Vyhrát bez války – jak hodlá Čína vzdorovat Spojeným státům

Dmitrij Minin

31. května 2020

Nad aulou Akademie ve West Pointu, hlavní přípravnou důstojníků americké armády, je vytesáno heslo vynikajícího čínského myslitele Sun-C’: „Skutečný vojevůdce je ten, který vyhraje, aniž by bojoval!“ Mnoho generací budoucích amerických generálů heslo vidělo, ale nad jeho významem se sotva zamysleli. Taková myšlenka je anglosaské tradici cizí, ona má ve zvyku a v tradici vojenské intervence.

Útočení Washingtonu na Peking na všech frontách vyvolané virovou hospodářskou krizí připomíná balancování na pokraji války. USA si troufly na základy společenského systému Číny, vláda komunistické strany je Bílým domem nazývána nezákonnou a zločinnou, a proto se nedá čekat obnovení konstruktivní spolupráce. Přišla epocha konfrontace dvou hlavních mocností současnosti a dříve či později si v ní bude muset každý určit své místo. Výměna republikánských a demokratických vlád mezi sebou na věci nic nemění. Republikáni (Nixon, Kissinger) otevřeli Čínu současnému světu a dnes jí Demokraté, stejně jako Trump, dávají vinu za šíření viru, žádají od ní „kompenzace“ a „dát pokoj“ Hongkongu a Tchajwanu. Jestliže ve volbách zvítězí Demokraté, bude nepřátelství USA s druhou mocností pokračovat.

Pro Čínu, která nemá ve zvyku prozrazovat své úmysly nebo předvádět svoji strategii, jsou postuláty Sun-C’ normální. Peking čelí útokům z různých stran, je klidný a pracuje na programu asynchronních reakcí.

Podle agentury Reuters existuje jakýsi uzavřený dokument ministerstva státní bezpečnosti ČLR o mezinárodní situaci. Peking to nepotvrdil, ani nevyvrátil, takže na tom asi něco bude. V dokumentu se uvádí, že protičínské nálady na Západě, hlavně v USA, jsou nejsilnější od doby, kdy byly rozehnány protesty na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Peking musí být připraven na nejhorší scénáře, nevyjímaje vojenskou konfrontaci mezi dvěma světovými mocnostmi.

V dokumentu jsou závěry o tom, že Washington hledí na vzestup Číny jako na hrozbu své bezpečnosti a výzvu západním demokraciím, že se USA snaží podrýt vládnoucí komunistickou stranu vyvolávaje k ní obecnou nedůvěru. Dokument upozorňuje, že to může mít vliv na realizaci projektu Jeden pás – jedna cesta.

Analytici Reuters předpokládají, že si Čína zvolila strategii „dlouhodobého odstrašování“, jako tomu bylo v době studené války mezi SSSR a USA. Peking se bude snažit nepoddávat se provokacím k vojenskému střetu a dosáhnout své cíle za pomoci jiných prostředků.

Čína má i své červené čáry. Hlavní je odtržení Tchajwanu od ČLR. Jestliže USA uznají nezávislost Tchajwanu, nebude možné se vyhnout velkému válečnému střetnutí. Náčelník štábu Ústřední vojenské rady ČLR oznámil, že „když budou vyčerpány všechny možnosti na mírové sjednocení vlasti, použije čínská armáda všechny prostředky k zajištění celistvosti své vlasti“.

Zásadní odpověď na výzvu hodlá dát Čína v ekonomice. Před časem informovala agentura Bloomberg o dalším ekonomickém zázraku, který popírá dogmata západní ekonomické vědy. Kvůli světové krizi, nátlaku USA a těžkosti dluhů nemají žádné hromadné bankroty, ale naopak počet bankrotů prudce poklesl.

Největší podíl čínských dluhů o objemu 15 bilionů dolarů, a to nejen vnitřních, ale i vnějších, připadá „pevninským Číňanům“ a ti, bez ohledu na zákony kapitalismu, nikterak nepospíchají pustošit svoji vlast. Podle Bloombergu mají cizí holdingy jen 0,47 % korporativního dluhu ČLR. Podle něj „není Čína typický rozvíjející se trh“. Pokud budou čínské kreditní trhy i přes čínsko-americkou konfrontaci stabilní, lze investorům doporučit pokračovat v investování zde.

