Rok 2020 ve znamení Adolfa Loose

Brněnský rodák Adolf Loos určil zásadním způsobem vývoj světové moderní architektury. Proslul navrhováním místností různých šířek a výšek. Letos v lednu odstartoval na jeho počest celorepublikový projekt s názvem Rok Adolfa Loose 2020. Projekt má upozornit na krásu dochovaných Loosových budov a interiérů v Čechách i na Moravě.

Cílem iniciativy, vzniklé na půdě Muzea hlavního města Prahy a Národního památkového ústavu, je připomenout veřejnosti 150 let od narození proslulého architekta Adolfa Loose. Projekt chce upozornit na krásu a promyšlenost dochovaných Loosových budov a interiérů v České republice a také obrátit zájem veřejnosti k jeho ohroženým nebo nedoceněným stavbám i neuskutečněným projektům. V rámci Roku Adolfa Loose 2020 se pro letošní rok připravuje spousta doprovodných akcí, a to výstavy, konference, přednášky, publikace, vycházky, komentované prohlídky a exkurze. „Připojení k oslavám 150. výročí Loosova narození považuji za samozřejmost i profesní povinnost. Naše Metodické centrum moderní architektury v Brně připraví v rámci roku unikátní výstavu s modely jeho realizací,“ uvedla generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková. Hlavním projektem Muzea hlavního města Prahy bude výstava Světoobčan Adolf Loos. Otevřená má být od prosince 2020 do srpna 2021. V rámci výstavy plánuje Národní technické muzeum postavit tzv. poslední dům Loose, který navrhl architekt pro Müllerovu dceru Miladu. Maketa by měla být v měřítku 1:1. Výběr z Loosova díla představí i na Špilberku či v brněnské vile Stiassni, v níž budou vystaveny unikátní modely jeho nejznámějších realizovaných i nerealizovaných staveb.

Loos inspiroval budoucí architekturu

Adolf Loos je považován za nejvýznamnějšího středoevropského architekta první třetiny 20. století.  Narodil se v roce 1870 v rodině kamenosochaře. Poté vystřídal několik gymnázií – kvůli svému nezvladatelnému chování. Následně nastoupil na studia na průmyslovou školu v Liberci a v Brně. Mnoho zkušeností nasbíral při návštěvě Ameriky, kde se seznámil s architektem Louisem Sullivanou. V devadesátých letech se usadil ve Vídni, kde pracoval u Karla Mayderera. O rok později založil vlastní projekční kancelář. V roce 1908 sepsal Loos svou nejvýznamnější stať „Ornament a zločin“, která je považována za nejvýznamnější architektonický esej 20. století.

V tom samém roce dokončil Kärntner Bar ve Vídni, kde předvedl působivou kombinaci luxusních materiálů s jednoduchými detaily. Navrhl také krejčovský salon Ebenstein, který však svou architektonickou strohostí vzbuzoval odpor některých obyvatel Vídně. V první polovině 20. století ovlivňoval Loos architekty oné doby, zejména Ludwiga Wittgensteina a Le Corbusiera.

Po zániku Rakousko-Uherska založil Adolf Loos soukromou školu, kde vyučoval studenty speciálními metodami. Tvrdil, že fasáda by měla být řešena až na konec, za mnohem důležitější považoval návrh podlah a stropů. Na sklonku svého života se odstěhoval do Československa, kde mu bylo prezidentem republiky uděleno čestné občanství. Na konci dvacátých let vytvořil Loos jednu ze svých nejlepších realizací – Müllerovu vilu v pražských Střešovicích. V této době se také začaly hlásit následky jeho dřívějšího onemocnění syfilitidou. Adolf Loos zemřel v soukromém sanatoriu Dr. Schwarzwalda ve Vídni.

Nejen brněnské stopy

Loosova práce je přímým předstupněm moderní architektury. Někteří byli jeho stylem nepříjemně zaskočeni, v lásce ho neměla například část vídeňské společnosti kvůli zmíněné krejčovně Goldman a Salatsch na Michalském náměstí ve Vídni. Ostatní na něj naopak nedali dopustit, a tak přes to všechno Loos neměl o klienty nouzi. Mezi nejdůležitější mimočeské Loosovy stavby dále patří dům básníka Tristana Tzary v Paříži.

Také v českých zemích vytvořil Loos řadu realizací. V Plzni navrhl bytové interiéry, několik projektů realizoval i v Brně a Praze. Mezi jeho nejznámější díla patří stavba rodinného domu pro Dr. Ing. Františka Müllera v Praze, kde uplatnil svou koncepci uspořádání obytného prostoru s názvem Raumplan. Je založen na prostorové a výškové diferenciaci funkcí začleněných prostor. Tento způsob řešení prostoru nebyl zcela nový, hojně se uplatňoval již ve starověkých a středověkých stavbách. Loos ho ale ve spolupráci se svými asistenty povýšil na zcela nový princip. Základním tvarem vily je jednoduchý kvádr a strohé fasády s poměrně malými okny. Interiéry Müllerovy vily kombinují strohý funkcionalismus s anglickým stylem. Zajímavý je fakt, že právě František Müller byl spolumajitelem největší stavební firmy Müller & Kapsa, která plnila velmi důležitou roli ve vývoji českého stavebnictví. Od roku 1890 se společnost podílela na provádění většiny činžovních domů a silničních úseků v Plzni.

Naopak dosud opomíjenou stavbou je Bauerova vila v Hrušovanech u Brna, jež měla významný vliv na další rozvoj moderní architektury. Vila pochází z roku 1918 a je nejstarším domem s plochou střechou v Česku a zároveň jediným dílem architekta Loose na jižní Moravě. Zasloužil se také o návrh souboru domu pro pracující ve východočeském Náchodě. Tyto dělnické kolonie pěti jednopatrových domků dokázaly plně využít dostupný prostor. Poslední stavbou Loose byla Winternitzova vila v Praze na Smíchově. Velice známé jsou též Loosovy interiéry v Plzni. Pokud chcete vidět interiéry Müllerovy nebo Winternitzovy vily na vlastní oči, počítejte s nutnou rezervací předem.

Fotogalerie

Související články

• Jak se bydlelo za první republiky: honosné vily i sériová produkce
• Tugendhat: vila, která předběhla svou dobu
• Fenomén „baugruppe” dorazil do Prahy, aneb rekonstrukce prvorepublikové vily