Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Boj státu proti starým autům: Skončí to někdy?

Petr Barták
Diskuze (179)

Tažení státu proti starým autům nekončí. Zpřísněné měření emisí dokonce i na silnici je realitou. Další klacky v podobě změn v klasifikaci závad vozidel na STK byly odvolány. Navždy?

Přestože nová auta krátkodobě zlevnila, nedá se do budoucna čekat, že to potrvá věčně. Prodejci jen potřebují překonat období, kdy se do nákupů kvůli nejisté budoucnosti nikomu nechce. Většina populace si ale stejně raději podrží svůj aktuální vůz a k jeho výměně se nechystá – na nové auto prostě nemají. Zejména na venkově se proto o své letité plechové miláčky starají určitě mnohem více a pečlivěji než ti, pro něž je auto jen prostředkem k výdělku. Jak tedy přesvědčit motoristy, aby si kupovali novější, ale na pořízení i servis dražší a složitější auta?

Klacek raději než pohlazení

Možná by se zájmem o nová nebo zánovní auta zahýbalo šrotovné, s nímž znovu koketují západoevropské státy EU. Jeho zavedení v Česku neprošlo v roce 2009. A ani nyní se nechystá, zaznělo z Ministerstva průmyslu a obchodu. Finanční pomoc totiž bude od státu směřovat spíše k výrobcům. Daleko více vyzkoušená a osvědčená je metoda klacku, tedy znepříjemňovat život motoristů dalšími kontrolami, nařízeními a povinnostmi, jež navíc něco stojí.

Jedním z oblíbených evergreenů zastánců omlazení vozového parku je technický stav starších aut. Stále dokola se omílá, že za mnoho nestojí. Ovšem třeba při pohledu do policejních statistik příčin nehodovosti zjistíme, že technická závada stála jen asi za jedním procentem ze všech silničních karambolů. To například znamená, že z více než 107.000 nehod v roce 2019 spadá na vrub autům ve špatném technickém stavu jen něco přes tisícovku.

Náklady na provoz auta
Technická prohlídka jednou za dva roky Od 950 Kč
Opakovaná technická prohlídka Od 300 Kč
Měření emisí jednou za dva roky – benzin Od 650 Kč
Měření emisí jednou za dva roky – diesel Od 915 Kč
Ekologická daň z převodu staršího vozidla Od 3000 Kč

Sto pastí na STK

Znepříjemnit život majitelům starších aut měla novelizace vyhlášky 221/2018 o technických prohlídkách, kde jsou jmenovány závady, jež se mají kontrolovat během prohlídek na STK. Původní návrh zněl, že pokud by vozidlo mělo lehké závady kategorie A zjištěné a zapsané technikem do protokolu po dvou letech znovu, se musí automaticky přesunout do závad B – tedy těch, jež se mají odstranit do 30 dnů, a vozidlo znovu přistavit k prohlídce. A tedy vydat další stokoruny za opakovanou kontrolu. „Těch závad je napříč vozovým parkem zhruba stovka,“ říká předseda Profesní komory STK Jiří Rejmon s tím, že se proti tomuto postupu vzedmula vlna nesouhlasu mezi odbornými kruhy.

„Některé závady jsou navíc neodstranitelné,“ vysvětluje Rejmon a poukazuje třeba na drobnou povrchovou korozi. Na podvozku se jí nikdo nevyhne, po čtyřech letech provozu nového vozu jí prostě nedokáže nic zabránit. A jak budete dokazovat, že jste závadu odstranili? „Nejde to změřit, proto u této závady ministerstvo nakonec ustoupilo,“ říká šéf komory. Jako další příklad dává kapalinové seřizování sklonu světlometů u starších škodovek, typicky felicií, jež podle něj dva roky prostě nevydrží ve stoprocentním stavu. Závada se tedy vyskytne znovu, i když byla po absolvování technické prohlídky odstraněna.

Jiné ale zůstaly – většinou se jedná o drobnosti, které bezpečnému provozu auta nijak nevadí. Zůstává nad nimi rozum stát. Nejen my nechápeme, proč by se mělo stát vážnou závadou například poškozené stínítko nad sedadlem řidiče, zaseknuté okno nebo skutečnost, že ostřikovač čelního skla před spolujezdcem dostatečně neostřikuje. Takových případů je tam povícero. „Ministerští úředníci si jen dělali pomník, aby alespoň nějak dokázali, že zapracovali na zlepšení technického stavu vozidel – jiný význam to nemá,“ je tvrdý Libor Fleischhans z Asociace emisních techniků a opravářů (ASEM).