Čínský národní kapitál je solidární, a to zajišťuje, že nedojde k žádné „finanční bublině“. Finanční bublinu předpovídají i někteří ruští badatelé. Poptávka po ropě se už vrátila na úroveň před krizí, což je 13 miliard barelů za den a růst spotřeby ropy se meziročně zvýší o 3 % a zemního plynu o 2 %. Bude to hlavním činitelem ve zvyšování cen uhlovodíků na světovém trhu. V Číně se pravděpodobně v roce 2020 zvýší (na rozdíl od ostatního světa) HDP. Tak bude Čína hrát roli světového hospodářského lídra. Tak se vyhrává bez boje. V USA se očekává pokles HDP o 15 %.

V Číně zůstávají devizové rezervy v dolarech a v cenných papírech státní kasy USA v objemu převyšujícím 3 biliony dolarů. Země demonstruje svoji možnost zasáhnout do americké ekonomiky prostřednictvím vypuštění cenných papírů na trh. Uvažuje také o možnosti, že budou tyto dluhové závazky Washingtonem anulovány. Za normálních podmínek je to málo pravděpodobné, protože to podrývá postavení dolaru jako světové měny, ale za zostřených konfrontací není možno tento krok Washingtonu vyloučit. V USA se mluví o reparacích požadovaných po Číně za koronavirus v objemu 3 biliony USD, takže Čína bude zřejmě zdůrazňovat existenci svých měnových zbraní.

Peking se asi výhrůžek Trumpa, že vrátí americké podniky do USA, moc nebojí. Je to totiž stejná chiméra jako byla myšlenka na bipolární Čimeriku pod šéfováním Washingtonu. Jestliže by se do USA podniky vrátily, americké korporace by měly výrazné ztráty a snížila by se jejich konkurenceschopnost.

Navíc zařízení pro americké filiálky společností v Číně dávno vyrábějí především Číňané. Čína je naprostým světovým vůdcem ve výrobě obráběcích strojů (asi 25 % světové produkce, podle některých zdrojů až 50 %, USA jen 6,6 %). Uvést do činnosti „navrácené podniky“ v USA bez pomoci Číny bude složité a také – proč by v tom měla Čína spolupracovat?

V roce 2019 klesl vzájemný obchod mezi Čínou a Amerikou o 7,2 % ve srovnání s rokem 2017 a kladné saldo obchodu Číny se opět zvedlo o 20 miliard USD. V souboji Trumpa a Si Ťin-pchinga bude zřejmě vítězství ve shodě s myslitelem starověké Číny.

Převzato z Fondsk.ru

***

Nesmrtelný pluk je zapuzen: Je další úder Mednoje?

4. června 2020

Před týdnem byla zveřejněna jména ruských účastníků počítačových útoků na Nesmrtelný pluk. Záležitost by již mohla být ukončená, ale není.

Nesmrtelný pluk byl v tomto roce masivně napaden hackery z IP adres registrovaných v zahraničí téměř po celé Evropě. Je to dost vážné: Je vidět, jak se evropská vnitřní i zahraniční politika poté, co zkrachovala myšlenka společného evropského domu, přesunula na nové ideologické koleje. Evropané jsou pobízeni k boji se společným nepřítelem – Ruskem. Jenomže všude ještě žijí lidé, kteří pamatují 2. světovou válku, a ti dobře vědí, čím je Evropa sovětským vojákům zavázána. Jakákoliv protiruská propaganda naráží na prostou psychologickou bariéru: Evropané znají pravdu o válce, Rusko nekamenují, jak by si přáli politici. Ovšem soudě podle útoků na Nesmrtelný pluk a podle množství článků zabývajících se sovětskou vinou na rozpoutání 2. světové války čeká Rusko mohutná kampaň na přepisování dějin.

