Nevyužil potenciál. Connor Brown promluvil o odchodu z rodného Toronta

V roce 1994 se Connor Brown narodil v torontské nemocnici. O osmnáct let později si ho zástupci místního hokejového klubu vybrali v draftu. K happy endu tato symbióza nikdy nedospěla. Brown kabinu Maple Leafs vloni nedobrovolně opustil a obával se, co bude dál. Sezona v Ottawě mu ukázala otřepané klišé, že všechno zlé může být pro něco dobré.

Jen si to představte. Hrajete v rodném městě, toužíte pro něj získat Stanley Cup, a pak vám nečekaně pípne esemeska. Vyměnili vás.

Pro řadu severoamerických hráčů takový scénář symbolizuje životní tragédii a konec velkých plánů. Na vlastní kůži si ho vyzkoušel i Connor Brown, který se před necelým rokem stal součástí přestupu, jenž do Ottawy společně s ním poslal i obránce Nikitu Zajceva. Na druhou stranu tehdy mířili Cody Ceci a Ben Harpur.

Elitní snajpr se stal nepotřebným křídlem

Brown má po předčasném ukončení sezony dostatek času bilancovat svůj odchod z Maple Leafs. Už překonal úvodní šok provázející změnu prostředí. Vždyť barvy torontských klubů oblékal od útlého věku a kabiny jiných týmů znal jen z venkovních zápasů. 

„Cítil jsem, že v Torontu patřím do kostry sestavy. Z tohoto pohledu to bylo šokující a náročné, ale zároveň jsem věděl, že pro mě a mou kariéru představoval trade tu nejlepší věc, co se mohla stát,” svěřil se šestadvacetiletý Kanaďan v posledním díle Connor Carrick Podcast.

Brown si nicméně tak trochu lže do kapsy. U Maple Leafs hrál stěžejní roli v premiérové sezoně, kdy v základní části nasázel 20 gólů, přidal 16 asistencí a významně pomohl týmu po čtyřletém půstu k postupu do play off. 

Jenže jeho icetime se v průběhu dalších let už jen snižoval. Scénu vyklízel ve prospěch talentovanějších křídel Kasperiho Kapanena či Andrease Johnssona. Sám našel místo v málo protěžované čtvrté formaci.

„Osmdesát procent vašeho výkonu tvoří to, jak se na ledě cítíte,” říká Brown. „Touhu hrát s pukem jsem vloni určitě částečně ztratil.” 

Jako politý živou vodou

Příchod k dřívějšímu rivalovi mu rozšířil obzory. Najednou byl důležitou osobností Senators a v nejlepším hokejovém věku se vměstnal mezi šest elitních útočníků. Dopřával si pravidelnou porci 20 minut za zápas. Zvýšený prostor využil ke kariérnímu maximu v podobě 43 bodů (16+27). Lépe na tom byl pouze Brady Tkachuk. 

Jenže to není zdaleka všechno. 

V letošní tabulce produktivity hráčů draftovaných v roce 2012 se Brown udržel na skvělém šestém místě. Na řadu přitom přišel až v pátém kole jako 156. volba. Před ním je jen čtveřice hokejistů draftovaných v první rundě a jistý Nikita Gusev, kterého zástupci Tampy Bay zvolili až z 202. pozice. Hlavně proto, že pochybovali nad přesunem svérázného Rusa do zámoří.

Brown ovšem bere o 2,4 milionu dolarů méně než moskevský rodák v New Jersey. To z něj dělá možná vůbec nejzajímavějšího hráče draftu 2012 v poměru cena/výkon. Zatímco jeho bod stál v průměru klubovou kasu necelých 50 tisíc, u Guseva to byl více než dvojnásobek.

„Nemyslím si, že bych v Torontu hrál vyloženě špatně a ubližoval týmu, ale rozhodně jsem nevyužíval maximálně svůj potenciál,” přiznává Brown. „Takže je skvělé, že jsem ho konečně dokázal odemknout. Velkou zásluhu na tom nese důvěra, kterou mi Sens prokázali.”

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter