Hlavní obsah

Česko přišlo o továrnu, jež by se na covid hodila. Ptejte se Klause se Zemanem

Foto: Jakub Poláček (Blesk) / CNC / Profimedia, Profimedia.cz

Je to pláč nad rozlitým mlékem. V čase, kdy celý svět čeká na vakcínu proti covid-19, domácí vědecká komunita truchlí nad nepovedenou transformací a privatizací Ústavu sér a očkovacích látek. A to v době, kdy zemi vládli Václav Klaus a Miloš Zeman.

Reklama

Ke krachu domácí výroby očkovacích látek napomohly dvě okolnosti: Výstavba nákladné továrny, která nakonec přivedla státní firmu Sevac do likvidace. Také odprodej dceřiné firmy Sevapharma fotbalovému bossovi Janu Gottvaldovi.

Článek

Důsledky některých chybných transformačních a privatizačních kroků se často naplno projeví až s mnohaletým zpožděním. To je i případ někdejšího Ústavu sér a očkovacích látek, který býval výhradním domácím producentem vakcín používaných třeba při povinném očkování dětí.

V době, kdy se celý svět zabývá vývojem vakcíny proti covid-19 a mnohé nadnárodní farmaceutické koncerny se už chystají na masovou výrobu, domácí vědecká komunita truchlí, že země přišla o své strategické výzkumné i produkční kapacity a je fakticky zcela závislá na dovozu. Snaha vlády domácí výrobu „na koleně“ znovuoživit je teď spíše terčem posměchu.

A v této souvislosti je třeba připomenout, že na smutných koncích tohoto odvětví měly výrazný podíl i vlády Václava Klause a Miloše Zemana.

800 milionů pro národního zpracovatele

Právě za Klausovy premiérské éry, konkrétně roce 1994, se původní státní podnik Ústav sér a očkovacích látek transformoval na akciovou společnost Sevac. Vzápětí bylo vládou rozhodnuto o projektu, který ve výsledku celý Sevac potopil.

Šlo o výstavbu nové továrny - frakcinačního centra - v osadě Bohumil nedaleko Prahy. V místech, kde kdysi stával velkostatek patřící Lichtenštejnům, jenž československý stát už v roce 1923 odkoupil za účelem výroby sér a očkovacích látek, měl Sevac postavit fabriku na zpracování krevní plazmy od českých dárců. Finálním produktem měly být krevní deriváty.

Klausova vláda tímto rozhodnutím z roku 1995 zamýšlela zřízení tzv. národního zpracovatele plazmy. Přitom se zde od počátku ozývaly i hlasy některých odborníků, že firma bude zpracovávat příliš malé objemy, než aby byla schopna v efektivitě výroby čelit daleko větší zahraniční konkurenci.

Galerie: Areál v Bohumili dnes

+2

Se státní garancí bylo ale do celého projektu postupně napumpováno téměř 800 milionů korun. Jak šel ovšem čas, názor se i ve vládě a na Ministerstvu zdravotnictví začal měnit.

Někdy kolem roku 1998, kdy byl už nový závod v Bohumili prakticky hotov, začal vítězit pohled, že žádný národní výrobce krevních derivátů není vlastně třeba a nejlepší bude celý státní podíl v Sevacu odprodat.

Vláda Miloše Zemana o tom oficiálně rozhodla v roce 2000. Třeba Josef Prchal, tehdejší šéf představenstva Sevacu, to označil za nešťastné rozhodnutí, které ve svém důsledku prohlubuje kritickou finanční situaci firmy.

„Sevac měl vždy budoucnost jako podnik strategického významu i s tím, že v něm mohou mít účast zahraniční subjekty. Stát si měl ale podržet možnost rozhodovat,“ vyjádřil Prchal ve výroční zprávě názor.

Výsledkem přešlapování bylo, že celý projekt v Bohumili nikdy nebyl dotažen do konce a ve fabrice se za státní éry nikdy nevyrábělo. Sevac měl uzavřeno partnerství se španělskou firmou Grifols, skrze kterou putovala česká krevní plazma k „prozatímnímu“ zpracování do zahraničí.

