reklama

Stop spropitnému! Neplaťte víc, než musíte

redakce dne 10. 06. 2020 - 00:00

Spropitné jako bonus za dobrou gastro službu je mylný myšlenkový koncept. Vytahuje z kapes hostů další peníze a ignoruje zásadu loajality.

Nejeden provozovatel restaurace nebo jiného gastro zařízení má pocit, že hosté musí platit více, než kolik je uvedeno na účtu. Řeč je o spropitném, drzém neslušném slovíčku, které nutí hosta suplovat roli zaměstnavatele a přispívat na mzdu obsluhujícího personálu.

Čtěte také: Sbohem spropitné, chybět nebudeš

V redakci finančního serveru investia.cz jsme proti spropitnému, představuje pro nás pověstný rudý hadr pro býka. Naše argumentace stojí na kladení jednoduchých otázek: Proč se v gastronomii dýško vyžaduje, ale nikoliv ne třeba u kadeřníka nebo v autoservisu? Proč musí být jeden segment zvýhodněný oproti jinému?

Co je pro podnikatele lepší? Mít spokojeného pravidelného a vracejícího se hosta, anebo se štamgastům zcela vyhnout a raději preferovat jednorázové návštěvy?

Co je to spropitné?

Spropitné je dar obsluze za její údajný skvělý servis. Platí se za něj daň z příjmu a sociální a zdravotní pojištění. Tedy mělo. Pakliže jde o dýško nezachycené přes účet (anebo třeba platební terminál), dostávají se tyto peníze do šedé zóny a je pouze na provozovateli restaurace, zda z nich odvede odvody. Budeme předpokládat, že jsou provozovatelé odpovědní a odvody ze spropitného svých zaměstnanců skutečně odvádí. A to i z těch peněz, které se nedají nijak dostopovat.

Dělení tuzérů mezi personál

Pro zraky běžného hosta je dělení dýška mezi personál skryto a zahaleno tajemstvím. Dostává ho každý na place a v kuchyni? Anebo jde do kapsy jen tomu, kdo obsluhuje konkrétního hosta? Jakým poměrem se dělí mezi pracovníky v pohostinství? Co podnik, to jiný způsob dělení.

Výše spropitného

S výší spropitného si hlavu nelamte, stejně jako se zaokrouhlováním, zaplaťte jen tolik, kolik je na účtu. A dohlédněte i na celkový součet, zda je správně sečtený. Iniciativa Deset procent gastru se snaží naučit hosty odměňovat personál za skvělý servis.

V našem redakčním vnímání gastronomie by skvělé služby měly být zahrnuty v ceně nápojů a jídel. Nikoliv dodatečně přenášeny na bedra zákazníků. V supermarketu rovněž nedáváte spropitné pokladní (pokladnímu), za to, že se na vás při markování pěkně usmál. Případně, že jogurty jsou chlazené ve správné teplotě. Očekáváte, že za své peníze získáte co nejlepší službu. pokud se jí nedočkáte, jdete příště jinam.

Například v USA je spropitné automaticky zahrnuto do celkového účtu a činí 15 procent. Toto bychom v Česku tolerovat neměli.

Bonus za dobrou službu?

Častým argumentem provozovatelů gastronomických zařízení je tvrzení, že spropitné je bonus za dobrou službu. Jak definovat dobrou službu? Je to fešná usměvavá servírka v minisukni anebo bodrý hostinský, který s každým hostem prohodí pár slov? Přinést a odnést sklo a talíře na stůl by mělo být standardem pro personál pracující na place. Stejně jako pro kuchaře a pomocný personál by mělo být zvládnutí technologie přípravy jídla a čisté talíře. Dobrá restaurace se pozná i podle toho, že po hostech dýško zkrátka nepožaduje.

Podobně neobstojí ani požadavek gastronomiérů pro neplatiče spropitného, aby objasnil, s čím konkrétně je nespokojený.

Konkurence v každé ulici

Dalším skvělým protiargumentem, především ve větších městech, je faktor konkurence, která se nachází téměř v každé ulici v míře vrchovaté. Když se vám nebude líbit v zařízení A, můžete jít příště do zařízení B, které je hned vedle.