Jako by to všechno na ministerstvu slyšeli. Návrh proto raději na konci května zamířil pod stůl, nebo spíše do šuplíku. Neděláme si proto iluze, že se po čase znovu neobjeví. Zda to tak opravdu bude, nechce Ministerstvo dopravy dnes nijak komentovat. „Připravená novelizace byla stažena a v tento okamžik nelze další vývoj legislativy předjímat,“ je k našim dotazům ohledně budoucnosti tohoto návrhu velmi stručný mluvčí resortu dopravy František Jemelka.

Dalším hitem, kterým se zaklínají zastánci tažení proti věkovitějším autům, jsou emise, jimiž mají majitelé starších dieselů dusit zejména městská centra. Přitom se ale v době čínské chřipky ukázalo, že při výrazném poklesu dopravy neklesaly třeba emise oxidů dusíku ani zdaleka tolik, jak se ještě nedávno myslelo. Odhalili to v Německu, kde kvůli tomu dokonce zvažují ukončení zákazu vjezdu starších dieselů neplnících emisní normu Euro 6 do center měst.

Podobná měření proběhla i u nás. Během nouzového stavu například data Českého hydrometeorologického ústavu ukázala, že při poklesu dopravy o polovinu se nesnížily emise také na 50 % původního stavu, ale jen asi o třicet procent, například na silně frekventovaném křížení magistrály a náměstí I. P. Pavlova v Praze. Na území republiky to pak v průměru dělá jen 15 až 17 procent. Motory to tedy asi nebude. To ovšem neznamená, že stát slevuje ze své politiky „starší vozidla = zlo“.

Směr emise

Zatím největšího posunu v boji proti starším autům stát dosáhl v oblasti emisí. Celkem 950 stanicím bude sekundovat měření emisí mobilními zařízeními, která vycizelovalo Centrum služeb pro silniční dopravu (CSPSD). Jejich způsoby měření se díky nákupu technologií v zahraničí dobře vyzkoušených rakouskou či německou policií na hony vzdálily amatérským pokusům pražského magistrátu, kde ani nebylo poznat, zda auto má mít filtr DPF, či ne.

Společné kontroly CSPSD a policie dočasně zastavil nouzový stav, ale na silnicích je budeme potkávat čím dál častěji. „Zatím jsou v provozu tři vozy, v blízké době počítáme s nasazením dalších. Celkově bychom pak měli pokrývat celé území republiky,“ řekla nám ředitelka Centra služeb pro silniční dopravu Lenka Zborníková. A na koho budou policisté nejčastěji ukazovat? Přece na snadnou kořist, tedy zejména starší auta, u nichž se jaksi nabízí největší „naděje“, že technici něco najdou. A když se překročení limitů potvrdí, zaplatí je řidič prověřovaného vozidla.

Pokud to ale stát se zátahem na vozidla přestupující emisní limity myslí vážně, měl by postupovat jinak a zaměřit se jiným směrem než na běžné řidiče, kteří jsou nejsnadnější kořistí. Podle Fleischhanse jsou největší klientelou podvodných měření emisí dopravci, taxikáři, spediční firmy či individuální dovozci aut, jejichž všechna přistavená vozidla musejí projít, aby mohla vydělávat. A tudíž projdou. Právě na stanice, které měří hlavně firemní auta, by se měly podle Fleischhanse zaměřit státní kontroly.

Opravdu chtějí nápravu?

Kdyby to myslel stát se zlepšováním technického stavu aut skutečně vážně, měl by postupovat jinak. Než od stolu třeba zpřísňovat závady z lehkých na vážné, což postihne všechny řidiče, raději se soustředit na odhalování problematických vozidel a provětrat prostředí, díky němuž jsou stále na silnici. Z 2.743.492 aut loni prohlédnutých na STK jich mělo celkem 2 511 305 z nich maximálně lehké závady typu A, po jejichž odstranění se vozidlo nemusí znovu přistavit na STK. A s omezeným provozem na dobu 30 dnů pak prošlo dalších 214.569 vozidel a jen 17.618 bylo nezpůsobilých.

Jak zjistit, kde taková auta procházejí? Určitě by se hodila větší angažovanost státního dozoru – měl by se zaměřit na ty stanice STK, o nichž se obecně ví, že v nich prochází mnohem více vozidel zejména firemní klientely. „Stačilo by jen postavit auto státního dozoru tak, aby bylo z STK jeho přítomnost vidět, a pak pouze porovnat jeho dlouhodobé statistiky s těmi v kontrolovaném období,“ má jasný recept Fleischhans, podle něhož by bylo hned jasno, do jaké míry se tam podvádí. Proč na to úředníci ještě nepřišli, je otázkou.

Lehké závady, které se měly změnit ve vážné. Vybrané příklady z novely vyhlášky 211/2018, o technických prohlídkách vozidel. Lehké závady, které se měly změnit ve vážné. Vybrané příklady z novely vyhlášky 211/2018, o technických prohlídkách vozidel.