Střídání zahraničních majitelů

Předlužený Sevac se zakonzervovanou továrnou nakonec skončil v likvidaci. Mrtvý areál v Bohumili v květnu 2001 nejdříve koupila realitní firma Firenzia Shelf, a to za částku 112 milionů korun. Tudíž jen zlomek státem investovaných peněz.

Téhož roku v prosinci se novým majitelem stala americká skupina Baxter, které se nakonec podařilo výrobu rozjet. Nikoliv však krevních derivátů. Až do roku 2015 se věnovala výrobě vakcín proti chřipce. Potom Bohumili opustila. Od roku 2017 zde byli jako majitelé Indové, kteří středočeskou fabriku koupili hlavně kvůli výrobě vakcíny proti dětské obrně.

Střídání vlastníků vyvrcholilo v minulých dnech, kdy od Indů firmu Praha Vaccines za úctyhodných 167 milionů dolarů (v přepočtu čtyři miliardy korun) koupil americký Novavax. Ten zde chce začít vyrábět svou vlastní vakcínu proti covid-19, pokud se mu její vývoj podaří dotáhnout do úspěšného konce.

Fotbalový boss na scéně

Neméně zajímavý není ale jen osud firmy Sevac, ale i její dceřiné společnosti Sevapharma. Usnesením Klausovy vlády z roku 1995 bylo totiž také rozhodnuto o oddělení výroby očkovacích látek a souvisejících produktů do samostatné firmy. Oficiálně byla založena v roce 1997. Nicméně už v roce 1999 se Zemanova vláda rozhodla celou Sevapharmu prodat. V příslušném vládním usnesení přitom kladla důraz na zachování výroby očkovacích látek na území ČR.

V následné soutěži, které se zúčastnili jen dva zájemci, z nichž jeden nakonec odstoupil, Sevapharmu za pouhých 35 milionů korun, jak je uvedeno ve výroční zprávě Sevac, získala moravská farmaceutická firma Bioveta. Ta se zaměřuje na výrobu přípravků pro zvířata, včetně vakcín.

Je třeba předeslat, že v majetku Sevapharmy byl i jeden velmi cenný pražský areál. A to v Korunní ulici na Vinohradech, někdejší čokoládovny Orion, kde sídlil i původní Ústav sér a očkovacích látek.

A je tu ještě jedna důležitá okolnost hodna pozornosti. Majitelem kupující Biovety v inkriminované době byl fotbalový boss s dlouhými prsty Jan Gottvald. Někdejší místopředseda Českomoravského fotbalového svazu a také majitel svého času prvoligového klubu 1. FK Drnovice.

Šlo o člověka později obviněného z podvodu v potravinářské firmě Setuza, který se podle dobových svědectví stýkal mimo jiné se Zemanovým tehdejším šéfporadcem Miroslavem Šloufem. U něj se měl připravovat příslušný materiál do vlády. Lze tak spekulovat, že právě tyto vazby přispěly k tomu, že se Gottvald z rozhodnutí Zemanova kabinetu zmocnil Sevapharmy.

V konečném důsledku byl ale právě toto začátek konce výroby vakcín v Česku.

Zajímaly mě jen pozemky

V roce 2004 všechny akcie Sevapharmy od Biovety odkoupil politicky podobně vlivný pražský developer Luděk Sekyra. Údajně za částku kolem 350 milionů korun.

Sekyra si po více než 15 letech už nepamatuje detaily okolo této transakce, nicméně na dotaz Seznam Zpráv nijak nezastírá, že jemu samotnému šlo pouze a jedině o exkluzivní vinohradské pozemky.

„Já sám jsem to osobně neřešil, zabývali se tím moji manažeři. Vím, že firma tehdy ještě nějaké vakcíny vyráběla,“ vybavuje si dnes matně Sekyra.

