„Když mně v tiskárně vytiskli prvotinu Stará Role město porcelánu, tak se ptali, co chystám dalšího. Já na to, že nic, protože už nemám co. A oni, že je to velká škoda, jelikož se porcelánová prvotina líbí. Proto jsem tiskárně slíbil, že udělám knihu fotografií. Takže jsem spisovatel z donucení,“ usmívá se Antonín Foglar.
Antonín Foglar a jeho kniha Stará Role, město porcelánu
Naznačil jste, že z nové knížky nezbohatnete...
To určitě ne. Například kvůli jedné pohlednici, na které je dosud stojící dům číslo 218 v ulici Závodu míru, jsem musel sáhnout do peněženky pro 2550 korun. Bez poštovného. Pohlednici jsem koupil 27. září roku 2009 na jednom českém aukčním portálu. Dnes už takovou vzácnost není šance získat. Další příklad - historická pohlednice vily Gottl v Rolavské ulici. Tento unikát z dob Rakouska - Uherska má poštovní razítko 18. května 1908. Dnes je ve vile Gottl centrum zvířat, které patří karlovarskému Domu dětí a mládeže. Za další krásný a jedinečný starorolský unikát jsem zaplatil 1850 korun. Jiný kus stál 32 eur. Relativně lacinou pohlednici Staré Role z roku 1910 jsem pořídil „jen“ za 750 korun.
Pohledy, fotografie a další materiály sbírám od roku 1985. Speciálně Stará Role je sběratelsky velmi vzácná. Vezměte si, že kniha má 200 stránek, na kterých je 370 fotografií, většinou velkoformátových. Nejen ze Staré Role, ale i z částí Rosnice, Počerny a Čankov, které pod Roli spadají. Čtenář za knihu zaplatí 300 korun, ale snímků je v nich za desetitisíce korun.
Jakou máte v knize nejstarší fotografii?
Z roku 1875. Je na ní první starorolská porcelánka na kameninu. Porcelán se tam totiž kvůli konkurenci v Rakousku-Uhersku nesměl po určitou dobu vyrábět. Snímek pořídil A. Hawel, který měl ve Staré Roli fotoateliér. Když už o kameninu nebyl zájem, tak porcelánku v roce 1930 zbořili. Zůstala jen přední část s dosud stojící bránou. Na pohlednici chybí železniční trať. Postavili ji až v roce 1899. Většina snímků je ve velkém formátu, takže jsou všechny detaily krásně vidět. Nejstarší je v knize barevná rytina z roku 1824.
Při listování vaší novou knížkou jsem si připadal, že z hlediska dnešní doby čtu science fiction. Stačí si jen připomenout, kolik dlouhých let se táhla stavba lázeňského sanatoria Thermal.
Máte na mysli Lidový dům. Ve své době to byla čtvrtá největší stavba ve Staré Roli. První zaboření rýče se konalo v lednu 1912. Tuto nádhernou stavbu slavnostně otevřeli 25. prosince téhož roku za zvuků opery Tannhäuser od Richarda Wagnera. Noviny napsaly, že vše bylo podle plánu a při stavbě se nestal žádný pracovní úraz. A dalším příkladem je dvojdům číslo 386 a 387 v ulici Závodu míru. V jedné polovině je dnes Policie ČR a v druhé dříve fungovala spořitelna.
Tvůrce plánu na stavbu tohoto dvojdomu - inženýr Legát - prosadil, že obec dostala na stavbu subvenci. Podmínkou však bylo dokončení objektu alespoň do konce roku 1923. Tuhé mrazy však velmi brzdily stavební práce, takže dělníci se museli zahřívat u ohně a maltu rozdělávali horkou vodou. Studená by jim hned zmrzla. Dům byl dokončen včetně 18 bytů v roce 1924.
Lidé ve Staré Roli vzpomínají, že v ulicích vídávali seniora s notýskem. Zastavoval se před domy a psal si poznámky. To jste byl určitě vy.
Fotografie jsem kupoval, měnil anebo jsem pro ně sáhl do svého archivu. Pod textem k fotografiím domů musejí být čísla popisná. A tak jsem chodil po ulicích a psal si je. Nejhorší bylo, když dům žádné číslo neměl například kvůli rekonstrukci či nové fasádě. Takže jsem musel pátrat ve starých mapách anebo se ptát pamětníků. Byla to hrozná a mravenčí práce. Ale stála za to. Odměnou bylo, že se mé dvě knížky dostaly třeba do Německa, Anglie nebo Spojených států. Do mého „knihkupectví“ před domem ve Fibichově ulici chodí hlavně Staroroláci. Někteří z nich posílají knihy svým dětem a dalším zájemcům.
Stará Role
Zdroj: Wikipedia |
A co bylo naopak nejlehčí?
Část knížky je věnována šestapadesátileté historii jezdeckého oddílu T. J. Stará Role, který sídlí u vysílačky. V tomto případě jsem nemusel pátrat po žádných číslech popisných. Problémy nebyly ani s fotografiemi z nedávné minulosti. Například na snímku z roku 1978 sklízejí kombajny obilí na poli u vysílačky. Takové fotografie jsem fotil sám. Můj je i dnešní pohled na bývalý hotel Ranft ve Vančurově ulici. Stal se z něj činžák, ve kterém později bydlel Starorolák a fejetonista Rudolf Křesťan. Jeden z jeho prvních příspěvků v místním tisku byl o nových odpadkových koších ve Staré Roli.
Na svoji čtvrť se díváte jinýma očima než obyčejný obyvatel. Řekněte třeba, co stálo před válkou na místě dnešního obchodního domu Morava?
Mám z těchto míst fotografii, na které bylo v roce 1936 v levé polovině domu číslo 173 na Hlavní ulici lahůdkářství Hanse Kauera. V pravé části domu podnikal hodinář Paul Klügl. Po roce 1945 se zde stal národním správcem Štěpán Diviš.
Máte následovníka ve sběratelství a psaní?
Nemám. Aby moje sbírka neskončila někde ve stoupě nebo v popelnici, tak ji nejspíše odkážu archivu. V patnácti šanonech mám podle témat roztříděnou historii Staré Role. Mimo jiné o poštovnictví. Jeho začátek se datuje v roce 1861, kdy bylo zavedeno odesílání a přijímání balíkové pošty do váhy 3 liber. Jedna libra byla 560 gramů. Dodání balíku ze Staré Role do Karlových Varů stálo 10 krejcarů.
Dne 5. srpna 1868 byl zřízen soukromý poštovní úřad v Hauptstrasse, dnešní ulici Závodu míru. Poštmistrem byl Josef Sandner. Dům zbořili v lednu 1979. Dne 1. června 1890 byla zastavena přeprava pošty vozmo do Karlových Varů. Od té doby se pošta vozila po nově postavené železnici z Karlsbadu do Johanngeorgenstadtu. Dne 18. srpna 1906 se začalo se stavbou okresní telefonní sítě. Otevřeli ji 8. prosince a zpočátku měla 16 účastníků. A tak bych mohl pokračovat. Jen nevím, jestli by to někoho zajímalo. Na další knížku to podle mne není.
