Dostal se tak po bok evropského šampiona Chrise Ingrama z Velké Británie či Rusa Nikolaje Grjazina, který loni na Barum rally pořádně proháněl hlavního favorita Jana Kopeckého.
„Je to pro nás pocta, že lidé z tak prestižního časopisu si nás všimli,“ s potěšením konstatoval dvacetiletý Cais, který loni skončil stříbrný v mistrovství Evropy v kategorii ERC3 (vozy s jednou poháněnou nápravou). Přitom až do osmnácti závodil ve sjezdu horských kol a do auta přesedl po vážné zlomenině klíční kosti.
Automobilové soutěže jsou v Česku velmi populární a fanoušci netrpělivě čekají na pokračovatele Kresty, Kopeckého či Prokopa v mistrovství světa. Nebojíte se, že zařazení na seznam vás dostane pod tlak, abyste na ně navázal?
Naopak věřím, že mě fanoušci poženou dopředu. Čeští fanoušci jsou nejlepší. Je jedno, jestli se jede ve světě, v Evropě, v Česku, všude jsou vidět naše vlajky. V mistrovství světa kolikrát Češi nestartují, a stejně tam vlajky vidíte. Je tu opravdu skvělá základna.
V seznamu chybí Kalle Rovanperä či Oliver Solberg, kteří už ve WRC pravidelně závodí. Jsou v něm jezdci z mistrovství Evropy, což je i váš případ, nebo z národních seriálů. Neuvažoval jste, že stejně jako oni rovnou vstoupíte do mistrovství světa, abyste si rychleji zvykl na tamní tratě?
Chvíli jsme o tom přemýšleli, ale problém spočívá v tom, že v juniorské kategorii WRC jezdci vůbec nepracují s inženýry. Dostanou auto, můžou hýbat s jeho výškou, ale do nastavení vůbec nezasahují. Takže se naučí tratě, naučí se jezdit na limity, ale ostatní věci se nenaučí. V mistrovství Evropy mi Jára (Orsák, šéf týmu) poskytuje Honzu Chovance, což je náš šéfinženýr. S ním se učím, jak vyvíjet auto, co s nastavením udělá kdejaké kliknutí. Takže pro mě má mistrovství Evropy dvojí význam. Jednak se naučím závodit v tvrdé konkurenci, protože ta je tady skvělá, a zároveň se naučím pracovat s týmem. To byly hlavní důvody, proč jsme zvolili mistrovství Evropy.
Erik Cais dojel na Azorské rally se zbrusu novým vozem Ford Fiesta R2T pátý.
Britští kolegové si všímají vašich kladů i záporů. Mezi minusy zařadili pomalejší návrat formy po dvou velkých nehodách na šotolině loni v Lotyšsku. Co na to říkáte?
Bylo i nebylo to způsobené nehodou. Měl jsem perný týden, kdy jsem maturoval a hned poté jsem jel na letiště. Nervové vypětí bylo obrovské, k tomu se přidala menší vyježděnost na šotolině, takže jsem na testu havaroval. Moje psychika byla špatná a v závodě přišla druhá rána. Ale člověk postupuje dál, v rally už jsem třetím rokem. Věřím, že kdyby se to stalo teď, vypořádal bych se s tím lépe.
Pokud jde o silné stránky, Motorsport News píše, že jste sympatický, rychlý, na svůj věk vyspělý a máte silné finanční zázemí. Co na to říkáte?
Jde to takhle napsat, ale spíš je to tím, že táta (Miroslav, úspěšný soutěžní jezdec z přelomu století) a Jára do mě investují tak, aby to dávalo největší smysl v mém růstu. To znamená, že pokud jedu šotolinu ve Španělsku, která se nepočítá do žádného seriálu, jedu ji proto, abych si před důležitým závodem vyzkoušel race mode a byl pak dobře připravený. Takže to není tak, že bychom měli neomezený budget. Jen ho používáme, jak nejlépe to jde.
Těžit můžete i z podpory francouzské olejářské společnosti Yacco, která až dosud výhradně spolupracovala s domácími posádkami. Čím jste si ji získal?
Možná, že je zaujala moje cyklistická minulost a to, že jsem žil ve Francii. Je to hlavně jackpot Jarka Orsáka, který to domluvil. Pro mě je hlavně skvělé, že díky tomu můžu něco odzávodit ve Francii, kde je konkurence velmi silná a díky tomu si zase sáhnu na limit vozu.
V souvislosti s vámi a cyklistikou se občas připomíná příběh desetinásobného mistra světa ve sjezdu horských kol Nicolase Vouilloze z Francie, který pak usedl do auta a v roce 2008 vyhrál tehdy velmi sledovaný šampionát IRC. Co na to říkáte?
