600 let Orebitů, pozdějších Sirotků Jana Žižky. V Třebechovicích si je připomínají unikátní výstavou
Podíváme se do Třebechovic pod Orebem a do tamního vyhlášeného muzea betlémů, kde také zdárně přežili karanténu a teď už zase vítají návštěvníky. Našimi hosty jsou jednak vedoucí muzea Petra Jahnová a také výtvarnice Martina Marková.
Jak se máte v třebechovickém muzeu?
Máme se tam výborně, jsme rádi, že jsme mohli otevřít a že k nám zase začali proudit návštěvníci. Otevřeno máme od poloviny května.
Co jste všechno pro návštěvníky připravili? A jak jste onu vynucenou přestávku přežili a zvládli?
Nenudili jsme se, například jsme vymalovali. (smích) Zařídili jsme novou klimatizaci a věnovali jsme se sbírkovým předmětům. Takže jsme pracovali a připravovali se na otevření.
Orebité, to bylo východočeské husitské hnutí. Společně s Tábority a Pražany se významně podíleli na husitské revoluci.
Petra Jahnová, vedoucí Muzea betlémů v Třebechovicích pod Orebem
A stýskalo se vám po návštěvnících?
Určitě. Muzeum bylo takové moc tiché, takže se nám stýskalo.
Určitě jste plánovali spoustu akcií, které jste ale asi museli přeložit nebo možná úplně zrušit, viďte?
Některé jsme bohužel museli zrušit, ale většinu jsme přesunuli nebo odložili na později.
Čtěte také
Co nového je teď v muzeu přichystáno? Čím byste chtěli nalákat návštěvníky?
Na prázdniny jsme si připravili dvě nové výstavy. Jednak jsou to sochy Markéty Škopkové. To je výstava umístěná v prvním patře muzea v atriu, kde máme takovou malou levandulovou zahrádku. Sochy to tam opravdu krásně oživily. A jinak máme ve výstavních prostorách novou výstavu věnovanou Orebitům. Je k výročí 600 let od jejich vzniku.
Kdo to byli Orebité? Třebechovice pod Orebem, tam určitě bude nějaká spojitost.
Určitě, dostáváme se 600 let nazpátek do historie. Orebité, to bylo jedno husitské hnutí. Společně s Tábority a s Pražany se významně podíleli na husitské revoluci.
Jak chcete toto období a vůbec Orebity lidem přiblížit a představit? Výtvarnice Martina Marková o tom bude hodně vědět, protože se na tom podílela.
Chtěli jsme to udělat takovou zábavnou formou, aby to nebyly dlouhé texty o historii. Kontaktovali jsme Martinu Markovou a všechny texty jsme upravili do formy komiksu. Výstava je kromě toho hodně interaktivní. Lidé si tam mohou sáhnout třeba na drátěnou košili, dokonce si ji i vyzkoušet. Nebo jsme pro děti připravili velký prak, takový skoro katapult. Takže si mohou zastřílet a spoustu dalších věcí. Kluky to určitě bude bavit.
Čtěte také
Martino, na čem vy jste tedy konkrétně pracovala, co se týče výstavy o Orebitech?
Já jsem právě s Petrou připravovala vizuální podobu komiksu, ztvárňovali jsme přibližně období pěti let, od vzniku Orebitů až do smrti Jana Žižky. A snažili jsme se takovou nenásilnou formou ukázat i malým dětem, jak to asi mohlo vypadat. Docela zásadní bylo, protože oni velmi migrovali po východních Čechách, ukázat jim, jak to probíhalo. Jak se vlastně pohybovali, jak bojovali, jak v tomto období žili.
Při práci na výstavě jsem získala zajímavé informace o Orebitech. O jejich transformaci po Žižkově smrti v Sirotky.
Martina Marková, výtvarnice
Dozvěděla jste se i vy, jako výtvarnice, něco nového z historie, když jste výstavu připravovala?
Určitě, protože já jsem z generace, která je poznamenaná takovým tím socialistickým výkladem husitství. Takže jsem zaregistrovala spoustu zajímavých nových momentů. Například král Zikmund, to byla zajímavá postava v našich dějinách, která nám byla prezentován velice jednostranně. Byl to velice významný evropský státník, což naše generace vůbec takto nevnímala. Tedy ro mě tam byla spousta nových poznatků. A hlavně spousta nových poznatků i o Orebitech. Jejich transformace po Žižkově smrti v Sirotky a další pokračování jejich existence, to byly velice zajímavé informace.
