I když tak na první pohled nevypadá, nenápadná vycpanina kulíka hnědého má cenu zlata. Pochází totiž ze sbírky Johanna a Emila Bönschových, jejichž rodina vlastnila Luční boudu. Vytvořili rozsáhlou kolekci vypreparovaných ptáků, kteří v okolí boudy žili.
„Emil Bönsch samici kulíka Krkonošskému muzeu daroval v roce 1931, o sedm let později Luční bouda shořela a s ní i sbírka, kterou několik let budovali. Kulík je tak dnes jediným dochovaným exponátem,“ vysvětluje ředitelka vrchlabského muzea Blanka Zázvorková.
 |
Podobný příběh má malovaný barokní oltář sv. Anny. Ve 30. letech se do muzea přestěhoval z chátrající Kněžické kapličky, a tím byl zachráněn. Kaple o několik let později vyhořela.
Nejstarší je pravěká sekyrka
Titulem nejstarší exponát se honosí pravěká sekyrka z mladší doby kamenné nalezená v Husově ulici, dalším pokladem jsou Gendorfovy mince ze 16. století. Zcela mimořádné rozměry má lišejník provazovka, který je kvůli světlu schovaný za závěsem. V roce 1953 ho v Sedmidolí objevil botanik Josef Šourek. Měří úctyhodných 170 centimetrů. Lišejník přezdívaný Krakonošovy vousy se používal při výrobě soch vládce hor.
Mezi vystavenými předměty je také základní literatura o Krakonošovi, například závěrečný čtvrtý svazek krakonošovských historek Satyrus etymologicus z roku 1672 od Johanna Praetoria.
Nový depozitář ve VrchlabíDevět podsbírek Krkonošského muzea eviduje zhruba 40 tisíc inventárních čísel, které zahrnují desetitisíce předmětů. V Hořejším Vrchlabí v současnosti vzniká moderní depozitář, dokončený by měl být příští rok na jaře. Kromě toho, že muzejníci získají více místa, tak především budou moci se sbírkami pracovat podle nejnovějších trendů. Například botanické a zoologické sbírky vyžadují pravidelné plynování. „Nové depozitární prostory budou mít dostatečnou kapacitu na uložení stávající sbírky Krkonošského muzea ve Vrchlabí i rezervu na její růst v budoucnosti,“ uvedl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný. |
Unikátem je meteorit ze Žalého. V první polovině minulého století jej instituci daroval Karl Schneider, jenž učil na zdejším gymnáziu a mezi lety 1917 až 1945 byl správcem Krkonošského muzea. Na spodní straně nevelkého meteoritu je malá plocha, kterou odborníci v době nálezu vyleštili, když hledali speciální vláknité struktury dokazující mimozemský původ předmětu.
Stejně tak výjimečné místo má soubor sedmi zrcadlových podmaleb inspirovaných barokní estetikou. S největší pravděpodobností pocházejí z nedalekého kláštera augustiniánů, podle odborníků vznikly v polovině 18. století. Na podmalbách je křížová cesta. Veřejnost je po náročném zásahu restaurátorů může vidět poprvé.
Lihýřové hodiny jsou celé ze dřeva
Z poloviny 17. století pocházejí velmi vzácné lihýřové hodiny, celé ze dřeva včetně ozubených koleček. Dříve byly běžné, do současnosti se jich však dochovalo velmi málo.
„Je to skutečný unikát. Jsou mnohem starší, než jsme si mysleli. Vzhledem k jejich velikosti nebyly určené pro domácnost. Předpokládáme, že opět pocházejí z augustiniánského kláštera, ale nemáme to ničím podložené,“ naznačuje ředitelka.
Návštěvníci mohou vidět zednářskou sklenici z roku 1890, kterou muzeu věnoval významný podnikatel, mecenáš a propagátor turistiky Prosper Piette de Rivage ze Svobody nad Úpou.
Ukázkou mimořádné zručnosti a trpělivosti lidových vyšívačů je soubor bílých plátěných čepců - vápeníčků, které v minulosti běžně nosily vdané ženy v Krkonoších i podhorských oblastech. Muzeum vlastní kolekci několika desítek ručně vyšívaných čepců z 19. století. Jsou na nich motivy stromu života či obilné klasy symbolizující plodnost.
Klenotem ze sochařského depozitáře je 80 centimetrů vysoká dřevěná socha Anděla z první půlky 18. století. Podle jedné teorie je autorem Ondřej Filip Quianter a jeho syn Jan Antonín. Ve své době byli dvorními řezbáři řádu augustiniánů v Praze a mimochodem spolupracovali na výzdobě kostela sv. Tomáše na Malé Straně. Anděl byl velmi pravděpodobně součástí původního oltáře ve vrchlabské klášterní kapli.
Fotografie prvního krajináře
Prostor na výstavě rovněž dostala díla z rozsáhlé fotografické sbírky. Zvláštní postavení mají fotografie prvního českého krajináře Jindřicha Eckerta. Jde o originály z 80. let 19. století, ožívá na nich vrchol Sněžky, Špindlerova bouda nebo původní Labská bouda.
„Eckert fotografoval po celých Čechách, kromě Krkonoš také třeba Šumavu. Muzeum vlastní 112 jeho fotografií, máme od něj také snímky Vrchlabí,“ poznamenává Blanka Zázvorková.
Eckert je pořizoval 25 kilogramů vážící fotografickou komorou. Kvalita jeho snímků je tak vysoká, že vypadají, jako kdyby byly vyvolané teprve nedávno.
Ze stejného období pocházejí záběry slezského fotografa Krkonoš Jindřicha Halma. Zachytil někdejší podoby známých horských bud: Petrovu a Luční boudu nebo již zaniklou Kovárnu v Obřím dole. Velmi cenným zdrojem informací dodnes zůstává soubor 35 grafických listů z roku 1928, část z nich je zastoupená na výstavě. Erich Fuchs s dokumentární přesností zaznamenal život obyčejných lidí na krkonošských boudách.