Na pozemcích po Sevapharmě poté Luděk Sekyra nákladem 1,3 miliardy korun realizoval developerský projekt s 270 luxusními byty a ateliéry nazvaný Rezidence Korunní.

Foto: Sekyra Group

Developerský projekt Rezidence Korunní na místě někdejšího areálu Orionky, který patřil podniku Sevapharma.

Stěhování na Slovensko

Samotnou Sevapharmu (bez těchto pozemků) odprodal Sekyra dalšímu majiteli.

Tím se stala slovenská společnost Imuna Pharm, tradiční výrobce u východních sousedů, jemuž se privatizaci podařilo přežít a funguje do dnešních dnů. Poměrně záhy po vstupu však kupující společnost oznámila, že podstatnou část výroby přesouvá z Čech na Slovensko.

Poslední zprávy o výrobě českých vakcín v Sevapharmě jsou z roku 2009, kdy podnik pod náporem tehdejší krize oznámil, že se stahuje z trhu.

I dnes ještě Sevapharma formálně existuje, nicméně je vedena jako podnik v konkurzu. Žádné veřejně dostupné informace nenasvědčují tomu, že by se původní výrobě, včetně bakteriálních a virových vakcín, ještě firma někde věnovala.

Krach Sevacu s továrnou v Bohumili i kauza Sevapharmy jsou dodnes pro mnohé pamětníky z řad vědců velmi hořkým příběhem o neschopnosti českých politiků zachovat hodnoty, které se tvořily po generace. Jako jistou náplast oceňují, že v Bohumili výroba vakcín do dnešních dnů pokračuje, byť už „jen“ pod zahraničními majiteli a v zásadě jen pro zahraniční odběratele.

„Jednou jsem se byl ze zvědavosti v Bohumili podívat, když jsem jel kolem. A nestačil jsem se divit, jak je to teď nádherný závod. Ale z toho, jak po revoluci proběhla transformace Ústavu sér a očkovacích látek a jak byl zničen po mém soudu velmi úspěšný domácí systém vývoje a výroby vakcín, který byl budován už od první republiky a ani komunismus jej nestačil nějak negativně poznamenat, jsem dodnes velmi smutný. Nepřestává mě to ani po letech trápit,“ reagoval profesor Libor Grubhoffer, nyní ředitel Biologického centra Akademie věd ČR, který osobně pamatuje ještě fungování původního Ústavu sér a očkovacích látek.

Propojka s Diag Human

Je třeba poznamenat, že celý příběh kolem Sevacu s jeho továrnou v Bohumili je částečně propojen i s letitou kauzou okolo firmy Diag Human česko-švýcarského podnikatele Josefa Šťávy.

Ta do dnešních dnů vede s českým státem spor o miliardy korun kvůli údajně poškozeným obchodům s krevní plazmou. V jednu chvíli to vypadalo, že by se právě Šťávova firma mohla stát oním strategickým partnerem Sevacu, jak jej hledala Zemanova vláda. Byla údajně mezi třemi kandidáty.

K celé věci se před deseti lety v jednom z komentářů pro Aktuálně.cz vyjádřil i Šťávův advokát Jan Kalvoda.

Tehdy se ohradil proti tomu, že je kauza kolem Diag Human všem lidem v Česku dostatečně známá. A naznačil právě propojení případu s krachem podniku Sevac.

„Každý zná jen příběh, šířený zcela určitým spolkem přátel státních aktiv, úředníky, lobbisty i politiky již desetiletí. Mám na mysli ty, kteří pod vlajkou státu zlikvidovali v zemi jeden obor, aby pomohli konkurentům Diag Human k vyšším ziskům na úkor veřejných rozpočtů; kteří řízeně likvidovali státní podnik Sevac i s jeho vládní garancí a umožnili developerský zázrak na jeho pozemcích,“ napsal v roce 2010 Kalvoda. Kdo měl Sevac řízeně likvidovat, ale už jmenovitě neuvedl.

Reklama

Doporučované