Zaniklé týmy - Arrows

Na počátku stály vzpoura, pak tragédie a sponzor v kriminále. Senzaci při vstupu do F1 vystřídal prohraný soud. Příběh týmu Arrows se načal jako špatná detektivka a pokračoval jako seriál o věčném boji s neustálou hrozbou bankrotu.

Sezona 1977 začala pro tým Shadow tragédií, když v Kyalami zahynul Tom Pryce, ale vyvrcholila vítězstvím Alana Jonese v Rakousku. Jenže Jackie Oliver a Alan Rees, kteří stáli v jeho čele od vstupu do F1, měli jiné představy o způsobu řízení stáje než majitel Don Nichols. Proto se rozhodli vydat se vlastní cestou. Přidalo se k nim i konstruktérské duo Tony Southgate s Davem Wassem.

Čtveřice nespokojených se rozhodla založit vlastní tým. Měli k dispozici dokonce i potřebné prostředky. Italský obchodník a finančník Franco Ambrosio podporoval kariéru Renza Zorziho a dovedl jej až do Shadowu. Když Zorziho výsledky zůstaly za očekáváním, nahradil jej Riccardem Patresem. Teď ochotně přenesl svou přízeň na novou organizaci.

Vzbouřenci se usídlili v Milton Keynesu a vybrali si název Arrows, vytvořený z počátečních písmen jmen jeho zakladatelů. Jako jezdec byl vedle Patreseho angažován vítěz VC Belgie Gunnar Nilsson. Jenže v závěru roku 1977 u něj lékaři diagnostikovali rakovinu. Mladý Švéd do vozu F1 už nikdy neusedl a koncem roku 1978 zemřel. Sezona 1978 ale začala i bez Ambrosia a jeho peněz. Mecenáš se ocitl ve vězení pro finanční podvody. 

232963

Premiéra monopostu FA1, vzniklého na základě ukradené dokumentace, ve VC Brazílie 1978. Foto: DPPI

První auto FA1 (tj. Franco Ambrosio) bylo navrženo a postaveno v rekordním čase 53 dní. Chybějící peníze od Ambrosia částečně nahradil pivovar Warsteiner, který zaplatil místa německým jezdcům. Osudem pronásledovaný tým nasadil auto už při druhém závodě sezony v Brazílii, aby získal členství v asociaci FOCA a tím i nárok na bezplatnou dopravu do zámoří.

Při následném startu v Kyalami došlo takřka k zázraku, když nezkušený Patrese po většinu velké ceny vedl a jen porucha motoru jej připravila o prvenství. Že to nebyla náhoda, potvrdil ve Švédsku, kde dojel druhý.

Jenže to už se o týmu mluvilo v jiné souvislosti. Don Nichols své bývalé zaměstnance zažaloval. Britský obchodní soud uznal, že nejméně 40 % komponent Arrowsu FA1 je shodných s vozem Shadow DN9. Oliver se Southgatem si totiž při svém odchodu vzali s sebou kompletní plány připravovaného monopostu. Soud proto rozhodl, že všechny FA1 musejí být zničeny. V té době už ale měl Southgate hotov zcela nový podvozek A1. Z dnešního pohledu je zajímavé, že FIA do sporu nezasáhla a Arrowsu ponechala body získané autem, postaveným podle ukradené dokumentace.

A1 nebyl úspěšný, nicméně o rok později s ním Rupert Keegan vyhrál čtyři závody šampionátu Aurora a získal mistrovský titul. Po Monze se Arrows kvůli Patresemu opět objevil v novinových titulcích. Ital byl obviněn ze zavinění hromadné kolize po startu VC Itálie, která měla za následek smrt Ronnieho Petersona. Ačkoliv šlo o křivé nařčení, byla mu na nátlak některých soupeřů zakázána účast ve VC USA.

V roce 1979 vzbudil Arrows senzaci, když ve Francii představil senzačně tvarovaný vůz A2. Jenže jeho aerodynamika nefungovala tak, jak si Southgate představoval, a Oliver proto jeho tvůrce vyhodil.

Wass o rok později připravil ortodoxnější A3, ovšem jízda jako na houpačce pokračovala. Patrese skončil druhý v Long Beach, ale moc dalších bodů se přidat nepodařilo. 

232957

Thierry Boutsen v roce 1985 s vozem A8, prvním, zhotoveným z uhlíkového kompozitu. Foto: archiv

Následující sezonu Patrese zahájil ziskem pole position a vedením v Long Beach, třetím místem v Brazílii a druhým v Imole. Jenže potom musel tým vyměnit pneumatiky Michelin za Pirelli a bylo po úspěších.

Sponzorské peníze z Apeninského poloostrova přiváděly další Italy. Prvním z nich byl Siegfried Stohr, jenž se proslavil jen tím, že po startu VC Belgie srazil šéfmechanika vlastní stáje Davea Lucketta, snažícího se pomoci Patresemu, jemuž zhasl motor. Po ztrátě všech partnerů se Oliver v roce 1983 neúspěšně snažil sehnat peníze angažováním exmistra světa Alana Jonese.

Pro rok 1984 se podařilo získat finance od výrobce cigaret Barclays a díky tomu zabezpečit dodávky turbomotorů BMW. Jednalo se ovšem o druhotřídní nespolehlivé pohonné jednotky, o které se ve Švýcarsku staral Heini Mader. Z výsledkové pustiny vybočilo jen druhé místo Thierryho Boutsena v Imole 1985 s vozem A8, prvním se skořepinou, zhotovenou z uhlíkového kompozitu.

V roce 1987 odvrátila hrozící bankrot americká firma USF&G. Ta se poté, co BMW ukončilo působení ve F1, ujala jeho turbomotorů a nasazovala je pod jménem Megatron. Výkonnostně sice nestačily, ale Mader je vyladil tak, že měly relativně malou spotřebu a byly spolehlivé. Nový šéfkonstruktér Ross Brawn dokázal využít malých rozměrů stojatého čtyřválce a postavil ploché, dobře ovladatelné auto. 

232960

Eddie Cheever v roce 1987 během velké ceny v ulicích Detroitu. Foto: DPPI

V době, kdy řada konkurentů přecházela na nepřeplňované motory, Derek Warwick a Eddie Cheever s A10 pravidelně bodovali. Rezultovaly z toho dvě nejúspěšnější sezony v historii týmu – v roce 1987 skončil Arrows celkově šestý a o rok později dokonce čtvrtý.

Návrat k nepřeplňovaným motorům v roce 1989 znamenal opět ústup ze slávy. Na něm se podepsal i fakt, že Brawnova konstrukce z roku 1987 se moc neměnila. Stáj se opět ocitla na pokraji zániku.

Zachránil ji Japonec Watara Ohaši se svou společností Footwork. V přechodovém roce 1990 přejmenoval tým na Footwork Arrows a na post jeho ředitele dosadil Johna Wickhama. Na sklonku roku nad ním převzal kontrolu a udělal z něj Footwork.

Tečkou za celým příběhem se stala v dubnu 2009 smrt nositele písmene A v názvu Arrows. Ve své luxusní vile nedaleko Neapole byl nalezen zavražděný 76letý Franco Ambrosio. V mezidobí byl několikrát uvězněn za finanční přečiny a právě jej čekal další devítiletý trest. Za vraždu byli odsouzeni tři rumunští emigranti, z nichž jeden byl Ambrosiovým zahradníkem.

Zdroj: převzato z magazínu FORMULE