První kapitola se udála v dubnu v Praze v předvečer 75. výročí Vítězství. Jako na výsměch se správa města rozhodla demontovat památník maršála Ivana Koněva, který byl odhalen v roce 1980. Památník byl postaven vzhledem k zásluhám sovětského maršála na záchraně Prahy před zničením Němci v průběhu Pražského povstání, kdy vojska 1. ukrajinského frontu pod jeho velením včas zasáhla. Na podstavci stál 40 roků s kyticemi šeříků, až loni začaly najednou útoky vandalů. Pod touto záminkou sochu zabalili do celty a obestavěli lešením. Za pandemie v dubnu 2020 památník sňali, což starosta příslušného obvodu na svém Twitteru cynicky komentoval: „Neměl roušku“. Takto předvedl, že jsme přítomni u startu kampaně na revizi výsledků druhé světové války a že sejmutí pomníku maršálu osvoboditeli za bílého dne je jen první kapitolou. Je možné čekat, že druhou kapitolou v této kampani bude „polská otázka o událostech ve venici Mednoje“, kolem které stále vidíme podivné zahraničně politické čachry.

Časovaná bomba

Stručně vyjádřená podstata tak zvaného „sporu o Mednoje“ spočívá v prosté otázce: Kdo zavraždil polské zajatce, kteří se objevili za války na území Sovětského svazu. NKVD nebo Němci? Vypadá to, že až do devadesátých let to bylo jasné a téma bylo již někde na periferii dějin 2. světové války: Vraždili Němci, aby se zbavili přítěže a zároveň, aby to nastrčili na Sovětský svaz.

Avšak na začátku devadesátých let sovětský prezident Gorbačov předal v ohromném spěchu polskému vedení dílčí seznamy polských válečných zajatců a uznal vinu Sovětského svazu na represích Poláků v rámci tak zvaného „katyňského“ případu. Zde je charakteristické, že vůz postavili před koně. Gorbačov nejprve uznal vinu a teprve potom nařídil hlavní vojenské prokuratuře SSSR vyšetřit, jaký byl osud Poláků nacházejících se v sovětských táborech v roce 1939.

Jak mohla hlava státu obvinit zemi před vyšetřením a důkladným studiem otázky? Co ho k tomu vedlo? Nevíme, ale je jasné, že rozhodnutí bylo politické. Jasným politickým gestem bylo urychlené otevření polského památníku pod vesnicí Mednoje na paměť 6 300 polských vojáků, prý postřílených lidmi z NKVD. Tehdy se ozval první poplašný zvonek: K ceremoniálu došlo 2. září 2000, k datu začátku 2. světové války. Polští představitelé tak dali jednoznačně najevo, koho považují za hlavní oběti a koho za viníky ve válce. Zde už mohl člověk citlivý na propagandu cítit začátky budoucích útoků na dějiny sovětského vítězství. Jenže neslyšel.

Od této chvíle byly ceremoniály každoroční, v Polsku se psaly knihy o sovětských katech a mezi tím hlavní vojenská prokuratura vyšetřovala. Výsledky se s polskou verzí událostí rozcházely. Práce byla mnohaletá a memoranda ministerstva spravedlnosti byla zaslána v letech 2010 a 2012 Evropskému soudu pro lidská práva. V Evropském soudu se objevily i žaloby dědiců „Poláků vystavených represím“, ale bombastický příběh nebyl ukončen. Vždyť v memorandech bylo vysvětleno, že pod vesnicí Mednoje bylo exhumováno celkem 243 osob, z nichž bylo identifikováno jen 16. Polsko připravilo pro Mednoje tisíce tabulek se jmény, ale nenamáhalo se obrátit na ruskou vojenskou prokuraturu pro informace o lidech, jejichž osud se v průběhu vyšetřování v trestním řízení zjišťoval. Dosud tedy nikdo přesně neví, kdo je v místě pohřben, kolik lidí tam odpočívá, čí to jsou občané a proč zemřeli. Jména na tabulkách nejsou podložena důkazy.

