Praha 12 (odkaz na titulní stránku)  Praha 12 - Oficiální web městské části

František Matoušek (20. ledna 1907 – 6. května 1945)

František Matoušek měl s Němci bohaté zkušenosti. Pocházel z československého pohraničí od Turnova a na Točnou se přestěhoval až v létě roku 1938, kdy situace v pohraničí eskalovala. Podle vzpomínek své dcery, paní Svobodové (rozené Matouškové), byl 5. května 1945 přesvědčený, že je nutné obci zajistit ochranu, a proto vyrazil na motocyklu směrem k Dobříši, aby našel vlasovce a poprosil je o pomoc. V tomto poslání prý částečně uspěl, protože vlasovce nalezl (otázka je kde, v Dobříši tou dobou již operoval partyzánský oddíl Fakel plukovníka Kozlova a povstalci generála Beránka) a získal předběžný příslib vojenské asistence s dovětkem, že rozhodnutí musí učinit vyšší velení.

Zpět na Točnou se vracel až za šera. Na cestě mezi Závistí a Komořany, pravděpodobně u záseků na náspu přes údolí Kálek, se ale připletl do přestřelky mezi Němci a povstalci a utrpěl vážné zranění hlavy. Povstalci jej identifikovali, ošetřili a odvezli přes Točnou k doktorovi do Dolních Břežan. Tam byl František Matoušek prohlédnut a doktor konstatoval, že kulka uvízla v hlavě a je třeba ji chirurgicky odstranit. Do nemocnice měl být František Matoušek převezen až ráno následujícího dne. Nocoval s ovázanou hlavou doma v č. p. 13 na Točné, opatrován svojí manželkou.

Ráno 6. května, když do vsi přišli vojáci, zmobilizoval pan Matoušek síly a vyšel jim v ústrety, domnívaje se, že jde o vlasovce. Svůj omyl poznal pozdě. Esesáky ihned zaujal ovázanou hlavou a po osobní prohlídce u něho našli revolver. Tím ho na místě střelili a následně jej dobili před zraky jeho ženy.

Noční akce a smutné ráno 6. května

S nedostatkem zbraní nebylo na obranu obce ani pomyšlení, naopak doporučeno bylo uschovat pušky, munici i výbušniny, aby byla ves ušetřena represí. Kolem čtvrté hodiny ranní podnikli místní odbojáři Zdeněk Junek a Alois Anděl spolu se Stanislavem Bartoníčkem odvážný pokus ochránit Točnou. Vypravili se k Dolním Břežanům, kde chtěli vyhodit do vzduchu mostek u mlýna. Tím by komunikaci od Břežan k Točné zneprůchodnili, což by mohlo vést k tomu, že by zůstala mimo postupovou trasu esesáků, neboť slušná cesta vedla z Točné jen na Závist a Komořany, zatímco s Cholupicemi obec pojila jen úvozová polní cesta. Skupina točenských povstalců s trhavinami ale nakonec pro silný déšť cestu přibližně v půlce vzdala v přesvědčení, že zvlhlé trhaviny by neexplodovaly.

Ráno 6. května kolem 8. hodiny hlídka ve složení Alois Anděl, Stanislav Bartoníček, Karel Dvořák a Ludvík Plechatý zaznamenala na cestě od Břežan vojáka s bílým šátkem. Vyšli mu vstříc v domnění, že jde o vlasovce – pravděpodobně pod dojmem informací od Františka Matouška. Jakmile se ale přiblížili a dříve než zjistili svůj omyl, byli na pokyn důstojníka zbraní SS obstoupeni esesáky připravenými v příkopu u cesty, zajati a prošacováni. Alois Anděl měl neuvěřitelné štěstí, když voják při prohlídce nenahmátl pod kapesníkem zapomenuté rozbušky z noční akce. Poté esesáci hnali zajatce údery pažeb ke vsi. Přitáhli na náves, kde jim vyšel vstříc František Matoušek, což se mu stalo osudným.

Posmrtná kalvárie Františka Matouška a vyšetřování strhaných ukazatelů

Zajatci byli nuceni volat z domů obyvatele k osobní prohlídce a až poté, co vyšli ven, esesáci prohledali také domy. Přitom docházelo k rabování a střelbě po drůbeži a domácím zvířectvu. Němci pak nad obcí vyhlásili stanné právo, pro muže platil úplný zákaz vycházení, ženy mohly vycházet v určených hodinách na nákup. Mrtvé tělo Františka Matouška odnesl zpět do jeho domu pan Kosina, nicméně Němci chtěli mrtvolu hodit do rybníka. Proto ji František Tůma a Josef Dvořák odnesli nejprve do sousedící Marvalovy stodoly a odtud pak do sklepa č. p. 2 Františka Tůmy a následně tělo provizorně pohřbili za Tůmovou zahradou. Důstojnějšího spočinutí se František Matoušek dočkal po exhumaci a již 10. května byl pohřben v Modřanech.

