Autokaleidoskop

Všechny své největší úspěchy získal na vozech Škoda – nejdříve 130 RS, později 120, na konci kariéry vyzkoušel spider MTX 2-01 nebo Ford Sierra Cosworth. Automobilový závodník, mistr sportu, držitel Ceny fair play (v Itálii se snažil vytáhnout z hořícího vozu jednoho z jezdců), a hlavně skromný a sympatický člověk se narodil v Jilemnici, ale dětství a celý život prožil v Lomnici nad Popelkou. Po studiu na gymnáziu absolvoval Pedagogickou fakultu UK v Praze a do roku 1990 pracoval v nejrůznějších sportovních areálech. Také hrál aktivně hokej, po boku takových hráčů jako byl třeba Vladimír Martinec. Poté začal podnikat, do roku 2000 byl prodejcem vozů Škoda v Nové Pace.


Protože jsem od dětství jezdil k babičce do Lomnice nad Popelkou, tak jsem si už jako malý kluk nemohl všimnout pomalovaného modrého Renaultu 8 Gordini, s nímž Petr Doležal se svým bratrem Pavlem začínali sbírat první zkušenosti v rallye.


Když pak přešel na vozy Škoda, nejdříve 110, pak 120 a nakonec i 130 RS, tak jsme se hodně skamarádili, navštěvovali se u něho na zahradě, kde jsme často promítali filmy, které jsem tehdy natáčel a diskutovali dlouho do noci. Byla to krásná doba a stále na ni musíme vzpomínat.


Bratři Doležalové jako soukromníci nikdy neměli na růžích ustláno, automobily si připravovali doma v garáži za pomoci několika přátel. Společně jsme také jezdili na některé závody, jako třeba na Barum rallye. V mistrovství republiky patřili vždy k těm rychlejším, ale technické poruchy, většinou způsobené únavou materiálu, jim často nedovolily dokončit skvěle rozjetou rallye. V Rallye Škoda, tuším že to bylo v roce 1977, moc nechybělo a byli v první desítce. Jenže v druhé noci, kdy už byli všichni pořádně unaveni, nešťastně porazili kapličku a bylo po naději na skvělý výsledek.


Někdy na začátku osmdesátých let přešel na závody do vrchu, kde se Škodou 130 RS získal největší úspěchy, několikrát vyhrál mistrovství republiky a v letech 1980 až 84 nás skvěle reprezentoval v evropském šampionátu. Tehdy měly evropské kopce ještě vynikající úroveň, nesrovnatelně vyšší než v současnosti, kdy se celého seriálu zúčastňuje jen hrstka jezdců, většinou ještě českých.


Jednou v Itálii dojel v závodě dlouhém kolem dvaceti kilometrů na celkovém 15.místě, když se slabou „třináctistovkou“ porazil všechny domácí hvězdy. Po závodě se „Tifosi“ shromáždili u startu, dole ve vesnici, a začala pravá italská veselice. „Tenkrát jsem myslel, že mě jdou snad lynčovat, když jsem porazil jejich miláčky. Jenže mě vzali na ramena a nosili mě po náměstí, byl jsem jejich hrdina“, vzpomínal na krásné doby závodění Petr Doležal, který aktivně soutěžil takřka čtvrt století.¨


Bohužel, jméno Petr Doležal zná dneska už jen pár pamětníků a ani ve své době, byť patřil k evropské špičce, nebyl bohužel nikterak slavný. Opustil nás skvělý člověk a kamarád, na kterého budeme dlouho vzpomínat. Dodnes nám Petře chybíš.



Dnes pokračuje v jeho šlépějích syn Viktor, který jezdí amatérský seriál do vrchu Edda Cup.



Jindra Lasík, 10.6.2020