Ještě jsem se s ním nepotkal. Ale díky tomu, že máme francouzského sponzora a on je Francouz, to slyším často. Během nouzového stavu mě dokonce pozvali do cyklistické show, kde byl pětinásobný mistr světa ve sjezdu Loic Bruni. Pro mě je absolutním fenoménem. Když jsem jezdil, tak jsem ho obdivoval. Byla pro mě čest, že jsem s ním mohl být ve stejné show, i když jen přes internet. A ten říkal, že bych mohl být malý Vouilloz. (úsměv) Ale obecně mají downhill a rally k sobě hrozně blízko. Jmen, která jezdí rally, nebo se tím baví, je víc. Britský mistr světa Gee Atherton se vozí, kde může. Kanaďan Brandon Semenuk startuje v kanadském šampionátu.
Jak vám v autě pomáhají zkušenosti z cyklistiky?
Na kole musí člověk cítit strašně moc věcí, auto je vůči tomu hromotluk. Pokud ho člověk chce nastavit co nejlépe, musí ho cítit jako kolo. Takže v citlivosti rukou a celkově těla, jak se to hýbe. Pomáhá i paměť. Na kole si člověk musí za pár jízd zapamatovat každý kořen, každý kámen, od kterého se odrazí, o který se opře.
Erik Cais
Na kole jezdíte i nadále, že?
Samozřejmě. Ale ne tak, že bych šel někam závodit. Toho budu mít hodně v autě. Jezdím pro radost a v tréninku. Do kopce už mě to moc nebaví. Mám toho našlapaného dost z dob, kdy jsem jezdil závodně. Takže nahoru nadávám a dolů si to užívám.
Pro letošní sezonu jste nachystal přesun ze slabšího vozu do moderního Fordu Fiesta R5, s nímž chcete bojovat o evropský juniorský titul, který loni získal další Čech Filip Mareš. Jenže pandemie koronaviru veškeré sportovní dění přerušila. Jak jste nucenou pauzu strávil?
Beru to tak, že všechno zlé je pro něco dobré. Dobré to bylo v tom, že jakmile se situace uvolnila, mohl jsem odjet hodně asfaltových testů v modelu R5, s nímž jsem se sžil. Špatné je to v tom, že mi chybí závodní mód. Člověk pak neví, na jaké je úrovni, jak je na tom konkurence. Bohužel situace je taková, jaká je. Nesmíme se z toho poten... a musíme jít dál.
Ještě před vyhlášením nouzového stavu a uzavřením hranic jste spolu s navigátorkou Jindřiškou Žákovou stihli šotolinovou rally ve Španělsku, kde jste dojeli třetí. Co vám tento start ukázal?
Byla to moje první pořádná rally s novou verzí Fiesty R5. Výsledkem jsme překvapili všechny i sami sebe. Přitom konkurence nebyla malá. Ukázalo se, že celá práce na rozpisu i na autě měla smysl.
Chybí vám závodění?
Strašně. Jsem z lidí, kteří nemají doma volant, s nímž pak hrají hry. Takže za každý test jsem rád.
Trávil jste hodně času na dílně vašeho týmu Orsák Rallysport?
Polovinu týdne jsem pomáhal v naší rodinné firmě, druhou jsem byl s klukama na dílně a učil se dělat na autě. Abych byl schopný řešit krizové situace. K tomu pokračovala fyzická příprava. Kromě kola jsem využíval domácí posilovnu, protože jinde to nešlo.
Erik Cais s Jindřiškou Žákovou projíždějí kolem slavného Kolosea.
Sportovní život se postupně uvolňuje. Už víte, jaký bude váš program pro zbytek roku?
Začneme v Hustopečích, kde by se měl odehrávat velký dvoudenní test. Pak bychom se měli objevit na Rally Bohemia, i když naší prioritou je evropský program. Bude to pro nás užitečný test, zároveň se porovnáme s českou konkurencí. Můj evropský program by měl začít v polovině července v Římě. V plánu jsou všechny soutěže, které v kalendáři zůstanou.
Ulevilo se vám, že vláda uvolnila omezení a Itálie nepatří mezi země, kam Češi nesmějí?
Ano. I když je otázka, jak to bude. Logistika závodního týmu přece jen není snadná. Asi pronajmeme obytné vozy a pojedeme s nimi. Bude to zřejmě jednodušší než letět.
A co kdybyste si museli platit testy, nebo jít do karantény?
Zřejmě bychom to riskli. Program je daný, závodní svět se musí přizpůsobit aktuální situaci. Samozřejmě je tam riziko, ale kde není?