Rozhovor: Přístroj nelze obejít

Technické prohlídky vozidel jsou terčem kritiky a potřebují změnu. Postup, kterým by se omezila možnost korupce, ukazuje Jiří Rejmon, předseda Profesní komory STK.

Cestou k nápravě špatné pověsti STK by se měla stát úprava procedur na technické prohlídce tak, aby výsledky byly zjišťovány především přístroji nezávislými na vůli technika.

Jak zajistit, aby se u technické nepodvádělo?

Krok správným směrem je snaha využít další zařízení, která zajistí maximální objektivitu výsledku technických prohlídek. To v současnosti známe třeba u kontroly brzd, kde očekáváme, že se brzy stane i součástí protokolu o technické prohlídce a vždy se vytiskne elektronický záznam.

Více elektroniky, méně lidského faktoru – to je ona cesta?

Ano, je potřeba dělat co nejvíce kontrolních procedur nezávislých na vůli technika – objektivní měření prostě ukáže, zda jsou, či nejsou překročeny parametry. Světlo buď nesvítí, nebo svítí, a pokud ano, pak buď správně, nebo špatně. Tam technik nemůže nic vytěžit. Totéž je u brzd. Stejně tak čepy – buď jsou v pořádku, nebo ne. Dalším příkladem je měření propustnosti skel u zatmavovacích fólií na oknech. Buď parametry splňují a mohou se ponechat, nebo ne, a pak se musí odstranit. Hodně ale záleží na vybavení stanic schválenými přístroji, které by měly analyzovat konkrétní problém u všech vozidel, ne jen u některých značek.

Kdy se to projeví na stanicích?

Nebude to hned. Některé nové přístroje nejsou schválené, a tak na ně čekáme. Například na měření hluku, které bude snad už brzy – třeba motorky s upravenými výfuky pak budou mít docela potíž. Snad se podaří časem zavést i měření tlumičů – a tady záleží i na tom, zda se najde výrobce a jestli bude chtít nechat si zařízení schválit. Například na přístroj k měření propustnosti světla se kvůli tomu čekalo několik let. A měření hloubky dezénu se pak podařilo schválit jen díky jedné z organizací zajišťující služby pro STK, že příslušný přístroj nakoupila a nechala schválit.

Zdražování provozu starších aut

Evergreen jménem Ekodaň

V myšlenkách, jak znepříjemnit život uživatelům starších vozidel nebo zájemcům o ně a tahat jim z kapes další peníze, jsou úředníci opravdovými mistry. Dokazuje to i takzvaný ekologický poplatek. Zaveden byl v roce 2009 a stát díky tomu dosud vysál z motoristů více než 3,7 miliardy korun. Aktuálně platný sazebník od 3000 do 10.000 korun se týká jak prvního převodu již registrovaného vozidla v Česku, tak situace, kdy přihlašujete auto dovezené z ciziny. Obecně se přitom ví, že ve prospěch motoristů jde z vybraných peněz jen pramálo – především se přispívá na zateplování domů nebo výměnu neekologických topenišť.

Už několikrát se přitom objevily návrhy na jejich „aktualizaci“, naposledy loni na podzim. Tehdy v návrhu poslance Martina Kolovratníka a exnáměstka ministerstva financi a nyní prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy zaznělo, že auta starší deseti let budou platit při prvním převodu vyšší poplatek a nově se zavedou kategorie dosud nepodléhající dani. „Chceme rovněž, aby se výše poplatků pravidelně valorizovala,“ nechal se tehdy slyšet Prouza. Za to si oba navrhovatelé dokonce vysloužili nominaci na Anticeny Světa motorů Zlomený volant za rok 2019. Po vzrušených diskusích s motoristickou veřejností z tohoto pokusného balonku ale nic nebylo.

Ani v aktuální předloze zákona o výrobcích s ukončenou platností, kterou má v gesci Ministerstvo životního prostředí (MŽP), se s navyšováním poplatků nepočítá. „Vládní návrh zákona, který je momentálně ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně, poplatky převodu vozidel nijak nemění,“ potvrzuje Ondřej Charvát z tiskového oddělení MŽP. Důvodem pro zachování současné výše je podle něj udržení únosných poplatků pro řidiče a zároveň skutečnost, že samotné jejich zvýšení ke změně vozového parku příliš nemotivuje. Rozšíří se ale zpoplatnění o další emisní třídy? V návrhu sice nic takového podle Charváta není, ale poslancům s jejich roztodivnými nápady nikdo do hlav nevidí.

