FILM: Aladin (2019)

Disney nám postupně servíruje další a další ze svých plánovaných reimaginací starých pohádek, a po finančně neúspěšném Dumbovi si posvítíme na miliardového Aladina pod taktovkou režiséra Guye Ritchieho (Sbal prachy a vypadni, Podfu(c)k), který si tak poprvé mohl vyzkoušet pohádku. Trefa do černého!

Než se však vrhnu na samotnou recenzi, nadhodím jednu myšlenku: určitě se shodneme, že filmy tohoto ražení, tedy už natočené filmy, by neměly vznikat jen tak, bez nějaké přidané hodnoty k původnímu dílu a za pouhou vizí zisku.

Tady zabodoval Aladin mnohem více než jeho filmový „kolega“ Lví král, který nepřinesl kromě nového vizuálu nic jiného, což se o Aladinovi říct nedá.

Aladinovo (Mena Massoud) zlodějíčkování po městě Agrabah přeruší princezna Jasmína (Naomi Scott), kterou musí náš hrdina zachránit a rozehrát tak hru o lásce, boji proti zlu a hledání svého já ve světě. Chemie mezi hlavní romantickou dvojicí náramně šlape a jejich vztah je díky několika scénám a dialogům navíc, oproti původnímu filmu, o něco uvěřitelnější. Ty vzájemné pohledy a výrazy v obličeji jen krásně podtrhují tuto dobře zvládnutou romanci.

Hlavní strůjce zla - vezír Jafar (Marwan Kenzari) si u mě zasloužil palec dolů snad především volbou herce. Je málo uvěřitelný, nejde z něj respekt a jediná strašidelná věc je ten klacek ve tvaru hada, jehož oči dokonce umí měnit barvu očí na červenou! Nějaký starší škarohlíd se zlověstným hlasem by byl jistě lepší trefa.

A poslední část skládačky není nikdo jiný než všemi milovaný Džin, kterého si Will Smith užil naplno. Každou scénu s Aladinem, ať v roli vtipálka plnícího přání, či mentora a dobrého přítele, si Džin krade pro sebe. Will Smith se zhostil hlavní komediální složky filmu s grácií a svému předchůdci Robinu Williamsovi neudělal žádnou ostudu. Po vizuální stránce mi přišel v pohodě a sedl mi tam. Je to Disney, stálo to 183 mega, takže u vizuálu moc není o čem.

Režisér si s filmem pohrál a i přesto, že se dostal daleko od svých typických gangsterek, dokázal se vyřádit v parkourových a tanečních sekvencích a vtěsnal do toho své typické Ritchieovské rychlostřihy, avšak zdaleka ne tolik, jako u svého Artuše z roku 2017 nebo u Sherlocka Holmese.

Do scénáře bohužel proklouzla věc, která nebyla dobře zvládnutá ani v původní pohádce, totiž způsob, jak se Aladin dostane Jafarovi pod hledáček: „Zloděj! Srdce ze zlata!” zahlásí Jafarův věrný papoušek Iago, který má asi očividně na takové lidi čich. V původní předloze sice použili nějaký nepojmenovaný magický přístroj, který velmi šustil scénářem, ale stále to bylo přehlédnutelnější než tohle natlačení Jafara k Aladinovi, které působilo hodně na sílu.

Tvůrci se nebáli přidat i několik písniček, což je věc, která mě štvala na novém Lvím králi, kde v téhle oblasti usnuli na vavřínech, a proto tohle velmi kvituji! Musím vypíchnout Naomi Scott, která nejen že krásně zpívá, ale taky u toho krásně vypadá.

Aladin je film primárně pro děti a ví to. Je to klasická pohádka, která nepřekvapí a ani nepřinese žádnou revoluci, ovšem to od toho určitě nikdo neočekává. Film plný klišé, humoru pro děti a nelogičností. Věřím však, že Aladin rodiče neurazí a dokáže je potěšit alespoň poselstvím, že by se nikdo neměl přetvařovat, hrát si na něco, co není, ale být sám sebou... a přesně o tom ten film je.

Aladin
USA, 2019, 128 min
Dobrodružný / Rodinný / Fantasy / Muzikál / Romantický
Režie: Guy Ritchie
Scénář: John August, Guy Ritchie
Kamera: Alan Stewart
Hudba: Alan Menken
Hrají: Mena Massoud, Will Smith, Naomi Scott, Marwan Kenzari