Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Průlomové vozy značky Lotus z historie seriálu formule 1

Mirek Mazal
Diskuze (1)

Po šesti dekádách od prvního vítězství ve formuli 1 pro Lotus se podíváme na inovativní auta, která pokračovala v tomto úspěchu. Nebylo jich málo a je na co koukat.

Druhý závod formulové sezóny 1960/1961 se konal v prosluněném Monte Carlu. Oficiálně titulovaný podnik XVIII Grand Prix Automobile de Monaco na okruhu Circuit de Monaco odstartoval 29. května před 60 léty, přičemž poprvé triumfoval monopost britské automobilky Lotus. Nebyl to úspěch továrního týmu, nýbrž nejsehranější soukromé stáje zvané Rob Walker Racing Team.

Oslavované první místo vybojoval soukromému týmu legendární Stirling Moss, který do privátní stáje přinesl naději konkurenceschopnosti vůči zbytku startovního roštu analogově ovládaných formulí. Tovární závodní uskupení napodobilo úspěchy Mosse až za dlouhých 18 měsíců, nicméně pro značku to do budoucna znamenalo nepřehlédnutelných 79 vítězství v závodech F1 a 13 ovládnutí světových šampionátů. Průkopnické inženýrství a šíři technických vynálezů z Norfolku lze ukázat u pěti automobilů počínaje Lotusem 18 z 60. let.

Lotus 18

Začněme s autem, které bylo nástrojem prvního vítězství v F1. Stirling Moss v kombinéze Rob Walker Racing Team vyhrál monacké kroužení přístavním městem téměř o jednu minutu. Suverénní výkon proběhl navzdory občasnému dešti a neplánovanému pit stopu kvůli vynechávání jednoho válce uprostřed uloženého agregátu Coventry Climax FPF.

Lotus 18 bylo samo o sobě významné auto, jelikož Britové výrazně vylepšili starší náčiní a stali se renomovaným soupeřem mezi nejlepšími. Pokrok pomohl Lotusu získat druhé místo v poháru konstruktérů za roky 1960 a 1961. Kromě ideálního stroje pro perfektního pilota se monoposty prosadily i v nižších okruhových soutěžích.

Lotus 25

Přelomový model v mnoha ohledech. Místo na slunci - čili v tomto řebříčku, určitě zajišťuje první použití samonosné karoserie doplněné o vlastní indicii samotného zakladatele Lotusu Colina Chapmana. Bývalý letec RAF vnímal výhody monokokové konstrukce, proto iniciativně prosadil vyřazení konvenčního trubkového rámu. Zastaralý prvek nahradil novým typem hliníkové skořepinové vany, což byla vlastně první monokoková stavba formule 1.

Vylepšení do Lotusu 25 putovalo po velmi zdařilých testech samonosné stavby na modelu Elan, který torzně exceloval. Pětadvacítka byla uvedena až později, mezitím automobilka pokračovala s verzí číslo 24 tradiční koncepce, protože Chapman nemohl ihned vsázet všechno na tak revoluční změnu pod kapotáží závodního vozu. Za nově spíš ležícím řidičem bilo 1,5litrové srdce Coventry Climax FWMV s osmi válci.

Lotus 72

Proti předchůdcům nastaly zásadní změny, které formuli přiblížily nejen vzhledově k provedením známým z dnešních závodů. Za povšimnutí stojí klínový tvar včetně extrémně širokého zadního obutí, drastická proměna lehkonohých aut z 60. let přinesla četné vavříny. Lotus 72 závodil v šesti sezonách a nezaměnitelný tvar ovlivnil podobu vozů F1 první poloviny 70. let.

Chapman a Maurice Philippe měli nápad přesunout chladič vody z přední strany automobilu do stran, což umožnilo rozšiřujícímu se nosu snižovat aerodynamický odpor a směřovat proudění vzduchu přes tělo k zadnímu křídlu. Za hlavou závodníka bylo dokonce umístěno dost výrazné sání čerstvého vzduchu do atmosférického osmiválce Ford Cosworth DFV.

Lotus 72 zvládl celkem 75 závodů a může se pyšnit fantastickou bilancí zahrnující 20 výher, dalších 18 pódiových umístění, 17 pole position a devět nejrychlejších kol. Pomohl ke dvěma jezdeckým titulům mistra světa a třem výhrám v Poháru konstruktérů. 

Lotus 79

Evoluce modelu 78 opět fascinovala průlomovým řešením mnoha podstatných detailů. U Lotusu 79 opět musíme zmínit jméno Chapmana, který experimentoval s tlaky vytvářenými tvarováním jednotlivých částí formule. Ku prospěchu držení stopy bylo proudění vzduchu vedeno tak, aby vozidlo během zrychlování vytvářelo zvyšující přítlak k silnici. Přísavný efekt spočíval v nasměrování vzduchu pod vůz v rámci užitečného podtlaku dle Venturiho efektu.

Soutěžní speciál číslo 79 byl kratší, ale širší než starší verze. Roztažení obou náprav bylo vidět pouhým okem diváka, zatímco se před zraky publika ukrylo formování podlahy do tvaru obráceného křídla či vhodné rozložení hmotnosti automobilu. Nikterak spolehlivý motor Ford Cosworth DFV stačil na šest triumfů, 10 pole positions a pět nejrychlejších kol ve 26 startech série mistrovství světa.

Lotus 99T

Na rozdíl od výše uvedeného výběru nedosáhla verze 99T velkolepého úspěchu. Ukázalo se však, že kapacity ostrovních inovací fungovaly téměř až do konce působení. Příkladem je digitální odpružení. Svým způsobem aktivní počítačově řízené zavěšení udržovalo vůz v optimální výšce během projíždění nerovností.

Přidanou hodnotu zvýšené stability degradovalo navýšení hmotnosti, systém adaptivního podvozku přidával navíc až 25 kilogramů, což bylo znát ve všech režimech závodní jízdy. Lotus 99T byl považován za objemnější typ formule s horší aerodynamikou vůči ostatním. Navzdory negativním dispozicím se žlutý monopost řadil mezi nejrychlejší, a to zejména díky perfektnímu citu pro řízení velikána Ayrtona Senny.

Mirek Mazal
Diskuze (1)

Doporučujeme

Avatar - Dinar
5. 6. 2020 08:42
Tak on
v podstatě každý nový model lotusu F1 byl přelomový, mně ve výčtu zcela jistě chybí Lotus 49, první auto, které se podobá dnešním formulím. Poprvé dostalo široká kola, poprvé na něm byly uplatněny aerodynamické prvky, přítlačné křídlo. A také, bylo to první auto osazené motorem motorů, nejvíce a nejdéle používaným motorem v F1, třílitrovou V8 cosworth. ;-)