V každém trochu větším bývalém okresním městě jsou přinejmenším desítky gastronomických provozoven. Kdybyste chodili do každé z nich jednou ročně, celý rok budete v jiné. Konkurence znamená i to, že jste věrní jednomu anebo více podnikům, do kterých chodíte častěji.

Spokojený host přináší při svých opakovaných návštěvách téže restaurace peníze, které kdykoliv může dát někomu jinému. Vyžadování spropitného po věrných hostech je zbytečný výdaj a laciná penalizace za preference ze strany jejich oblíbeného podniku.

Čtěte také: Rozkutálené peníze: Kávička, pivečko, spropitné a bezpřístřešníci

Náklady přenesené na hosta

Dýško je pro část provozovatelů gastronomických podniků pouze záminkou k přenášení mzdových nákladů na své zákazníky. I tak se dá na všimné nahlížet. Úmyslně je personál placen nízkou, často minimální, mzdou a zbytek jim chlebodárce doplácí bokem.

Před lety byl rozšířený model odměňování zaměstnanců na třetiny. Jedna třetina z celkového příjmu byla minimální mzda, druhá šla zaměstnanci načerno na ruku s cílem vyhnout se zákonným pojistným odvodům a poslední třetina bylo spropitné. Ne vždy byl příjem obsluhy takto striktně rozdělený na třetiny. Principiálně šlo o snížení nákladů na personál, což je nekalá praktika ze strany zaměstnavatele. V případě dlouhodobého přistoupení na podobné pochybné mzdové praktiky čeká na zaměstnance nízký důchod.

Gastronomie má před sebou dlouhou cestu k odpovědnému chování. Tolik potřebná spravedlivá odměna známá z prostředí veřejné a státní správy a velkých korporací čeká i malé firmy a mikropodniky o pár zaměstnancích. Bez těchto jednoduchých zásad na odměňování budeme mentálně stále východem.

Čtěte také: Salariát: Dobře placení zaměstnanci

Úkrok od tématu: Sazby daně z přidané hodnoty

Podobně pokřivené podmínky lze spatřovat i v různých sazbách DPH. Pro všechny tržní aktéry je mnohem snazší mít jednu sazbu daně z přidané hodnoty. Tento model je uplatňovaný v Dánsku. Zamezí lobbování a přesuny jednotlivých druhů zboží a služeb mezi různými sazbami.

Případně mít sazby dvě – základní na drtivou většinu zboží a služeb a druhou sazbu výrazně vyšší na luxusní a prémiové statky. Tím se opětovně dostáváme k lobbování, co bude a nebude zařazené v nižší či vyšší sazbě daně z přidané hodnoty.

Čtěte také: Jednotná sazba DPH = Férová daň

U DPH chvilku zůstaňme. Snaha aktuální vlády snižovat DPH na pivo je zcela nelogickým, a ano i hloupým, krokem. Boj proti nadměrné konzumaci alkoholu je vedený spíše v duchu zvyšování DPH a spotřebních daní. Než v jejich snižování. Byť jde o další nezodpovědnou mocenskou úlitbu Babišova kabinetu provozovatelům hospod a pivnic, na které je snížení DPH mířeno. Satisfakce za elektronickou evidenci tržeb (EET) a zákaz kouření prostě neobstojí. Zákaz kouření měl přijít mnohem dříve.

Výpočet tří druhů DPH je další zátěží pro provozovatele gastronomických zařízení a napomáhá ke švejkování. Pro nastudování pojmu si zkuste dát pověstný výrok současného předsedy vlády nějaký blb si udělal idiotskou teoretickou tabulku, kterou po něm nikdo nechtěl do vyhledávače. Vtipnou a lehce srozumitelnou formou je problematika okolo zdanění piva, které se věnuje jedna epizoda ze série Republika Blaník s názvem Pivo a tři DPH.

Čtěte také: Čachry s DPH: Stát ročně přichází o desítky miliard korun

Aniž bychom byli jen proti provozovatelům gastronomických zařízení a jejich snahám o zviditelnění spropitného, některé vládní kroky jim spíše ubližují, než aby pro ně byly přínosné.