Poslední rozloučení se zpěvačkou Evou Pilarovou se uskutečnilo zádušní mší, která proběhla v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na pražském Strahově. Od legendární zpěvačky v závěru mše zazněla pouze jediná píseň – modlitba Jesu Domine. Jejím autorem je skladatel a zpěvák Richard Pachman.
Pachman spolupracoval s Evou Pilarovou v letech 1994 až 1997. Napsal jí dvě písně na album Eva Pilarová a hosté, ona hostovala na jeho albech Relax with Classics a Scarabeus. Nejznámější píseň jejich spolupráce je modlitba Jesu Domine, která byla zařazena na výběrová i vánoční alba Evy Pilarové. V písni hostuje i sbor premonstrátů ze Strahovského kláštera.
„Píseň jsem slyšel v podání Evy několikrát. Během zkoušek na natáčení, ve studiu Petra Kocfeldy v Praze a především na jejím slavnostním koncertě v roce 1995 v Karlínském divadle, kde jsem byl u kláves ukryt za Evou a sborem premonstrátů. Po tomto koncertě, kde jsem měl možnost poprvé a naposledy potkat a osobně poznat Waldemara Matušku, jsem byl svědkem vtipné situace. Za sborem mnichů ze Strahovského kláštera přišla do zákulisí jedna paní z publika a říkala jim: „Máte hezký kostýmy! Kde zpíváte?“ Premonstráti se mile usmáli a odpověděli: „My zpíváme Pánu Bohu!“ Myslím si, že i tak tu paní nepřesvědčili, že jsou opravdoví mniši a ne kostýmovaný sbor. Spolu se sborem premonstrátů jsme s Evou odehráli i adventní koncert v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Strahově v roce 1996. Na něm skladba Jesu Domine zazněla rovnež. Vedle skladeb Modlitba a Jesu Domine jsem měl s Evou rozpracovaný projekt Missa, který jsem ale odložil a s Evou jsme ho už nedodělali. Až v roce 2008 jsem ho natočil spolu s Martinou Kociánovou, Ditou Hořínkovou, Jaroslavem Svěceným a olomouckým sborem Ateneo,“ říká Pachman.
„S Evou jsem se seznámil v roce 1994 krátce po vydání mého druhého alba Sun. Bylo to na parníku, který plul po Vltavě několik hodin a já se osmělil oslovit Evu, kterou jsem tam nečekaně potkal. Měl jsem s sebou mé CD, které jsem jí věnoval, a jako muzikanti jsme si dlouze povídali o hudbě. Evu jsem měl rád celý život a k mému dětství vytvářela její LP, která mí rodiče poslouchali, takový krásný soundtrack. Udělalo mi radost, když se mi Eva po několika dnech ozvala s tím, že si mé CD poslechla a že by možná bylo zajímavé vymyslet nějaký společný projekt. Začali jsme se navštěvovat a po Evině hostování na relaxačním albu Relax with Classics jsem napsal modlitbu Jesu Domine. Vymyslel jsem neobvyklý systém textu, kdy je jedna modlitba zpívána chvíli česky a chvíli latinsky, aniž si posluchač tento moment uvědomí. Když Eva slyšela demo nahrávku, zasvítily jí oči a řekla mi, že má nápad, kdo by mohl zpívat latinské odpovědi k jejímu textu. Šli jsme navštívit kláštěr premonstrátů. Byl jsem pozván na večeři spolu s mnichy a během ní jsme domluvili kontury možné spolupráce na modlitbě Jesu Domine. Po jedné zkoušce s mnichy jsme se sešli ve studiu a byla to pro mě velmi zajímavá a upřímně neobvyklá zkušenost. Možná i tím, že my jsme s Evou byli ve studiu oblečeni v riflích a triku, zatímco mniši ve svých krásných bílých hábitech vytvářeli velmi sváteční atmosféru. Myslím, že je to na nahrávce slyšet,“ vzpomíná Richard Pachman.
„Od roku 1997 se náš kontakt omezil na spíše náhodné potkávání se na společenských akcích. Naposledy jsem s Evou mluvil před třemi roky, kdy jsem s ní dělal rozhovor pro Český rozhlas Dvojka. To, že zazněla mnou napsaná modlitba Jesu Domine na rozloučení s Evou, je pro mne velká čest. Jsem vděčný, že jsem měl možnost Evu poznat jako člověka i jako skvělou kolegyni,“ dodal Richard Pachman.
Foto: Archiv Richarda Pachmana