Němci také zjistili, že někdo strhal silniční značení, což bylo považováno za závažný přestupek. Povolali tedy starostu Josefa Anděla (kterého předtím revoluční národní výbor sesadil) a požadovali vyšetření celé záležitosti s pohrůžkou, že pokud nebude nalezen viník, nechají zastřelit každého desátého muže. Josef Anděl a František Tůma, který byl přítomen, neboť bydlel vedle obecního úřadu, prohlásili, že značení strhala školní mládež, že šlo o klukovinu a že je-li třeba někoho potrestat, berou odpovědnost na sebe. (Mezi kluky, kteří strhali značky, byl mimo jiné patnáctiletý Jaromír Anděl, syn Aloise Anděla, a také desetiletý Stanislav Tůma, syn Františka Tůmy.) Na to byli postaveni ke zdi a připraveni k popravě. Na německé velitelství ale dorazil doktor Dostál, který se za odsouzené plynnou němčinou přimlouval, takže nakonec k exekuci nedošlo. Starosta Josef Anděl s Františkem Tůmou vyvázli „jen“ řádně zbití a byli nuceni opatřit esesákům po vsi proviant.

Tichotovi - uprchlíci z Lahovic

Za zmínku stojí jistě i fakt, že na Točné přečkala revoluční události květnového povstání také rodina Tichotova, která zde měla chatu u lesa. Snad právě kvůli tomu, že jejich stavení bylo daleko od centra obce, prakticky v lese pod valy hradiště na Šancích, se jich události ve vsi příliš nedotkly. Přesto, podle vzpomínek PhDr. Jiřího Tichoty (muzikolog, zakladatel a vedoucí skupiny Spirituál kvintet a nadšený entomolog), rodina málem přišla o otce, když se 7. května vypravil zpět do Lahovic nakrmit psy, které zanechali na dvoře. Když jej Němci spatřili, zahájili na něho palbu a pronásledovali jej až na Zbraslav, kde jim se štěstím unikl. Zpět na Točnou se plížil komořanskými lesy, kde po sobě stříleli esesáci a vlasovci. V Lahovicích následující den došlo k masakru, neboť poté, co Němci dobyli most a obec, postříleli všechny muže, které ve vsi našli. Od otce Tichoty bylo velmi prozíravé, že rodinu předtím odsunul na chatu na Točnou.

Konec války na Točné

Esesáci zůstali na Točné až do večera 9. května. Při svém odchodu naložili část munice na zrekvírované vozy, s nimiž pak jejich majitelé museli jet s vojskem, mnozí až do Mníšku pod Brdy (například Antonín Kolman, František Kutil a kočí od Junků a od Kosinů). Některým z nedobrovolných přepravců se cestou podařilo od vozů utéct.

Poté esesáci zapálili svůj muniční sklad ve Smejkalově stodole na návsi, takže obec čekala ještě jedna noc hrůzy, kdy v požáru explodující střelivo ohrožovalo obyvatele vsi. Přesto již v noci z 9. na 10. května obnovil revoluční národní výbor hlídkovou činnost kolem obce. Tentokráte již byly hlídky podle svých možností alespoň minimálně ozbrojeny.

Nejistotu z dalšího vývoje událostí rozehnaly až první spojenecké jednotky. Někdy mezi 3.-4. hodinou ranní 10. května se Ludvík Plechatý a Ladislav Škarohlíd jako první setkali se sovětským průzkumným oddílem obrněných vozů BA-64, který provedl průzkum z Modřan směrem do Komořan, na Zbraslav a na Točnou. Ještě 11. května došlo k počišťování okolních lesů, při němž bylo zajato několik Němců. Ti měli být, nebo přinejmenším jejich část, odesláni přes Zbraslav do zajateckého tábora. Podle ústní tradice byla ale část zajatých esesáků na kraji obce postřílena.

K procházce po Stezce svobody můžete využít také mobilní aplikaci ČsOL Mapix, kterou si můžete zdarma stáhnout v tomto odkazu↗.