Oni si začali říkat Sirotci, když Jan Žižka zemřel?
Ano.
Orebité východočeského husitského hnutí, když to tak řeknu. Proč Orebité? Je to kvůli onomu kopci Orebu?
Je to kvůli Orebu, ano. Je to kopec u Třebichovic, dříve se mu říkalo Vinice. Ale když se tam začali v roce 1419 scházet přívrženci husitského hnutí, tak si tato skupinka začala říkat Orebité. Podle toho, že přejmenovali onen kopec na Oreb.
Připomeňte nám krátce onu historii.
Ve zkratce, v roce 1419 nemohli lidé chodit lidé do kostelů, kde se přijímalo podobojí. Kněží byli z kostelů vykázáni, takže se lidé začali scházet na různých návrších vlastně po celém našem území, včetně Třebechovic, kde právě kázal kněz Ambrož z Hradce Králové. Tak se tam shromažďovali a potom o rok později v roce 1420 už se shromáždili jako vojenská jednotka a šli na pomoc Praze, protože té hrozila první křížová výprava.
Čtěte také
Martino, jaká je vaše historie jako výtvarnice? Jak jste se k tomu dostala a co všechno děláte?
Já jsem se k tomu dostala úplně náhodou, ale byl to můj celoživotní koníček. Ačkoliv nemám vystudovaný výtvarný obor, tak přes různé nabídky, kterých jsem neváhala využít, jsem se dokázala profesionalizovat. Hodně spolupracuji právě s třebechovickým muzeem, hodně i s architekty. Pracuji hodně v tandemu se svým nejoblíbenějším partnerem, tedy manželem. (smích) Tvoříme už takový tým. On se věnuje dřevu, protože je umělecký řezbář a děláme od dětských hřišť přes návrhy nábytku.
A dokonce také loutky.
Manžel vytváří loutky, spolupracujeme s Naivním divadlem v Liberci. A já se hodně věnuji věcem pro děti. Tedy v Třebechovickém muzeu betlémů jsme dělali společně dětskou hernu, která je věnovaná řemeslům a spolupracovali jsme i teď na výtvarné podobě Orebitů.
Čtěte také
Co jako výtvarnice říkáte na Proboštův třebechovický betlém? To je paráda.
Tak to je srdcová záležitost pro mne i pro manžela. Jsme jeho častými návštěvníky. Ať už pracovně nebo soukromě.
Na Proboštův betlém se stále jezdí dívat celý svět. Petro, co všechno jste tedy připravili na nejbližší týdny a prázdninové měsíce?
Mohu určitě pozvat na neděli 14. června, kdy u nás v souvislosti s výstavou Orebité bude probíhat ukázka ražby mincí ať už z doby husitské nebo i trošičku před ní. A potom i ražba mincí Jiřího z Poděbrad. A hnedka v úterý 16. června se koná akce, z které máme velikou radost. Protože se nám podařilo získat, dá se říct, první filmový záznam Proboštova betlému. Je to asi 4minutový záznam někdy z konce 30. let minulého století. My jsme o existenci tohoto dokumentu věděli, protože jsme o něm našli v archivech záznamy. Ale nemohli jsme ho najít. Prohledávali jsme různé filmové archivy, až pak se najednou objevil.
Třebechovické muzeum betlémů
je muzeum specializované na betlémy v Třebechovicích pod Orebem. Nejznámějším exponátem je Proboštův betlém. Muzeum vzniklo v roce 1925. Od 5. září 2013 sídlí muzeum v nové muzejní budově.
A kde se našel?
No, objevil se na internetu v dražbě na Aukru. (smích) A teď tento unikát budeme 16. června od 19 hodin promítat.
Tak je přijeďte podívat. Určitě to bude stát za to. Našimi hosty byly dnes výtvarnice Martina Marková a také Petra Jahnová, vedoucí Muzea betlémů v Třebechovicích pod Orebem. Přejeme vám hodně spokojených návštěvníků. Na shledanou.
Děkujeme.
Související
-
Husitský král se narodil před 600 roky. Poslechněte si životní příběh Jiřího z Poděbrad
Setkání s jediným českým králem, který nepocházel z panovnické dynastie.
-
100 let si tři generace rodiny Sochorů předávají zkušenosti s výrobou betlémů. I z vlašského ořechu
Krajští radní ocenili titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje pětici řemeslníků. Ocenění převzali také Jakub a Martin Sochorovi za výrobu betlémů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