Loni, 19. září, přijali z iniciativy Polska poslanci Evropského parlamentu rezoluci urážlivou pro Rusko, v níž se uvádí: „Sovětský svaz nese s fašistickým Německem stejnou odpovědnost za rozpoutání 2. světové války.“ Jejich logika je v tom, že Sovětský svaz spolu s Německem rozdělil Polsko, zlikvidoval nevinné Poláky v zajetí (viz památník pod vesnicí Mednoje, že?). Znamená to, že je vším vinen a musí být vyškrtnut ze seznamu vítězných zemí. Tak se snahy zavděčit se „evropským partnerům“ ve chvíli rozpadu Svazu staly časovanou bombou položenou pod sovětské vítězství.

Kdo nanovo?

Rusové se trápí, když se dozvědí o demontovaném památníku, zneuctěném hrobu sovětského vojáka a opětovném obviňování Ruska z rozpoutání 2. světové války: „Jak to mohou dělat? To nemají svědomí?“ V tomto případě pravda nikoho neznepokojuje. Kdyby evropští politici pravdu hledali, začali by pátrat namísto od roku 1939 již od roku 1938, když došlo k mnichovskému spiknutí a když rozdělení Československa bylo s účastí Polska. Jak dopadli Češi, kteří se najednou ocitli v Polsku? Jejich osud nezajímá ani evropské bratry, ani české vedení? Přitom právě oni byli jednou z prvních obětí 2. světové války.

Evropští ideologové se usilovně snaží najít co možno nejvíc obětí u vesnice Mednoje a kvůli zahraniční politice má být seznam těchto obětí národnostně co nejpestřejší. Evropa potřebuje nějaký společný hrob s utýranými, nad nimiž by mohla jednotně sténat a bylo by to ohromné propagandistické téma!

Lze se domnívat, že to tak bude. Důvod se najde. Spolu s německými vojáky se v roce 1941 do Sovětského svazu přihrnuly celé oddíly Maďarů, Poláků, Holanďanů, Italů a Španělů. … Je známo, že ve filtračních táborech v Ostašovu byli až do konce války umístěni vojáci Armiji Krajowej, nepokrytě bojující proti Rusku. A mohli tam být i další zahraniční váleční zajatci bojující na straně Hitlera. Někteří mohli být spíše trestáni za válečné zločiny a zločiny na civilistech.

Nedojde třeba i k tomu, že se nyní na vlně protiruské hysterie a obviňování z rozpoutání válek za Poláky pohřbenými v Medném vydají hledat své bez viny pronásledované občany i představitelé dalších zemí? Polsko už hlasitě oznámilo, že tam odpočívá 6 300 Poláků, ale exhumovalo jen několik stovek lidí a otevřelo tak možnost pro další evropské země toužící stát se oběťmi sovětského režimu, Stalina a NKVD. Ještě chvíli a za Poláky najdou v místě památníku stopy svých ztracených „bojovníků ze nezávislost“ na straně Hitlera všechny evropské země.

Vypadá to jako absurdita? Ještě před třiceti lety nemohl nikdo ani pomyslet na to, že v Praze sundají památník maršála, kterého na konci války nosila Praha na rukou (není to obrazné, existují fotografie).

Skončit se lživým tématem je možné jen tak, že podle toho, jak navrhujeme vedení Ruska, Polska a dalších evropských zemí, bude rozhodnuto provést rozsáhlé vykopávky v místě památníku Mednoje a bude se hledat 6 300 polských občanů a možná se budou hledat i další zahraniční vojáci. Poté přijde na řadu otázka techniky a moderní kriminalistické technologie – genetická expertíza, DNA od osob, které si myslí, že jsou příbuznými pohřbených v místě památníku. Tak je možné ujistit se o skutečnosti, zda jsou tisíce tabulek na památníku pravdivé, nebo je to falešný symbol.

Jsou evropské země ochotny jít touto cestou? Prozatím je v záplavě obviňování, traktátů, odsuzujících fór a rezolucí téma výkopu ponecháno stranou.

Převzato z Tver.mk.ru

***

„Gruzie a svět“: Co se skrývá v Lugarově laboratoři?