Návrh ekopoplatků z převodu starších vozů
Emisní třída Aktuální stav Zvažovaná změna
Euro 0 10 000 Kč  25 000 Kč
Euro 1 5000 Kč 20 000 Kč
Euro 2 3000 Kč 15 000 Kč
Euro 3 Bez poplatku 10 000 Kč
Euro 4 Bez poplatku 5000 Kč
Euro 5 Bez poplatku Bez poplatku
Euro 6 Bez poplatku Bez poplatku
Euro 6c Bez poplatku Bez poplatku
Elektromobily Bez poplatku Bez poplatku
Návrh z října 2019, Zdroj: Svaz obchodu a cestovního ruchu

Tankodrom ještě dražší

Objevují se i zcela absurdní nápady. Před rokem se nechal poslanec vládního hnutí ANO Martin Kolovratník slyšet, že by uvítal zvýšení poplatků za užívání dálnic, protože se již řadu let jejich výše nezměnila. Po kritice odkazující zejména na žalostný stav a malou celkovou délku dálniční sítě jeho nápad v tichosti vyšuměl.

Silniční daň i pro osobáky

Otravovat motoristy s cílem dál jim filtrovat peněženky, jen novými způsoby, se dá ještě jinak. Dokladem je třeba nápad zavést silniční daň pro všechna vozidla – tedy i ta, jež neprovozují podnikající subjekty. Majitelé měli platit za každý den používání komunikací až čtyři koruny, úředníci Ministerstva financí s tím přišli už před deseti lety. Roční sazba se měla pohybovat podle objemu motoru a emisní třídy od 1000 do 1500 Kč. Výzva tehdejšího náměstka Ministerstva financí Petera Chrenka ale byla smetena. Oprášena byla tato myšlenka o pět let později, kdy se o ní začalo mluvit v souvislosti se zdroji pro Národní program čisté mobility – ten měl zajistit výhodnější startovací pozici a větší atraktivitu alternativních pohonů. Tehdejší ministr dopravy Dan Ťok si pak velmi rychle pospíšil prohlásit, že zavedení silniční daně pro osobní auta nepodnikatelů nepřichází v úvahu. Nyní máme rok 2020 a erár je v bezprecedentním poklesu příjmů a vysokém nárůstu defi citu státního rozpočtu. Máme nějaké záruky, že se z motoristů nebude stát zase pokoušet tahat další peníze?

Víte, že…

… od zavedení povinnosti zaplatit při první přeregistraci auta takzvaný ekologický poplatek stát vybral více než 3,7 miliardy korun?

… povinnost odstranit závady typu A zjištěné při pravidelné technické prohlídce máte i nyní? Jen se z nich při jejich neodstranění nestávají automaticky vážné závady typu B.

… pokud přijedete na opakovanou prohlídku se závadami typu B a odstraněny jsou pouze některé, pak z těch neodstraněných se stávající závady C a vozidlo je nezpůsobilé provozu?

Svět motorů 21/2020 Svět motorů 21/2020

Petr Barták
Diskuze (179)

Doporučujeme

Avatar - Hammunasakra
15. 6. 2020 11:21
Re: Silniční daň
VELMI ale fakt VELMI nebezpečný je andrej estébák https://www.novinky.cz/…nstitut-40326969

Působí to že by chtěl a mohl udělat s českem to co před lety za 12? let svý vlády https://www.blesk.cz/…ciho-vezeni.html s Itálií. A to není vtip dokonce ani nadsázka
15. 6. 2020 11:21
Re: Po čoudících vracích bych šel jako ďas!
Pokud mohou legálně fungovat firmy, které kuchají filtry a dělají chiptuning, tak je to všechno k ničemu.
Avatar - Mikesus
15. 6. 2020 10:43
Re: Po čoudících vracích bych šel jako ďas!
Naprostý souhlas. Obecně bych se zaměřil na všechna auta, co nesplňují emise, ale diesely jsou mnohem častěji na tom hůře než benziny, takže chápu to zaměření na ně.
15. 6. 2020 09:57
Po čoudících vracích bych šel jako ďas!
Mě tedy ty mobilní chytači jezdících vraků vůbec nepohoršují, naopak bych jejich počet maximálně zvyšoval. V jakých šrotech se někteří řidiči nestydí jezdit, to je fakt hnus. Nejvíc bych kontroloval čoudící staré diesely s vykuchanými filtry pevných částic, za toto zvěrstvo bych uděloval exemplární tresty! Pokud by toto stát opravdu bez pardonu hlídal, ovzduší v našich městech by se zásadně zlepšilo i bez elektrodebility!!!
15. 6. 2020 09:12
Re: Paskvil
V Praze těch "totálních pleček" jezdí naprosté minimum, ani si nepamatuji, kdy jsem nějakou potkal. Na vesnicích je to jiná ...