Kluci pracují naplno, snaží se, těší Tomáše Frola. Jak hodnotí soustředění v Horní Lidči?

Letní příprava hokejistů VHK ROBE Vsetín pokračuje šestým týdnem. Hráči polykají tréninkové dávky pod vedením kondičního trenéra Tomáše Frola, který jim vedle letního drillu připravil i tradiční herní středy s cvičením jógy. „Snažíme se program kombinovat, aby měli kluci pestrou přípravu. Zatím nemáme žádné problémy,“ hlásí někdejší dlouholetý extraligový obránce, jenž v roli architekta suché fáze tréninků působí na Lapači už druhým rokem.

Jaké dojmy ve vás převládají na konci šestého týdne letní přípravy?
Můj dojem je stále stejný. Hráče máme rozdělené na skupinky, i s ohledem na některá drobná zranění. Příprava odsýpá dobře, kluci pracují naplno, snaží se. Samozřejmě ne všem to jde podle představ, ale zatím nemáme žádné problémy.

Na začátku přípravy jste zmínil, že u hráčů vidíte potenciál ke zlepšení. Vidíte už nyní nějaký posun?
Za šest týdnů se zatím nikdo výrazně nezměnil. Samozřejmě u některých se časy, které běháme, zrychlují, a síla v posilovně stoupá. Posun tam vidět je. Někdo udělá pokrok o pět kilo, někdo o deset. U zkušenějších hráčů je to o tom, aby si byli schopní co nejdéle prodloužit kariéru. Aby rychlostně a silově stíhali dnešnímu tempu.

Uvolnilo vám hodně ruce rozvolňování vládních nařízení kvůli koronaviru?
Myslím si, že ani moc ne. Když to bylo potřeba, trénovali jsme v domácích podmínkách. Pokud jsme kvůli počasí potřebovali do haly, byla jenom pro nás. Na stadionu máme dobrou rozcvičovnu s posilovnou, což je super, protože se tam všichni vejdeme. Přikoupily se nějaké činky, stroje. Máme také novou klec na dřepy, shyby a vzpěračské cviky.

Platí, že s postupujícím časem navyšujete tréninkovou zátěž?
Není to úplná pyramida, tělo se rychle adaptuje, takže to chceme vždycky nějak rozbít. Někdy děláme cvičení víc do síly, máme méně opakování s těžší váhou, jindy dynamiku. Obecně čím se víc se blíží led, tím jdou tréninky víc do rychlosti. Platí to pro posilovnu i atletiku, kde zkracujeme časy. V posilovně třeba děláme víc do síly a jedeme k tomu dvojcviky. Posilovnu máme každý den, běhy třikrát do týdne. Středa je vždycky herní. Co se týče hlavy, kluci si odpočinou. Tento den je zároveň spojený s jógou s paní Čajánkovou. Kluci to mají rádi a já jsem toho taky zastáncem.

Běhy v tréninku zažívají velký návrat, že?
Za mé hráčské kariéry se nejprve běhalo, kola ani moc nebyla. Pak se jednu dobu jely bomby jenom na kolech. Teď se zase více běhá. Člověk by měl umět všechno a my se to snažíme mixovat. Ne všichni kola mají a také máme obavu, aby se někomu něco nestalo. Provoz je pořád hustší a hustší. Kluci, kteří mají drobná zranění, šlapou na kolech víc. Ostatní v rámci druhé fáze jedou například na Bystřičku, Vsacký Cáb. Jak se v minulosti upustilo od běhání, vidím u některých mladých kluků, že mají s technikou běhu problém. Bolí je potom achilovky, přitahovače a podobně. V podstatě jsme se odnaučili běhat. Jiní kluci zase běhají rádi. Ne každému vyhovíme, ale snažíme se to kombinovat, aby měli kluci pestrou přípravu a uměli jedno i druhé. Běhání je ale základ všeho, měl by to umět každý.

Minulý týden jste absolvovali třídenní soustředění v Horní Lidči. Můžete přiblížit, jak probíhalo?
Soustředění jsme chtěli zorganizovat proto, abychom byli všichni pohromadě. Ať kluci na chvíli odloží mobily a baví se mezi sebou. Ať zamakáme, hrábneme si, a pak si třeba uděláme i nějakou stmelovačku. V Horní Lidčí jsme byli od úterý do čtvrtku. Bylo to klasické soustředění, celou dobu jsme měli dvoufázové tréninky. Všichni jsme byli nadšení z prostředí a podmínek, které areál v Horní Lidči nabízí. Jezdím kolem toho místa celý život a vůbec jsem nevěděl, že tam něco takového je. Pokud to jenom trošku půjde, příští rok tam strávíme klidně týden. Jsou tam luxusní podmínky, co se týče atletiky, hřišť nebo regenerace. Dovezli jsme si svoji posilovnu, v tom nebyl problém. V Horní Lidči jsme byli moc spokojení, vyšlo nám i počasí. Zpestření bylo fotbalové utkání s místním klubem, což bylo také perfektní. Po fotbale jsme měli týmovou akci, něco jsme si ugrilovali, ale do dvanácti hodin jsme byli v posteli, abychom mohli druhý den zase trénovat. Ve čtvrtek jsme se s klukama rozloučili, měli prodloužený víkend, aby si trochu odpočinuli. Teď zase pojedeme čtyři pět týdnů až do pauzy před ledem.

Potěšilo vás, že jste ve fotbale proti celku z 1. A třídy obstáli?
Hornolidečtí byli fotbalisté jako víno. Fotbalově byli jinde než my. Ale běhat jsme s nimi dokázali. Pokud člověk běhá s fotbalisty devadesát minut, může to být těžší než klasický trénink. Dva góly jsme dostali ze standardky, jeden v samotném závěru. Prohráli jsme po boji 1:3, při troše štěstí jsme s nimi plichtu urvat mohli. Máme rychlonohé útočníky Adama Hořanského a Davida Gábu, toho zejména do standardek na hlavičky. Byli jsme spokojení a věřím, že i fotbalistům to utkání něco dalo.

Splnilo tedy soustředění vaše očekávání?
Rozhodně ano. Polovina kádru je nová, takže je důležité, aby se kluci mezi sebou poznali. Za mě toto soustředění určitě splnilo svůj účel a jenom víc takovýchto akcí. Kluci jsou tam jeden vedle druhého, omezí se televize, počítač a podobné věci, protože v dnešní době pomalu i dospělým lidem musíte brát mobily. Místo toho si kluci ve volném čase zahráli beach volejbal, basketbal. Byli jsme maximálně spokojení.