6. června 2020

V gruzínských novinách „Gruzie a svět“ se píše o Lugarově laboratoři: „Výzkumné centrum veřejného zdraví Richarda Lugara je provozováno v rámci Národního střediska Gruzie pro kontrolu nemocí a veřejného zdraví a nachází se na okraji Tbilisi. Bylo otevřeno v roce 2011 a v roce 2013 začalo být využíváno. V centru pozornosti je od roku 2017, když jej Rusko obvinilo ze šíření nemocí.“

Podle článku ministerstvo zdravotnictví RF několikrát požádalo, aby v laboratoři mohli pracovat ruští specialisté s podmínkou, že budou mít přístup do všech laboratoří komplexu a že jejich návštěva bude „bez účasti zástupců jiných zemí a mezinárodních organizací“.

Znepokojeno není jen Rusko. Také Američané mluví o pochybné činnosti Lugarovy laboratoře. Americký novinář Jeffrey Silverman v Tbilisi pobýval a ještě v roce 2015 napsal: „Lugarova laboratoř je poblíž letiště. Není potřeba mnoho času na naložení bomb, nebo na přenesení virů z laboratoře. Jen se podívejte, jak je neefektivní boj USA s teroristy v Sýrii. Podle jednoho ze scénářů umožňují Arabům, teroristům, atd. zabíjet jeden druhého a toho, který zůstane živ, zničí USA biologickou zbraní.“

Korespondent novin Eka Naskidašvili hovořil s ředitelem informační agentury „Patriot“ Georgiem Iremadzem a profesorkou Mezinárodní kavkazské univerzity Tamarou Kikmadze.

Jak řekl Iremadze, ohledně laboratoře měli místní obyvatelé podezření už dávno, když z jejích komínů vycházel divný kouř neobvyklé barvy a vůně. Protestovali, ale žádná gruzínská media se tím nezabývala. Lidé měli podezření již při výstavbě.

Noviny citovaly Iremadzeho: „Nejprve tam pracovali Gruzínci, položili základ, ale potom je všechny propustili a přivezli Turky. Vysvětlili, že objekt je tajný. Jenže stavba se odchylovala od standardů a docházelo k častým poruchám. Prozradil to Silverman, kterého do laboratoře pustili. Podle něho je v laboratoři krematorium, kouř z něho jde přímo do oken domků v okolí.“

Všichni kolem vědí, že se v této laboratoři vyrábějí biologické zbraně pro Pentagon. Výstavba laboratoře stála podle článku 350 milionů USD. Nebyli by to Američané, kdyby z každé vynaložené částky neměli prospěch. V rámci existující konvence všechny rozvinuté země laboratoř odmítly. Tyto laboratoře jsou jen v Gruzii, Arménii, na Ukrajině a v Kazachstánu Za 7 let provozu se nikdo z gruzínských úřadů nezajímal, čím se v laboratoři zabývají.

Před dvěma lety došlo k prověrce, ale byla zcela formální. Proslýchá se, že se odtud šíří i některý uměle vypěstovaný hmyz. Tvrdí to jak v Gruzii, tak v Arménii. Rusko s Gruzií hraničí a má právo vědět, jaké mu z jejího území hrozí nebezpečí. Ruští odborníci by se měli do laboratoře vpustit, aby se mohli všichni uklidnit, že se tam nezabývají ničím nezákonným, jak ujišťují úřady.

Situaci komentovala profesorka Tamara Kikmadze: „Jestliže se v zemi nachází taková laboratoř, není pochyb, že je v ní v nějaké formě styk s viry. Je špatné, že nikdo neví co se tam děje. Je nezbytné, aby tam vstoupila kompetentní delegace. Říkají, že se takové laboratoře stavějí jen v takzvaných rozvojových zemích. Jestli to tak je, je vina na naší vládě. Lugarova aboratoř bude i nadále vyvolávat napětí mezi Ruskem a Gruzií. Je potřeba tam ruské specialisty pustit. Jenže víme, že naše země není nezávislá a svrchovaná, a proto se to nedá udělat bez rozhodnutí Ameriky.“

Převzato z Fondsk.ru