Máte právo změnit názor, třeba už nebýt "Chvilkařem"

Blog paní Novotné najdete zde:

https://andreanovotna1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=752897

Blog paní Stárkové najdete zde:

https://dagmarstarkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=752942

Měnit názory je lidské, stejně jako je lidské se mýlit. V politických názorech, které stojí na ještě toulavějších tvrzeních politiků, je zmýlení snad nejčastější věcí, kterou se občan den ode dne dočká. Jeden a ten samý politik jednoho dne řekne něco, co bychom snad podepsali krví, a druhý den se málem stydíme za to, že jsme mu kdy věřili.

Ještě pochybnější věrnost nás vyzývá k souboji o svědomí, věříme-li někomu s programem sice politickým, leč prý jen tak občansky, samozřejmě mimo politiku míněným. Hnutí "Milion chvilek pro demokracii" /5/ je jen jednou z takových sešlostí nepolitických politiků.

Hnutí Milion chvilek pro demokracii je výjimečné tím, že se snaží stát mimo politiku, ačkoli má přímé a konkrétní politické požadavky. Tím nejznámnějším ze všech je odmítnutí legitimity vlády strany ANO s Andrejem Babišem v čele, a to jednak z důvodů údajné korupce při některých jeho ekonomických aktivitách, a jednak z důvodů jeho údajné spolupráce se Státní Tajnou Bezpečností (STB) za minulého režimu.

Milion chvilek pro demokracii však nachází ke svým požadavkům také důvody, které nejsou podpořeny více či lépe věrohodně dokumentovanými skutečnostmi na základě práva a zákonů. Toto hnutí má totiž i svoji ideologii, která ve výsledku opět konkrétně nepřipouští ani legitimitu působení dalších veřejných osobností, a to jen na základě své vlastní ideologie a svých výkladů morálky. Hnutí tedy bylo například proti zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem, a to z důvodů, které popsal pan Minář takto:

Jistě by bylo možné najít mnoho důkazů proti tvrzení, že onen člověk "bagatelizuje rasovou diskriminaci", "relativizuje lidská práva" či "popírá smysl úřadu, který má vést", ovšem politický názor pana Mináře na pana Křečka mu nikdo nemá právo brát.

Stejným, ryze a konkrétně politickým způsobem hnutí Milion chvilek protestovalo třeba proti zvolení některých nových členů Rady České televize /2/. Bezesporu bychom našli i mnoho dalších, ne třeba tak konkrétně dokumentovatelných, avšak jasných sdělení onoho spolku, pro která například paní Novotná již s ním být nechce, kdežto paní Stárková s ním zůstává.

Měnit názory, a zejména ty politické, je totiž lidské. Kdybychom názory neměnili, dříve nebo později by si nakonec vzala veškerou moc nad názory i jejich nositeli strana, ke které by se náhodou přiklonilo více lidí a štěstí v jedné osudové době a na jednom osudovém místě. Historie se bude ptát, zda tehdy byly více nedemokratické poměry, nebo samotné volby, ale ti kdo tehdy volili a historii psali, to budeme vždy my lidé a občané té doby.

Historické memento tohoto druhu si už nejen Češi a Slováci prožili od roku 1948 do roku 1989. Od té doby nám pochybnost a možnost změnit názor zůstává jedním z nejcennějších dědictví těchto zlomových let a temného období mezi nimi.

Právě pro vědomí onoho dědictví se smiřme s tím, že názory lidé mění a jsou-li kýmkoli nuceni na nich setrvat, mění se demokracie v diktaturu.

Jeden z nejvýznamnějších politiků minulého století, Winston Churchill, kterého nyní tolik lidí nazývá rasistou, prožil výjimečný život, ve kterém měnil názory i strany:

"Často měnil názory, dvakrát změnil stranu. V roce 1904 přeběhl k liberálům, po dvaceti letech zpět ke konzervativcům. Byl zarputile proti volebnímu právu pro ženy, později o tom vtipkoval."  /3/

Byl to však tentýž Winston Churchill, který z duše odmítal, aby byl některý národ vyhlazen jen kvůli tomu, že má nějaké historické a fyzické rysy. Byl to tentýž člověk, který dokázal mluvit s každým, a často to dělal i nepoznán.

Toto odkázal Churchill těm, mezi kterými žil, ačkoli se beze svého sluhy dokázal ztratit v Londýně, když zatoužil vyjít si "poslechnout cvrkot" lidí, kteří ho v tu dobu příliš nechtěli volit. Byl to ten stejný mladý a zamilovaný Churchill, který v dopise své lásce přesvědčivě argumentoval - volně citováno:

"Že se na ničem nezakládají zprávy, že příliš pije, poněvadž celý den se vlastně jen učí a hraje pólo, a pije-li něco, pak to není alkohol, nýbrž jen gin s tonicem nebo pivo /4/

Nyní se v Londýně setkávají lidé, kteří Churchilla, už dospělého, poznali na začátku dvacátého století, kdy se jezdilo drožkami. Jsou to stejní lidé, kteří s ním na konci šedesátých let minulého století uviděli nadzvukové letadlo Concorde. Jiní lidé, kteří to pro svůj mladý věk nezažili, ale přesto se nazývají moudřejšími, v Londýně i v Praze jeho památku špiní.

Přemýšlivé dámy paní Novotná a paní Stárková mají stejné právo na svůj názor a stejnou možnost ho změnit.

Burget, který tak drze o těchto dámách bez jejich svolení píše, byl měl alespoň také přiznat svoji politickou barvu. Byl kdysi přesvědčeným sociálním demokratem, nyní jím už není, a vlastně neví, kým přesně politicky je. Hrdě přiznává, že posledně volil Svobodu a přímou demokracii (SPD) a u tohoto politického přesvědčení zůstává. Ale stále hledá, možná podobně jako tyto dvě dámy.

Měňte názory, je-li Vám život milý. Ale změníte-li s názory i principy, pak už život nemilujete. A kdyby ano, napište to třeba na blog. Máme-li demokracii, tu ústavní i lidmi žitou, tak Vám za to přece nikdo hlavu neutrhne.

Zdroje:

1) https://www.milionchvilek.cz/clanek/stanislav-krecek-ombudsmanem-dalsi-kozel-zahradnikem

2) https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Milion-chvilek-ke-Xaverovi-a-Lipovske-Vytahuji-dabelsky-dokument-Jenze-to-je-jinak-625387

3) https://echo24.cz/a/STNyJ/winston-churchill-muz-ktery-byl-u-vseho

4) "Churchill" od Martina Gilberta, jednosvazkový životopis, volně citováno, konkrétní stranu a slova z díla jsem pro tuto příležitost nevyhledal.

5) https://www.milionchvilek.cz