrdím, že přidávám cizokrajné koření! Ale pro tebe mám jiné, čerstvé lahůdky!
Nemohla jsem si pomoct
Mně se ale úplně zatmělo před očima. K Zuzaně chodila spousta nastávajících maminek i malých dětí. Její cukrárnička se také stala oblíbeným místem pro místní seniory. A ona je chce všechny otrávit? Přišlo mi to odporné. Tohle bych nikdy od kamarádky nečekala! „Zuzano, to snad nemyslíš vážně!“ vyjela jsem na ni a potom jsme se pohádaly. Hodně a do krve! Ona si trvala na svém. Dokonce mi ukázala tu mouku. Byli v ní nějací červi! Večer jsem si sedla a napsala dopis. Na hygienu! Poslala jsem na ni kontrolu! Zuzana měla ze dne na den po podnikání. A na dlouho! Naše letité kamarádství vzalo za své, ale nelituji. Udělala bych to znovu!
Irena M. (57), České Budějovice
