Před týdnem, 1.6.2020 jsme s Greenpeace uspořádali happening před Úřadem vlády ČR s ironickým názvem Peníze lidem a přírodě, korporacím zatleskáme. Sedm desítek lidí si poslechlo několik vystupujících, kteří dali najevo svou nespokojenost s tím, jak hodlá česká vláda řešit problémy, vyplývající z dvouměsíční karantény a nouzového stavu, kdy se doslova zastavil ekonomický život. O co v naší akci šlo, shrnul hned na začátku mluvčí Greenpeace Lukáš Hrábek: “Chceme upozornit na to, že korporacím, které léta vydělávaly a jejich majitelé si šahali na tučné dividendy bychom teď neměli pomáhat, protože jsou schopné tu krizi ustát sami, zatímco tu pomoc si zaslouží spousta malých podniků, živnostníků a dohodářů.”

Zdravou budoucnost a podporu komunitním zahradám a malým farmářům

Greenpeace touto akcí upozornilo na petici Zdravá budoucnost, ve které požaduje mimo jiné investice do infrastruktury veřejné dopravy, omezení dotací do dopravy využívající fosilní paliva ale také prevenci vzniku nových dlužníků v souvislosti s ekonomickými dopady karantény a nouzového stavu nebo podporu domácího udržitelného zemědělství čelícího katastrofálnímu suchu způsobeného klimatickou změnou. Jednou z mluvčích na happeningu byla proto také zástupkyně českých farmářů ze spolku Pastvina Anna Havel, která účastníkům přiblížila pozici provozovatelů malých farem či komunitních zahrad. “Už předtím, než přišla pandemie, byl rok 2018 jeden z nejsušších let a my jsme začali vnímat, že nejde donekonečna dovážet jídlo přes půl planety a nemůžeme se spoléhat na to, že nás vláda nakrmí. V době řepkové? To asi nehrozí.”, řekla mimo jiné Anna Havel a dodala: “Z této budovy (Úřad vlády) zaznělo, že čelíme největší krizi od druhé světové války. Co se ale dělo po druhé světové válce? Vláda a města podporovaly tzv. Victory Garden, pěstovala se zelenina na zahradách Buckinghamského paláce, v USA v Golden Gate Parku, pěstovalo se doslova všude. Dnes je jenom v Praze přes 40 komunitních zahrad a zdaleka ne všechny mají podporu města.”

Věříme, že jsme dodali kamínek do zdi, která vládě dala najevo, že se o veřejných financích má rozhodovat s ohledem na nejslabší.

Řešení urgentních záležitostí a ne závazky na desítky let dopředu a malou domů miliardářům

Greenpeace samozřejmě podporu komunitním zahradám a malým farmám podporuje, co však nepodporuje je vládní dotace pro ČEZ na rozšíření jaderné elektrárny Dukovany. Jde o největší zakázku ve střední Evropě a největší v historii České republiky, kterou chce vláda prosadit bez potřebné diskuze ve společnosti o jejím přínosu, i když zaplatit ji budeme muset všichni. O postoji Greenpeace k tomuto problému informoval Jiří Jeřábek, který řekl: “Jsme tu také proto, abychom upozornili na to, že místo aby vláda řešila urgentní záležitosti schvaluje zákony a smlouvy s ČEZem, které znamenají závazek na desítky let dopředu. Vláda navrhla zákon, který zavádí poplatek pro všechny odběratele elektřiny, pro všechny domácnosti, aby bylo z čeho zaplatit nový jaderný blok v Dukovanech. Jedná se o investici ve výši 200 miliard korun, přitom stavět se začne až za deset let a my říkáme, že by se měli spíš podporovat investice do malých, obnovitelných zdrojů, které se mohou rozběhnout v řádu měsíců a pokud už chce vláda tak obrovskou investici do daleké budoucnosti navrhnout, neměla by tak činit ve zrychleném zřízení, kde to neproběhne parlamentními výbory a veřejnou debatou, ale bude to schváleno vládní většinou v prvním čtení.”

Za ještě problematičtější považuje Greenpeace podporu letecké společnosti Smartwings či investice do rozšíření ruzyňského letiště o další ranvej. K tomuto tématu promluvil na demonstraci zástupce celoevropské iniciativy Save people, not Planes a její české kampaně s názvem 55 miliard Vít Masare. Ten připomněl, že happening Peníze lidem a přírodě, korporacím zatleskáme se děje na Mezinárodní den dětí. “ Když jsem byl před 15 lety také dítě, respektive teenager, koupil jsem si tričko s dinosaurem, který drží letadlo a nápisem Změna klimatu se děje, máte poslední století. Vůbec by mě nenapadlo, že ho budu mít ještě dnes n a sobě a že situace bude mnohem horší, než jsem si představoval. Dnes tu máme sociální problémy lidí, kteří na tom byli špatně už před koronakrizí a teď jsou na tom ještě hůř, máme tu v obrovských problémech tisíce matek samoživitelek se svými dětmi, které byly postiženy tím, že nemohli do práce a do školy, takže měly výpadky příjmů a místo toho, abychom pomáhali těmto lidem, kteří byli na dně už předtím, tak posloucháme řeči o tom, že pan Havlíček bude zachraňovat korporaci, ve které polovinu vlastní čínská firma CITIC a druhou čeští miliardáři. Ano mluvím o té skupině Smartwings/ČSA, kdo je poslední, kdo by měl být řešen.”

Bouřit se je správné

I když by se z projevů řečníků na happeningu Peníze lidem a přírodě, korporacím zatleskáme mohlo zdát že situace je beznadějná, vývoj událostí za týden který od ní uplynul ukazuje, že podobný tlak na vládu má smysl. Dnes už totiž neplatí, že se bude podpora ČEZu projednávat pokoutně a bez veřejné diskuze, ale standartním způsobem, kde není vyloučeno že o ni ČEZ přijde. A také nespravedlivá podpora aerolinkám Smartwings dostává povážlivou trhlinu, protože se proti ní i přes obrovskou PR snahu této korporace postavila ministryně financí Alena Schillerová. Nestalo se tak zcela jistě jen kvůli akci Greenpeaci, věříme však, že jsme dodali kamínek do zdi, která vládě dala jasně najevo, že se o veřejných financích má rozhodovat spravedlivě a demokraticky, s ohledem na ty nejslabší a ne na ty, kdo mají díky penězům dost sil na to, aby se s problémy svého byznysu vypořádali sami.

Tento postoj skvěle shrnula asi nejemotivnější vystupující na happeningu Peníze lidem a přírodě, korporacím zatleskáme, Petra Jelínková z iniciativy Limity jsme my. “Když budeme zase poslouchat, že lidé, kteří potřebují pomoc od státu se mají věnovat tomu, aby si zvýšili finanční gramotnost, tak pojďme vládě připomenout, že ona sama nechce a nedokáže řešit obrovské nerovnosti mezi firmami a mezi lidmi, kteří pro ně pracují. Mezi centry, městy a regiony, které jsou zanedbané, kde se dobrá pracovní místa nevytvářejí a jenom se tam uchovávají ta, která lidi stojí spoustu dřiny. A že nám všem fosilní firmy ve výsledku jenom ničí zdraví. Pojďme toto neustále připomínat a pokud nám budou říkat, že fosilní paliva a jádro jsou řešení, pojďme jim odpovídat, že ne. Pojďme si říct, že limity jsme my. “