Na dlážděném dvoře obklopeném vysokými bytovými domy v severní části Berlína se shromáždil malý hlouček lidí. Zvědavě sledovali, jak postarší středoškolský učitel matematiky prokazuje brilantní znalosti jednoho ze svých žáků. Impozantní ruský klusák přezdívaný „Chytrý Hans“ tu pomocí karet s číslicemi předvádí, že ovládl aritmetiku lépe než kdejaké dítě. Vítejte na samém počátku 20. století, v době, kdy nic nebylo nemožné.
Více než desetileté úsilí se vyplatilo. Wilhelm von Osten, který svému svěřenci dokázal rozvinout celou řadu nevídaných kognitivních schopností, konečně sklízí zasloužené ovace.
Zvíře na jeho dotazy buď kýve hlavou na znamení „ano“ nebo „ne“, nebo poťukáním nohy naznačuje konkrétní číslo. A dav přihlížejících narůstá a potlesk sílí…
Chytrý Hans dokázal rozlišovat směry na „vlevo“ a „vpravo“, identifikovat barvy, číst hodiny, rozpoznávat a identifikovat hrací karty a porozumět velkému množství různých konceptů. Hans dokázal nejen počítat, ale také opakovat a hádat. Prokázal také vynikající paměť a očividně ve své koňské hlavě nesl celý roční kalendář. A to pořád nebylo všechno. Rozeznával tóny, lidi na fotografiích, dokázal rozlišovat mezi slaměnými a plstěnými klobouky, rozpoznávat barvy… Podle některých odhadů byl Hansův mentální vývoj podobný dítěti ve věku 13 nebo 14 let. Jak to?
Nech to koňovi
Hans přirozeně budil zvědavost mezi mnohými psychology, zoology a experty z jiných vědních oborů. O to víc, že studií zabývajícími se chováním a myšlením zvířat bylo tehdy ještě velmi málo. "V žádném případě nelze živočišnou činnost interpretovat z hlediska vyšších psychologických procesů," varoval C. Lloyd Morgan, uznávaný britský psycholog 19. století. Toto tvrzení však Von Osten se svým chytrým koněm zcela zpochybnil. Vzhledem k rostoucí mediální pozornosti o Chytrého Hanse, jmenovala německá rada pro vzdělávání komisi, aby von Ostenovy závěry potvrdila. Ta ve složení veterinář, cirkusový manažer, důstojník kavalérie, několik učitelů a ředitel berlínských zoologických zahrad po rozsáhlém testování v roce 1904 nakonec jednohlasně dospěla k závěru, že do výkonu Hanse nebyly zapojeny žádné triky, a tak se dá s určitostí říct, že jeho mentální schopnosti jsou skutečné.
Důvěřuj, ale prověřuj
Komise následně předala svá hodnocení Oskarovi Pfungstovi, mladému psychologovi, který navrhl pečlivou sadu experimentů pro přímé testování tohoto prudce inteligentního zvířete.
Aby vyloučil možnost, že von Osten tajně vštěpoval Hansovi konkrétní odpovědi, požádal ho, aby odešel, a byl příjemně překvapen, když i tak od Hanse správné odpovědi získal.
Stále se mu na tom všem ale něco nezdálo. Byl přesvědčený, že kůň vnímá podprahové signály od svého tazatele a dokáže je rozklíčovat takovým způsobem, že odpovídá správně. Aby svou domněnku potvrdil, zakryl správné odpovědi a ptal se znovu.
Hansova přesnost v ten moment okamžitě klesla.
A začal testovat
Z 31 otázek, kdy tazatel neznal správnou odpověď, byly 3 odpovědi koně správné, zatímco ze 31 otázek, kdy tazatel předem znal výsledky, skóroval Hans s výsledkem 29 správných odpovědí.
Výsledky této série experimentů potvrdila Pfungstovu domněnku, že Hans nebyl schopen vyřešit aritmetické problémy. Pfungst také zjistil, že když tazatel stál od Hanse dále než obvykle, měl kůň problémy s odpovědí na jeho otázky. „Obvyklá vzdálenost byla čtvrt až půl metru. To platí pro všechny dosud popsané testy. Sedmdesát testů, které byly provedeny za účelem odhalení vlivu změny vzdálenosti, ukázalo, že reakce koně na obvyklý signál škubnutí hlavou byla přesná až do vzdálenosti tří a půl metru. Ve vzdálenosti tří a půl až čtyř metrů došlo k náhlému poklesu počtu správných odpovědí o 60–70%. Ve vzdálenosti čtyř až čtyř a půl metru byla správná pouze jedna třetina odpovědí a ve vzdálenosti nad čtyři a půl metru nebyly správné. Větší počet těchto testů provedl za naší přítomnosti pan von Osten, který měl dojem, že testujeme přesnost slyšení koně, zatímco jsme skutečně testovali přesnost jeho vnímání pohybů,“ zapsal Pfungst do zprávy.
Při každém dalším testu, který Pfungst provedl, Hans nešťastně selhával. „Dokonce i jeho paměť byla nakonec shledána průměrnou a nevhodnou pro provádění ohromujících výkonů, které po něm byly požadovány,“ uzavřel.
Geniální pozorovatel
Poté, co se prokázalo, že kůň byl zcela závislý na vnějších podnětech svého tazatele, začal Pfungst namísto koně pozorovat von Ostena, aby pochopil, jaké signály mu podvědomě vlastně dává. Okamžitě si všiml, že tazatelovo dýchání, držení těla a výraz obličeje se nedobrovolně změnily pokaždé, když kopyto začalo kopat. Pfungst pozoroval výrazné napětí ve svalech tváře a krku tazatele, když se kůň přiblížil ke správné odpovědi. Jakmile bylo dosaženo posledního správného „kopnutí“, napětí se náhle uvolnilo. To poskytlo Hansovi dostatečný pokyn, aby přestal s kopáním.
Jakmile se Pfungst naučil číst tyto stěží vnímatelné signály stejně dobře jako Hans, provedl další testy, ve kterých hrál roli koně. Na základě pozorování řeči těla byl až překvapivě přesný.
Výzkum Oskara Pfungsta dokázal, že Chytrý Hans byl vynikající pozorovatel, který dokázal číst mikroskopické signály z tváře svého pána, a tato schopnost výrazně převyšovala schopnosti průměrného člověka. Jeho inteligence se však v žádném případě nepřiblížila lidskému intelektu.
Žijící legenda
Navzdory Pfungstovým vědeckým závěrům byl Chytrý Hans až do své smrti naprostou senzací. Jeho majitel, von Osten, pokračoval v přehlídkách po celém Německu a předváděl svou show. Přehlídky byly veřejné a nikdy si za ně nenaúčtoval ani cent. Opravdu totiž věřil inteligenci svého milovaného koně.
Wilhelm von Osten zemřel v roce 1909 a Hans poté několikrát změnil majitele. Na počátku první světové války v roce 1914 byl jeho osud zpečetěn. Zabit byl pravděpodobně ve vojenské akci roku 1916. Takže i když možná nebyl tak úplně génius, nakonec stejně zemřel jako hrdina.
