Jon Fosse: Syn. Rozhlasová verze norské hry o nezdařeném návratu ztraceného syna

9. červen 2020

Jon Fosse je hned po Ibsenovi nejhranějším norským dramatikem na evropských jevištích. Pro jeho tvorbu je typické téma, jenž nalézá převážně v rodinných vztazích, a forma, prostřednictvím které komponuje hry jako básně. Rozhlasová adaptace dramatu Syn se zabývá problematikou komunikační bariéry uvnitř rodiny, do které se po dlouhých letech odloučení navrátil její „ztracený“ syn. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Osoby a obsazení: Syn (Luboš Pazderka-Veselý), Otec (Miloslav Mejzlík), Soused (Vladimír Doskočil) a Matka (Ivana Valešová)
Dramaturgie: Marek Horoščák
Překlad: Karolína Stehlíková
Hudba: Petr Hromádka
Režie: Jan Antonín Pitínský
Natočeno: v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 2003 za podpory Norského velvyslanectví v Praze

V původně divadelní hře Syn z roku 1997 rozehrává autor jednoduchou situaci. Pár stárnoucích manželů očekává návrat syna, o němž jejich soused tvrdí, že byl ve vězení. Syn se vrací, soused přichází na návštěvu a mezi čtveřicí vyvstává napětí, které posléze přerůstá v otevřený konflikt s tragickým vyústěním. Hra přináší mrazivou zprávu o osudu čtyř zlomených lidí, křehký příběh o neúspěšných „pokusech o život“, o nenaplněných touhách a citech. Tolik z definice dramaturga, na jehož popud byla v roce 2003 natočena její česká rozhlasová verze.

Norský spisovatel Jon Fosse (1959) patří v současné době k nejhranějším evropským dramatikům. Studoval sociologii, filozofii a literární vědu v Bergenu. V mládí byl rockovým kytaristou a novinářem na volné noze. Debutoval v roce 1983 románem Červeně, černě a od té doby napsal na třicet knih. Věnuje se románu, povídce, krátké próze, lyrice, dramatu, esejistice i dětské literatuře. Obdržel několik literárních cen a jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. V roce 2005 byl ve své rodné zemi vyznamenán řádem Svatého Olava. Za dvojromán Melancholie I a II.

Čtěte také

Jako dramatik debutoval Fosse roku 1994 hrou A nikdy se nerozejdeme, kterou napsal v rámci Bergenského projektu pro Národní scénu v Bergenu. Následovaly hry Jméno, Někdo přijde, Dítě, Syn, Matka a dítě, Noc zpívá své písně, Kytarista, Podzimní sen, Zima, Variace na smrt, Dívka na pohovce aj.

„Témata svých her nachází Fosse převážně v rodinných vztazích. Pro jeho texty je charakteristický úzký okruh jednajících osob nazývaných většinou pouze křestními jmény, osobními zájmeny nebo dokonce jen rodinným označením. Fosseho zajímá především problém komunikace uvnitř rodiny. Jeho postavy spolu neustále hovoří, mnohdy však jde jen o prázdná klišé. Jejich repliky se navíc míjejí a často se zdá, že na sebe vzájemně nereagují. Fosseho základní výrazovou formou je lyrika, která se promítá i do jeho dramat. Jeho hry jsou komponovány jako básně. Příznačný je pro ně volný verš vyznačující se absencí jakékoli interpunkce. Strukturálně připomínají Fosseho texty také hudební skladbu. Charakteristickým rysem je tu opakování replik nebo celých částí textu, které vytváří rezonanční efekt podobně jako repetice v písni,“ přibližuje tvorbu Jona Fosseho překladatelka Karolína Stehlíková.

Inscenace režiséra Jana Antonína Pitínského je charakteristická přízračnou atmosférou norského venkova, v níž nachází prostor čtveřice zdánlivě introvertních postav v interpretaci Ivany Valešové (Matka), Miloslava Mejzlíka (Otec), Luboše Veselého (Syn) a Vladimíra Doskočila. Ivana Valešová za roli Matky obdržela ocenění Neviditelný herec 2004.

autoři: Marek Horoščák , Hana Hložková
Spustit audio